Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Česká premiéra Rebeccy potvrdila, že v Ostravě se dělá muzikál evropské úrovně

Česká premiéra Rebeccy potvrdila, že v Ostravě se dělá muzikál evropské úrovně

10.3.2017 Divadlo

Ostrava se ponořila do vzrušujícího muzikálu Rebecca, který podle mysteriózního románu Daphne du Maurier a filmu Alfreda Hitchcocka vytvořila uznávaná autorská dvojice Michael Kunze a Sylvester Levay. Exkluzivní česká premiéra v přebásnění Michaela Prostějovského se uskutečnila ve čtvrtek v Divadle Jiřího Myrona za účasti skladatele Levaye. V hlavních rolích v první premiéře účinkovali Martina Šnytová, Tomáš Novotný, Katarína Hasprová, Tomáš Savka a řada dalších. Hudebního nastudování a taktovky orchestru operety a muzikálu se ujal Marek Prášil, Gabriela Petráková je podepsána pod režií.

Zvětšit obrázek

Tomáš Novotný a Martina Šnytová v muzikálu Rebecca.
Foto: Martin Popelář

Slyšíte, jak nepokojně šumí pod okny jejího pokoje moře? Vidíte tu bójku, houpající se ve vlnách v dáli? Pak jste na správné adrese…

Autorské duo libretisty a textaře Michaela Kunzeho a skladatele Sylvestera Levaye je už řadu let známkou kvality. Muzikál Rebecca je jejich společné dítko, kterému bude letos teprve 11 let. Premiéra Rebeccy se uskutečnila 28. září 2006 v Raimund Theater ve Vídni. Vzniklo dílo nových kvalit, žánr, který synteticky spojuje nejdůležitější roviny divadelního řemesla: výsostně dramatickou hudbu, rafinovanou scénu a silný příběh s mysteriózními, hororovými, detektivními i gotickými prvky.

Příběh muzikálu vychází z kultovní knihy anglické spisovatelky Daphne du Maurier. Mladá dívka, která je bez rodičů a příbuzných (v muzikálu nazvána tajemně „Já“) pracuje jako novodobá „komorná“ pro zámožnou, leč naprosto prohnilou americkou milionářku van Hopperovou. V Monte Carlu se náhodou seznámí s charismatickým majitelem okázalého venkovského sídla Maximem de Winterem. Poměrně rychle a bezelstně se do něj zamiluje a provdá se za něj. Na jeho starobylé usedlosti Manderley se však střetne s jiným světem a nečekanou realitou: Maxim je vdovec, jeho manželka Rebecca tragicky utonula před rokem v moři…

Žena, která má vše v Manderley na starosti se jmenuje paní Danversová. Zapamatujte si to jméno. Striktní, přísná dáma nekompromisně střežící odkaz zesnulé manželky Wintera Rebeccy se nehodlá jen tak smířit s tím, že má panství novou paní. Ženu z masa a krve, ryzí a čistou, žádnou imitaci. Střet je neodvratný a nenechá na sebe dlouho čekat… Není však mým úkolem, vyzvonit vám, jak to celé dopadne, děj tohoto strhujícího dramatu si ostatně nejlépe vychutnáte „face to face“, tedy návštěvou unikátního ostravského a současně českého nastudování. A že je to ztvárnění dvojctihodné, o tom si povíme v dalších řádcích.

Úvodní scéna muzikálu Rebecca. (Foto: Martin Popelář)

V roli osamělé, nuzné dívky „Já“ se ve čtvrtek představila známá ostravská zpěvačka a herečka Martina Šnytová. Její ztvárnění ženy, která je zvyklá na úskalí „pošetilosti mocných“, působilo neobyčejně bezprostředně a sugestivně. Šnytová nenechala patrně nikoho z diváků na pochybách, že i její duše souzní s postavou, kterou vytvořila skutečně obdivuhodně. Pěvecky ostravská sopranistka excelovala od prvních čísel. Její pěvecký výkon lze označit za nejvyrovnanější, po herecké stránce pak Šnytová báječně zvládla přerod z ustrašené labutě v ženu, která se dokáže vzepřít a říci: Ne! Tady jsem a Já nemůžu být někým jiným! Martině Šnytové po čtvrtečním výkonu patří největší uznání nejen díky jejímu dokonalému pěveckému ztvárnění, ale zejména díky skvělému vystižení postavy, která dýchala plastičností a hořela andělsky čistým plamenem lásky. Vůbec bych se nedivil, kdyby za svůj jedinečný projev získala ocenění odborné kritiky.

Jejího partnera, tajemného a pochopitelně trochu cynického majitele panství, ztvárnil Tomáš Novotný. I ten do role záhadného, výbušného a nevypočitatelného Wintera vplul skokem. Jeho Maxim byl od počátku ideálně problematický, jak má každá kontroverzní figura být. Nevěřil jsem mu jeho náhle vzplanuvší cit, jeho těžce dušené uhlíky emocí, cítil jsem však břemeno, které jej tížilo: dokázal je herecky vyjádřit koncentrovaně bez pompézních gest. Stačilo mnohdy sledovat jeho ruce a mimiku, jak hrají složitý, nevyslovitelný prstoklad emocí, připravených k explozi. I pěvecky Novotný svůj part zvládnul výborně bez intonačního kolísání zejména v duetech se Šnytovou Na srázu, Proveď mě tmou či ve skvělém sólu Proč jsem se vrátil?

Scéna z maškarního bálu. (Foto: Martin Popelář)

Paní Danversovou ztvárnila Katarína Hasprová. Slovenská zpěvačka vstoupila do role stejně osobitě, jako při každé své spolupráci s ostravskou divadelní scénou. Vzpomínáte na ošetřovatelku Annie Wilkesovou z Misery Stephena Kinga? Ano, podobně šílená paní Danversová ve ztvárnění Kataríny Hasprové byla. Ta hra očí, strnulá řeč těla, zlověstné fluidum… typická femme fatale! To byla Danversová Kataríny Hasprové. Její prkenná, škrobená chůze, výraz, když se dozvěděla o tom, kdo stojí za rozbitou soškou Amorka… Její pohled, když zapaluje oheň, který vše stráví….

Katarína Hasprová na snímku k inscenaci. (Foto: Petr Hrubeš)

Hasprová své postavě vetkla tiše velmi intenzivní emoce. Její pěvecká interpretace, kromě drobného zakolísání v prvním sólovém výstupu, směřovala k naprosto excelentnímu výkonu v čísle Rebbeca i Každý muž snil o lásce její. Bez zdráhání lze uvést, že vedle Martiny Šnytové byla tím největším, i když temným magnetem ostravského nastudování.

Z muzikálu Rebecca. (Foto: Martin Popelář)

Beatrice Evy Jedličkové by zasloužila doladit pěveckou a hereckou rovinu role: převážila ta pěvecká, které se však ujala s velkou grácií. Její jevištní partner Giles v podání Petera Svetlíka si svou figuru náležitě užil. Z dalších postav zaujali Tomáš Savka a Ján Slezák. Savka zhýralého bratrance Rebeccy Jacka Favella vystřihnul s velkou sugestivitou: tak výrazná jeho herecká i pěvecká kreace vskutku byla. Jeho projev byl důkazem, že i z menší role se dá vykřesat jedna z nejvýraznějších postav celé adaptace. Ale musí se to umět! Uměřeností projevu Savkovi kontrastoval Ján Slezák, který ztvárnil správce Franka Crawleye jako nesmírně sympatického člověka, který v důležitém momentě zoufalou dívku „Já“ podrží „nad vodou.

Ján Slezák a Tomáš Savka. (Foto: Martin Popelář)

V roli blázna Bena zaujal Libor Olma, který postavu ztvárnil neobyčejným způsobem. Dokonce mi připomněl místy herecké gesto Vlastimila Brodského v jeho úspornosti a přitom naprosté vyváženosti slova a řeči těla. Olmův Ben je figura ohromně důležitá, protože přináší světlo v temnotách: na čistotě člověka, kterému nebyl dán dar rozumu, zato je obdařen milostí nevinných, zkolabuje a zřítí se deprimující, zatuchlý gotický duch Manderley. Olmova postava zářila na scéně s neposkvrněnou luminiscencí a musím vyjádřit hluboký obdiv k jeho oduševnělému hereckému projevu během scén na pobřeží i při drsném výslechu.

Nutno podotknout, že také další postavy ostravského nastudování jsou neobvykle šťastně ztvárněny, ať už se jedná o skvělou Lenku Bartolšicovou v roli zhýralé milionářky van Hopperové, plukovníka Julyana Jana Drahovzala, Maximova komorníka Petra Millera a další. Za vynikající lze považovat company, která má v Rebecce velmi důležitou funkci: je hybatelem děje, významně pracuje s pohybem a napětím a skvěle zpívá. Company pěvecky zodpovědně připravil novopečený tatínek Jakub Žídek.

Obrovský kus práce má za sebou autor hudebního nastudování a dirigent Marek Prášil a jeho svěřenci z orchestru. Tak komplexní hudební výkon se běžně nezaslechne. Excelentní instrumentální projevy všech hráčů provázelo Prášilovo dokonalé vystižení náročné partitury do nejmenších detailů. Hudba Rebbecy byla svíravá, vzrušující, citlivá, perfektně tempově, výrazově i gradačně semknutá.

Z ostravské inscenace Rebeccy. (Foto: Martin Popelář)

Režie Gabriely Petrákové nenechala nikoho na pochybách, že se jedná o jedinečnou událost. Do svého týmu si Petráková přizvala zkušeného ostravského doyena Josefa Nováka-Wajdu a Juraje Čiernika. V tomto složení vznikla režie s velkým R, všechny postavy na scéně se profilovaly nesmírně životným, přesvědčivým způsobem. Představení nemělo hluché místo. Nádherné kontrasty světla a stínu, temnoty a jasu provázely nejen výkony jednotlivých protagonistů, ale také výtvarně dokonalá scéna Ondřeje Zicha, úžasné kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové a přesvědčivá choreografie Ladislava Cmoreje. Dramaturgie Pavla Bára byla plně v intencích hororového příšeří Manderley. Závěrečná scéna požáru byla provedena neokázalým, přesto intenzivním způsobem.

Ostravská premiéra se zapíše do historie jako jedna z nejpovedenějších. Není to jen můj nepodstatný názor, potvrdil to také samotný skladatel hudby Rebeccy, mistr Sylvester Levay, který byl premiéře osobně přítomen. Ve své řeči při děkovačce sdělil dojatému publiku, že přijel na české nastudování, ale slyšel mezinárodní úroveň! A také vyslovil nevážný, přesto důležitý bonmot. A sice, že Praha může být z Ostravy a jejích uměleckých kvalit „nervózní.“ Tak se stalo v Ostravě ve čtvrtek 9. března, léta Páně 2017. A bylo úžasné být u toho.

Čtěte také recenzi druhé premiéry: Rebecca podruhé: Strhující příběh, geniální hudba a zdařilé nastudování. Až na pár detailů

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.