Panu Williamovi by se v Ostravě líbilo. Divadlo tleskalo Evě Urbanové a dalším pěvcům vestoje

Poutavě koncipovaný a hudebními emocemi nabitý večer zahájil orchestr NDM pod taktovkou Jakuba Kleckera řízným Pochodem k slavnosti Shakespearově Bedřicha Smetany. Skladbu, jež v roce 1864 rovněž posloužila k uctění památky tehdy třísetletého výročí narození Shakespeara, zahájily energické fanfáry trubek v břeskném lesku. Téma pochodu i další melodické myšlenky byly zahrány velmi sugestivně, včetně patřičného kontrastu v líbezně měkkém, zpěvném tématu vedlejším. Kleckerova hudební výstavba přesvědčivě vystihla patetický vzruch i rapidní gradaci v závěru pochodu, která byla stupňována do obrovské intenzity a jasu.

Pódiu vévodila podobizna Williama Shakespeara. (Foto: Martin Popelář)

První árií se ostravskému publiku představil Mexičan Luis Chapa. Tenorista, jehož operním zaměřením je výhradně italský repertoár, zazpíval árii Dio! Mi potevi scagliar tutti i mali della miseria z Otella Giuseppe Verdiho. A ihned svým prvním číslem vzbudil sympatie a uznání zkušeného ostravského obecenstva, které okamžitě rozpoznalo nesporné kvality jeho hlasu: výrazný hlas se schopností exprese a třpytivého jasu, i naopak – jemně lyrické, přitlumeně sametové barvy.

Následován byl barytonistou Martinem Bártou, který si připravil árii Pietà, rispette, amore z Verdiho opery Macbeth. Také Bárta zazpíval ve vynikající hlasové kondici, ostatně barytonista se na ostravském operním jevišti dosud prezentoval jen výbornými výkony, takže jeho průrazný, technicky i témbrově excelentní pěvecký projev nebyl pro mne osobně příliš velkým překvapením, jako spíše potěšením.

Eva Urbanová během galakoncertu. (Foto: Martin Popelář)

Prvním duetem se uvedla na scénu přední operní dáma České republiky, sopranistka Eva Urbanová. Già nella notte densa s’estingue ogni clamor z Verdiho opery Othello zazpívala společně s Chapou a byla to prvotřídní spolupráce, plná senzitivního citu, něžného gesta a bravurní operní dikce. Urbanová svým výkonem rovněž rozptýlila pochybnosti o znělosti jejího sopránu v kompletní melodické šíři – její Desdemona vynikala dokonalou zřetelností a přesvědčivým výrazem i v nejnižších tónech. Dynamická šíře jejího hlasu je prostě obdivuhodná.

Následoval Pochod myslivců – baletní scéna Pas des chausseurs z opery Hamlet Ambroise Thomase, kterou minulou sezónu uvedl v NDM znamenitě režisér Radovan Lipus. Hudba zazněla bez účasti baletní složky, přesto se jednalo opět o přesvědčivé hudební nastudování Jakuba Kleckera a zodpovědné instrumentální kreace hráčů orchestru, kteří v pátek večer skutečně excelovali.

Agnieszka Bochenek-Osiecka. (Foto: Martin Popelář)

Následovala lyricky roztoužená árie Je veux vivre dans le rêve z opery Romeo a Julie Charlese Gounoda, v níž se poprvé večer představila polská sopranistka Agnieszka Bochenek-Osiecka. V Ostravě často účinkující sólistka zazpívala náročnou a slavnou árii s přesvědčivou grácií a kouzlem. Z téže opery zazněla následně árie L’Amour! …Ah! lève–toi, soleil, kterou vzrušeně a energicky zazpíval italský tenorista Luciano Mastro. První polovinu večera uzavřela další hudební ukázka z Thomasovy opery s hamletovským námětem, jež byla dokonalou ilustrací, jak báječnou hudbou je naplněna.

Po předehře k scénické hudbě Macbeth Arthura Sullivana přišel nečekaný vrchol večera – a to v duetu Perchè mi sfuggi…?, který zazněl v podání Evy Urbanové a Martina Bárty. Vybroušenost, dokonalá dramatická gradace a nádherná nosnost obou hlasů přispěla k ojedinělému zážitku.

Zleva Martin Bárta a Luis Chapa. (Foto: Martin Popelář)

Také následující duet Luise Chapy a Martina Bárty Desdemona rea! z Verdiho Othella byl pěvecky nesmírně impozantní a oba sólisté zazpívali vskutku excelentně. Večer zakončila symbolicky magickým způsobem Desdemona Evy Urbanové závěrečnou zdrcující árií Mia madre aveva una pověra ancella innamorata e bella z téže opery.

A tou také operní večer skončil. Bez přídavku, zato s vytrvalým bouřlivým potleskem obecenstva vestoje. Shakespearovi se v Ostravě operně nemohlo dařit lépe. Výborná dramaturgie Evy Mikuláškové měla v sobě švih, gradaci, napětí i něhu. Pěvecké výkony všech protagonistů byly prvotřídní, stejně tak instrumentální výkony členů orchestru a nastudování Jakuba Kleckera lze označit za výstižné a brilantní. To by se mistru Williamovi tuze líbilo.