Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Z konzervatoře mě vyhodili, teď studuji pantomimu, říká talentovaný herec Šimon Pliska

Z konzervatoře mě vyhodili, teď studuji pantomimu, říká talentovaný herec Šimon Pliska

9.8.2016 Divadlo

Mladý herec Šimon Pliska patří k výrazným tvářím několika souborů či aktivit, které se soustředí kolem divadla a klubu Stará aréna. Diváci jej mohou znát jako tvůrce svérázné postavy surreálního kolotočáře Šimečka a vystupoval také ve zdařilé inscenaci Zlý jelen. Na Festivalu v ulicích byl zase k vidění jako jeden z mimů rozdávajících letáky. Nedávno se vrátil se skupinou Impéčko z Letní filmové školy v Uherském Hradišti, kde odehráli devět představení. Momentálně se chystá na spolupráci v nové plenérové inscenaci Cesta do Ameriky, která bude mít premiéru v pátek.

Zvětšit obrázek

Šimon Pliska během zkoušky na Letní shakespearovské slavnosti v roce 2014.
Foto: Petr Kiška

Šimone, jak blízko ti je pantomima a co vše už jsi za svůj mladý herecký život zvládl?

Studuji pantomimu na HAMU. Mám za sebou Janáčkovu konzervatoř, ale nedokončenou, protože v půlce čtvrtého ročníku nás s několika spolužáky vyhodili. Stará aréna je mé první divadlo, které bych mohl považovat za svou domovskou scénu.

Jak to, že vás vyhodili?

Zasazovali jsme se o to už od prvního ročníku. Dělali jsme bordel a pedagogům došla v půlce čtvrtého ročníku trpělivost, takže nás vyrazili. Pak jsem šel na Waldorfské gymnázium, kde jsem po osmi letech úspěšně odmaturoval.

Na HAMU sekáš dobrotu?

Zatím ano.

Co to bylo za průšvihy, že vás vyhodili?

Hrávali jsme kostky u Marcose, to bylo super, ale nevím, co všechno můžu prásknout. Třeba poker o sirky v antikvariátu Chiméra. Ale hlavně jsme zanedbávali studium.

Kdo ti na Janáčkově konzervatoři nejvíce imponoval?

Václav Klemens a hned po něm Eva Polzerová, pohybové divadlo, jevištní pohyb s Lenkou Jaborskou. Ale nejvíce asi všichni spolužáci. Třeba Vojtěch Šárský, se kterým jsme spolu hráli dřevaře ve Zlém jelenovi.

Proč pantomima?

Byla to náhoda, o této možnosti jsem dlouho nevěděl, je to oblast pohybového a nonverbálního divadla. Řekla mi o tom kamarádka, do týdne bylo třeba podat přihlášku, takže jsem se moc nerozmýšlel.

mim

Šimon Pliska na Festivalu v ulicích. (Foto pro FVU: Petr Piechowicz)

Na Festivalu v ulicích jsi byl členem pantomimického týmu, který beze slov kontaktoval kolemjdoucí a šířil mezi nimi festivalové letáky s programem…

To fungovalo už minulý rok. Dostal jsem se k nim přes Jiřího Krupicu, který to organizuje. Byla to zajímavá zkušenost. Někteří lidi se nechytali vůbec, jiní až moc. A například některých dětí jsme měli problém se zbavit. Jednoho dotěru jsem musel odhodit do popelnice. Nevím vůbec, kdo to byl, pověsila se na nás skupinka malých dětí, snad to byli karatisté. Měli páru, takže udržet je nebylo lehké a kradli nám letáčky… Lépe se mi komunikuje s dospělým publikem. Hlavou se mi honí věci, které nejsou pro děti.

Skutečně jste nemluvili?

Mluvit jsme měli v okamžiku, když budeme tázaní, ale já jsem nehnul ani pantem.

Je šance zůstat na stálo ve Staré aréně?

Netuším, asi jo. Pro mě je Stařena místo, kde se budu rád vracet. Setkal jsem se tam s Davidem Mírkem, což byla taky velká zkušenost a přínos.

Co považuješ za nejpřínosnější divadelní zkušenost?

Hostování v Hamletovi v Komorní scéně Aréna. Hrál jsem jednoho z vojáků a pak jsem nosil dopisy. Výborná zkušenost, zejména pohled do divadelního zákulisí, protože nejsem z divadelní rodiny. Maminka vede knihovnu a tatínek firmu.

Diváci tě také znají z volného divadelního sdružení Koza dojí krev. Uvedli jste velmi zdařilou scénickou verzi Nahého obědu od Burroughse v Dolní oblasti ve Starých koupelnách…

Řadu věcí jsme dělali pouze jako scénické čtení. Nikdo nám nešéfoval, což bylo super, ale vůdčí postavou byl Petr Sedláček.

Máš nějaké vzory v rámci pantomimy?

Můj už nežijící vzor je Boris Hybner. Potkal jsem jej aspoň jednou na chodníku před školou. Pak mám výborného pedagoga Radima Vizváriho a také mi imponuje Bolek Polívka. Přitom bych si nikdy netipl, že budu dělat pohybové divadlo, ale je to super.

A třeba Charles Chaplin?

Ten je pro mě úplně geniální herec. Mim se vyjadřuje více v rámci pohybových záležitostí, ale u něj mě baví daleko více herecký projev. Pantomima je umění gesta. Je to disciplína, která se dá naučit, a pak ji mohu používat ve svém hereckém projevu. My děláme většinou improvizace a tam se hodí pantomima nejvíc.

V improvizačním skeči v rámci kabaretu Zajíc v pytli jsi prezentoval podivnou postavu zaostalého kolotočáře Šimečka? Ještě žije?

To záleží na množství vypitého alkoholu (smích). Ale aby pak nebyl problém, aby odešel.

Jak tato postava vznikla?

S mým kolegou Davidem Hrubešem děláme klauny pro děti. Jednou, když jsem byl nalíčen, tak jsem potřeboval ventilovat své emoce. Tak vznikla postava opilého a zhrzeného kolotočáře.

Proč kolotočář?

Nechci nikoho urazit, ale pro mě musí být život kolotočáře strašně smutný. Mít kolotoč…

Proč smutný?

Máš kolotoč… přijde mi to smutné.

Když bych přišel do Staré arény, je možnost pana Šimečka potkat?

Určitě, nejspíš někde na záchodech, kolem čtvrté ráno.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.