Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Premiéra inscenace Je úchvatná přinesla dlouhý potlesk vestoje a hold Alexandře Gasnárkové

Premiéra inscenace Je úchvatná přinesla dlouhý potlesk vestoje a hold Alexandře Gasnárkové

4.11.2016 Divadlo

Inscenace hry Petera Quiltera Je úchvatná o nejhorší operní zpěvačce všech dob v podání činohry Národního divadla moravskoslezského v režii Petera Gábora, která měla premiéru ve čtvrtek 3. listopadu, zůstane s největší pravděpodobností na repertoáru divadla několik, ne-li mnoho let. Svědčí o tom dlouhotrvající potlesk vestoje, kterým premiérové publikum po zásluze odměnilo jak inscenační tým, tak herečky a herce ztvárňující nejen hlavní, ale i další postavy.

Zvětšit obrázek

Z ostravské inscenace komedie Je úchvatná.
Foto: Radovan Šťastný

Na začátku celého úspěchu je výborný překlad Pavla Dominika. Ten dokonale zkombinoval pověstný anglický vtip s břitkostí a sarkasmem, ale také s laskavostí a dojemností češtiny. Dal tím hercům velkou příležitost k jednání slovem a všichni účinkující této příležitosti dokonale využívají.

img-5766-jpg-1477390310

Z inscenace Je úchvatná. (Foto: Radovan Šťastný)

Scéna Michala Syrového je svým způsobem opulentní, ale odpovídá tím tématu i obsahu hry. Výborné jsou kostýmy Tomáše Kypty, inspirované stylem, který do svých vlastních kostýmních výtvorů vdechla sama skutečně žijící Florence Foster Jenkinsová, o níž hra pojednává. Některé kostýmy doslova hrají samy o sobě.

Vlastimil Ondruška, podepsaný pod hudební spoluprací, pomohl zejména při nastudování hudebního doprovodu k operním áriím, Kristýna Slezáková poskytla pohybovou spolupráci v tanečních scénách a choreografiích operních výstupů a pracovala se zaměřením na humorný nadhled v pohybu. Eva Dřízgová – Jirušová  v roli hlasové pedagožky má hlavní podíl na kvalitě pěveckého podání hlavní postavy hry.

img-5776-jpg-1477390362

Z inscenace Je úchvatná. (Foto: Radovan Šťastný)

Dramaturgyně Sylvie Rubenová dala v praktické dramaturgii důraz na ty roviny hry, ve kterých je samotným autorem podtržena láska k hudbě, touha po vystupování na jevišti a po potlesku diváků. Dramaturgicko-režijní uchopení vyšlo z důkladného a přesného vyložení postav a jejich vztahů,  vyvarovalo se nadměrného zesměšňování pěveckého neumění hlavní postavy a s úspěchem dovedlo diváky k závěrečnému dojetí nad životním osudem ženy, která si navzdory naprostému nedostatku talentu splnila životní cíl a naplnila jednu z nejprestižnějších koncertních síní.

Režisér Peter Gábor s citem pro komediální i vážnou rovinu hry vystavěl situační pointy i celkové situace a jinak se spolehl na herecké mistrovství představitelů postav. Režisérova práce s prostorem a překvapivou pointou je v této inscenaci příkladná.

Premiérovému představení dominovala Alexandra Gasnárková v roli Florence Foster Jenkinsové. Herečka nejenže zvládá velmi těžký úkol zpívat falešně a mimo rytmus, ale přitom s mimořádným citem pro komiku a grotesknost nedovolí, aby její postava byla jen směšná a politováníhodná, ale naopak úchvatná až fascinující. Síla Alexandry Gasnárkové je v její muzikálnosti, ale hlavně v již zmíněném jednání slovem: je to intonace jejích replik v činoherní složce inscenace, která velmi často probouzí nadšený smích v hledišti.

img-5821-jpg-1477390646

Ivan Dejmal a Alexandra Gasnárková. (Foto: Radovan Šťastný)

Operní zpěv Gasnárkové je vskutku šokující – publikum zpočátku jen zírá, jaké to tóny vyluzuje herečka ze svého hrdla, aby po každé neuvěřitelně neuměle zazpívané árii či písni následně nadšeně aplaudovalo. Skvělý je i taneční projev herečky. Florence Foster Jenkinsová v tomto podání je vskutku ženou, která oprávněně říká: Možná neumím zpívat, ale nikdo o mně nemůže říct, že jsem nezpívala. Jevištní výkon Alexandry Gasnárkové je písní sám o sobě.

Vynikající výkon odevzdává Ivan Dejmal v roli doprovodného klavíristy Cosmy McMoona. Herec překvapuje uměním hry na piano, ale co je vskutku obdivuhodné, to je přesné vyjádření vnitřního procesu a vývoje Cosmova vztahu k jeho chlebodárkyni Florence F. Jenkinsové.

img-5777-jpg-1477390367

Jan Fišar a A. Gasnárková. (Foto: R. Šťastný)

Janu Fišarovi, představiteli manžela Florence, neúspěšného herce  St. Clair Byfielda, tato postava velice sluší. Zdá se, jako by byla napsána přímo pro něj: obsahuje patos, který je zde na místě, a sarkasmus a humor, které jsou Fišarovi vlastní a jejichž vyhrávání si herec doslova užívá.

Velkou rolí je i postava Dorothy, životní přítelkyně a obdivovatelky Florence. Hraje ji s velkou chutí a půvabem, a také s velkou přesvědčivostí hostující Zdena Przebindová. Mexická služka María v podání Kateřiny Vainarové by možná snesla z počátku o něco málo méně dryáčnické expresivity, i zde se však představitelka postavy zdárně vyrovnala s celým obloukem, zakončeným vskutku důstojným vystoupením v závěru hry.

img-5878-jpg-1477390961

Z inscenace Je úchvatná. (Foto: Radovan Šťastný)

V epizodní, ale velmi důležité roli bojovnice za čisté hudební umění, paní Verindah-Gedgeové, vystoupila Renáta Klemensová. Svoji postavu vybavila velkou energií a přesvědčivostí a ukázala i akrobatické schopnosti. Také ona získala mnoho potlesku na otevřené scéně.

Inscenace hry Je úchvatná sice patří k oddechovému žánru, nicméně poselství obsažené v životním příběhu Florence Foster Jenkinsové je velmi povzbuzující. Život prožitý v odevzdání se vlastnímu snu, vlastnímu životnímu přání a jeho naplnění, je tím správným životem. To říká svým způsobem groteskní až absurdní skutečný Florencin život sám, ale je to právě toto poselství, kterému kromě vynikajících hereckých výkonů tak dlouho tleskalo publikum při ostravské premiéře.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.