Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Ohromující Tereza Hofová a porouchaný bagr. První den Normy začal šťastně i nešťastně

Ohromující Tereza Hofová a porouchaný bagr. První den Normy začal šťastně i nešťastně

12.11.2016 Divadlo

Druhý ročník festivalu Norma, jenž představuje propojení divadla a vizuálního umění, začal v pátek v budově bývalého Bauhausu v centru Ostravy. Přinesl unikátní balet bagrů, který byl bohužel přerušen poruchou stroje, a především vynikající představení Skugga Baldur, ve kterém exceluje herečka Tereza Hofová a které patří k nejsilnějším divadelním dílům, která jsou v současnosti v ČR k vidění.

Zvětšit obrázek

U představení Bagrový balet v bývalém Bauhausu.
Foto: Martin Popelář

Organizátory festivalu jsou pražské Studio Hrdinů a ostravské PLATO. Jejich rozhodnutí přenést první festivalové představení, Bagrový balet, z původně uvažovaného Trojhalí Karolina do geometrizovaného prostředí bývalé prodejny Bauhaus se stalo doslova tvůrčím činem v rámci inscenace.

Představení nazvané Bagrový balet nebylo kvůli závadě dokončeno.

Z Bagrového baletu. (Foto: M. Popelář)

Polští tanečníci a choreografové Iza Szostak a Pawel Sakovicz, dramaturgyně Anka Herbut, scénograf Łukasz Kwietniewski a autor hudby Kuba Słomkowski se nechali inspirovat dílem Oskara Schlemmera, profesora Bauhausu, německého malíře, teoretika umění a tanečníka, a jeho konceptem pohybu.

bagr-balet_010

Z představení Bagrový balet v bývalém Bauhausu. (Foto: Martin Popelář)

Jak stojí v programu k inscenaci, Schlemmera fascinovala mechanika pohybu baletních tanečníků. Používal jejich těla jako formy a tvary – vytvořil podle nich model složitých vztahů mezi člověkem a geometrizovaným prostorem. Samotnému tématu inscenace, vzájemnému vztahu mezi člověkem, strojem a prostorem, se pak také dostalo umocnění – a tím byla nešťastná porucha jednoho z dvou bagrů, pomocí kterých tanečníci svůj projekt realizují.

bagr-balet_059

Bagrový balet v bývalé prodejně Bauhaus. (Foto: M. Popelář)

Diváci natěšení průběhem prvních dvaceti minut, po kterých došlo k přerušení představení kvůli poruše stroje, mohli zpočátku podlehnout konejšivé, melodické a laskavé elektronické hudbě doprovázející usazování publika v hledišti. Z navozené pohody pak byli rázem probuzeni burácející rytmickou zvukovou kulisou, během které se každý stroj a jej ovládající tanečník stali jednou bytostí, ožívající a nadechující se k životu.

bagr-balet_053

Z představení Bagrový balet. (Foto: Martin Popelář)

Bohužel po vjezdu do části vymezeného prostoru, ve kterém realizátoři dva dny před samotnou produkcí vyráběli a rozmisťovali asi 1700 pískových báboviček, aby je pak rozjížděli napadrť, se jeden z bagrů zastavil a do konce prvního festivalového večera se jej už nepodařilo spravit. Je však možné, že toto představení se v průběhu druhého festivalového dne ještě uskuteční, podaří-li se člověku uzdravit stroj.

*

Druhé festivalové představení, Skugga Baldur Studia Hrdinů, je divadelní adaptací knihy Sigurjóna Sigurdssona, islandského spisovatele, který píše pod pseudonymem Sjón a je mimo jiné dlouholetým spolupracovníkem zpěvačky Björk. Jeho kniha vyšla v češtině pod názvem Syn stínu a stala se inspirací pro herečku a performerku Terezu Hofovou. Ta se rozhodla prožít část svého života na Islandu a právě Sjónova novodobá sága se jí stala jakousi vstupenkou do světa islandských mýtů, krásných, ale i hrůzných skutečností.

sjon_022

Tereza Hofová během představení Skugga Baldur. (Foto: M. Popelář)

Syn stínu je o mytologické postavě, spojující v sobě zvířecí vlastnosti a charakter kočky a lišky zároveň. Autor se nechal inspirovat zmizením skutečného lovce lišek, kterého nechává v knize zemřít při lovu ve sněhové lavině. Tento příběh pak prokládá příběhem dalším, příběhem dívky Abby, postižené Downovým syndromem. Podklad k příběhu Abby získal Sigurdsson ze zmínek o utrácení novorozeňat narozených s tímto zdravotním postižením rukama pastorů přítomných při porodu. Poukázání na to, že se ještě dnes na Islandu rodí procentuálně velmi málo dětí postižených Downovým syndromem, dokládá praxi, při které jsou po zjištění této poruchy plodu realizovány masově umělá přerušení těhotenství. Fakt, že takzvaní „downi“ mohou prožít svým způsobem kvalitní, byť krátký život, ba dokonce že tento život může být i tvůrčí a pro většinovou společnost přínosný, klade na stůl otázku, zdali naopak společnost není nezdravá, když tyto životy uhasí v zárodku.

sjon_040

Součástí byly i působivé projekce. (Foto: Martin Popelář)

Mimořádně působivé jsou zmínky v textu o pastorovi, knězi věřícím v materiálního boha, slova o dvou pustinách, jedné skutečné, přírodní, plné sopek a gejzírů, a druhé, zahrnující v sobě města a sídelní centra člověka. Nádherné jsou projekce výtvarného zpracování severské krajiny, hvězdné oblohy a kreseb znázorňujících mytologické postavy. Vizuální složka inscenace doprovázená velmi silnou hudbou se v celku dokonale prolíná s činoherní složkou.

sjon_019

Tereza Hofová během představení. (Foto: M. Popelář)

Tereza Hofová v režii Kamily Polívkové hraje tři postavy. Baldura Skuggasona, pastora a zároveň lovce lišky, Fridrika, pečovatele o dívku Abbu, a lišku, pronásledovanou Baldurem. Herečka hraje s maximálním nasazením na hranici sebeobětování. Je uhrančivá při očním a slovním kontaktu s publikem, přesvědčivá v pohybových složkách inscenace, spojuje ve svých třech postavách krutost i laskavost, přirozenost i zvrácenost.

V závěrečné scéně inscenace, ve které Baldur zabíjí a stahuje z kůže lišku, použije Tereza Hofová řeč nahého těla pomazávaného krvavou červení i mrtvolnou černí a hrůzným obrazem umocňuje nelidskost, která se při lovu lišky náhle propojí s osudy dětí s Downovým syndromem.

sjon_043

Tereza Hofová během představení. (Foto: M. Popelář)

Tato inscenace pražského Studia Hrdinů patří k emocionálně nejsilnějším divadelním opusům uváděným v současnosti v České republice. Podílí se na tom nejen vynikající výkon Terezy Hofové v režii Kamily Polívkové, ale také hudba Ryana van Kriedta a Jóna Saemundur Audarsona, projekce Jóna Saemundur Audarsona a Antonína Šilara, obsahující kresby chlapce postiženého Downovým syndromem Sindri Plodera, i kostýmy Zuzany Formánkové.

*

Závěrečným bodem prvního festivalového dne bylo vystoupení mezinárodní taneční skupiny z Amsterdamu, ve které tančí Karel van Laere, Vanja Rukavina, Julia Mitomi, Jihane El Fahidi a Tessa Wowor (nebo Cheroney Pelupessy). První dva jmenovaní se nechali inspirovat korejským fenoménem bokkodance a vytvořili výbušnou taneční performanci, zaměřenou na vliv médií na dnešní populaci.

bokko_047

Ze závěrečného představení prvního dne Normy. (Foto: Martin Popelář)

Aktéři představení, které se stejně jako dvě předchozí odehrálo v hale bývalého ostravského Bauhausu, byli tak přesvědčiví, že dokázali zvednout publikum ze sedadel a přinutit diváky k tanečnímu pohybu. Je však také pravda, že po předchozím mimořádně silném zážitku mnozí přivítali možnost odreagování rytmickým tancem. Hudba v žánru techno ve spojení s dokonale přesným až strojovým tanečním projevem parodujícím bokkodance, prokládaná televiznímu reklamami na energetické nápoje, však již předtím vyvolávala salvy smíchu v hledišti.

bokko_058

Závěrečné představení Bokko. (Foto: M. Popelář)

První den letošního ročníku festivalu Norma, zaměřeného na vzájemné pronikání divadla, tance a výtvarného umění, přinesl velký příslib pro den druhý. Ale už po prvních třech bodech programu lze říci, že loňský první ročník festivalu je kvalitativně překonán.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.