Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Co na tom, že je to hlupák? Je to bohatý hlupák! Kubo v Těšínském divadle je skvělá podívaná

Co na tom, že je to hlupák? Je to bohatý hlupák! Kubo v Těšínském divadle je skvělá podívaná

31.10.2016 Divadlo

Těšínské divadlo v neděli při své druhé premiéře sezóny opět prokázalo, že inscenace muzikálového ražení opravdu umí. Kubo, slovenská klasika kněze Jozefa Hollého, je stále aktuální hrou o naplněné lásce, která i v dnešní době, sto let po svém napsání, může divákům připomenout pomíjivost chamtivosti před opravdovým niterným citem. Soubor v režii Miroslava Čížka pod taktovkou skvělého choreografa Jaro Moravčíka předvádí úchvatnou show inspirovanou lidovými motivy a zvyky nejen slovenských, ale také moravských a gorolských regionů.

Zvětšit obrázek

Tomáš Hába v hlavní roli inscenace Kubo.
Foto: Karin Dziadková

Děj původní hry je prostý. Půvabná vesnická dívka Anička Košáriková je zamilovaná do pohledného Paľa, který její lásku opětuje. Jenomže Paľo je synem hospodáře, který kdysi přišel o majetek. Aniččina ovdovělá matka proto nechce o dceřině lásce ani slyšet. Rozhodla, že si Anička vezme rychtářova syna Kuba. Kubo je ovšem prostoduchý ňouma, ze kterého mají všichni legraci. Aničce ho přesto vehementně dohazuje i zchudlý hospodář Lovecký. Ten si sám chce vzít matku Košárikovou. Ve skutečnosti se už předem dohodl s rychtářem, že si oni dva po Aniččině sňatku s Kubou rozdělí majetek obou žen.

Lovecký se nijak netají tím, že mu jde jen o bohatství. Jenže shodou náhod se vdova Košáriková dozví o jejich plánech a s hrdostí sobě vlastní se jim postaví a dá přednost lásce svojí dcery s Paulem, před zajištěnou budoucností své dcery. A když se navíc do věci vloží mládenec Michal, který je kaprálem u husarů a který je nenaplněnou láskou Aniččiny matky, naberou události konečně ten správný směr a láska zvítězí nad lží, nenávistí a prospěchářstvím.

Jozef Hollý, evangelický kněz působící v Moravskom Lieskovom je autorem známých her jako Kubo či Geľo Sebechlebský, Amerikán a Marnotratný syn. Zemřel velmi mladý ve 33 letech a přispěl významnou měrou k rozvoji slovenského divadelnictví. Jen pro zajímavost, jeho vnukem je populární český herec Josef Abrhám.

kubo1

Z inscenace Těšínského divadla Kubo. (Foto: Karin Dziadková)

Inscenační tým pod taktovkou Miloše Čížka a Jaro Moravčíka zvolil ke ztvárnění této hry velice příjemnou cestu v kombinaci čtyř různých jazyků, tanečních a hudebních prvků. Nejenom že v průběhu celé hry zaznívá krásná slovenština doprovázená češtinou, ale těmto jazykům velice zdatně sekunduje gorolština, chcete-li „po našymu“, a také romština, která dotváří charakter celého pojetí inscenace jako odlehčující prvek.

Scéna a kostýmy Josefa Duška jsou jednoduché, a to umožňuje divákovi užít si radost z folklorních motivů plnými doušky. Vesnici symbolizují domečky tvořené z klacků, zavěšených pod slaměnou střechou. V průběhu ročních období dotvářejí funkční scénu celé inscenace. A to platí i o kostýmech, které v každé národnosti zastupuje nezaměnitelný prvek. Cikánské barevné šátky, slovenské vesty a kloboučky, gorolské čapky, moravské košile.

kubo4

Z inscenace Těšínského divadla Kubo. (Foto: Karin Dziadková)

Hudební stránku celé inscenace doplňuje kromě reprodukované hudby také živá muzika, která se na premiéře představila v obsazení Tomáš Treichel (housle), David Kupka (basa) a Lukáš Kolek (cimbál). Živá hudba dodává celé hře notnou dávku autentičnosti. Zde je možno vytknout jisté nepřesnosti v reprodukci slovenského a gorolského folkloru, ale nijak to neubírá na dechberoucím zážitku z čistého folklorního projevu herců a tanečníků.

K vrcholům inscenace Kubo patří bezesporu choreografie Jaro Moravčíka, který opět dokázal, že vše blízké folkloru je mu vlastní. Aby ne, jako tanečník a následně vedoucí slovenského folklorního souboru Sľuk dokázal, že je mistrem svého řemesla. Jeho choreografie jsou plné vášní, emocí a invence, což každého diváka zasáhne neuvěřitelnou silou a doslova katapultuje ze sedadel ke spontánnímu aplausu. Cikánský tanec jako závěr první půle je dynamický, ale zároveň jemný, netlačící na vrcholné choreografické prvky romských tanečníků. Husarský tanec, naznačený jen v rytmu a přesné synchronizaci tanečníků, ukazuje divákovi chladnost vojenství a následné závěrečné slovenské defilé přesvědčí i nejzarytějšího odpůrce o tom, že folklor je čistý projev radosti ducha a spontánnosti srdce.

Je veliká škoda, že i přes jistý náznak nepoužil Jaro Moravčík svou již několikrát osvědčenou rytmickou vložku jen za použití herců, tanečníků a doprovodných rekvizit na jevišti. Zcela určitě by to byl další nádherný moment těšínské inscenace.

kubo5

Markéta Glosová-Slowiková a Robert Urban. (Foto: K. Dziadková)

K hereckým projevům nelze přistupovat s větším zaujetím, protože jim není věnována dostatečná režijní pozornost a postavy se v rámci svého charakteru velice rozplývají. Kubo v podání Tomáše Háby je zvláštním pokusem o zahrání hlupáka, který je míšený s civilním projevem, jehož výsledkem je spíše pocit rozpačitosti až trapnosti.

Světlým momentem je Kosarička v podání Joly Ferencové, která se zprvu zdá jako velice klidná a vyrovnaná žena, ale která po prozření zrady dokáže diváka strhnout svými emocemi nejen k hlubšímu zamyšlení, ale i pochopení jejího jednání nad zradou, která na ni byla spáchána. Další postavy nemají mnoho prostoru k oslnění, snad jen taneční projev Roberta Urbana ukazuje na nesporný talent tohoto herce v pohybové složce, která však zaostává za tou pěveckou.

I přes tyto malé výhrady patří inscenace Kubo k tomu nejlepšímu, co můžete na repertoáru Těšínského divadla najít. Je důkazem toho, že když se sejde na jednom jevišti dobrá muzika, tanec a láska, není pochyb o tom, že divák bude niterně zasažen nádherným divadelním zážitkem.

Lukáš Červenka | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.