Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Extrémně metalová Ennoia: Jako jedna z mála kapel v Česku máme zpěvačku s growlingem

Extrémně metalová Ennoia: Jako jedna z mála kapel v Česku máme zpěvačku s growlingem

12.3.2017 Hudba

Členové metalové formace Ennoia si nemalují vzdušené zámky, ani se na hudební showbyznys nedívají skrz růžové brýle. Vědí, že z dortu celosvětové slávy se nenají. Rozhodně jim to však nebrání, aby chtěli zdolávat mety, které si stanovili. Sice postupnými krůčky, ale o to precizněji. Nejen na tato témata padla řeč v následujícím interview. Kulturní deník Ostravan.cz vedl rozhovor s kytaristou Slavou a zpěvačkou Terezou.

Zvětšit obrázek

Kapela Ennoia během koncertu.
Foto: archiv kapely

V jaké fázi je momentálně nahrávání vašeho debutového alba, které už delší dobu plánujete?

Slava: Zatím máme hotových šest skladeb. Na albu jich ale chceme mít minimálně osm. Takže dvě jsou teď ve fázi prvopočátečního skládání. Ani název jsme zatím ještě neřešili a kdy přesně by mělo vyjít, se taky nedá říct… Ale tento rok to určitě máme v plánu stihnout. Až bude všech minimálně osm songů hotových, začneme s nahráváním materiálu.

To zní slibně. Každopádně měly by se na novince nacházet výhradně skladby z nedávné doby, anebo půjde o průřez toho nejlepšího za čtyři roky, které uplynuly od poslední nahrávky kapely, a to od EP z roku 2013?

Tereza: Samozřejmě by pro nás bylo jednodušší EP jen doplnit na stopáž řadového alba, jenže nové věci jsou natolik rozdílné, že by deska působila nekompatibilně, a to jsme nechtěli. Rádi bychom se prezentovali něčím, co nás jako kapelu vystihuje více.

Slava: Po EP z roku 2013 jsme nahráli ještě dva singly, ale ty na desce nebudou. Na chystané kolekci budou songy, které jsme dosud stihli vymyslet a sehrát v novém ladění. V kapele nastaly od vydání EP personální změny, dvakrát jsme museli hledat nového kytaristu, čímž se celý proces dost protáhl. Teď už to snad půjde o hodně rychleji.

Metal core je poměrně náročný žánr jak na poslech, tak na tvoření. Průměrně jak dlouho trvá, než složíte skladbu, se kterou jste nakonec spokojeni?

Slava: Tohle je asi u každé skladby jiné. Někdy trvá chvíli, než ji složíme a doladíme tak, že jsme s ní do detailu spokojení, ale někdy se ty detaily pilují delší dobu. A třeba až po půl roce někoho napadne něco někde změnit, takže to nakonec zní mnohem lépe.

A můžeš popsat konkrétněji vznik vašeho songu?

Slava: Co se týká samotného procesu tvorby skladeb, probíhá to zpravidla tak, že když někdo z nás vymyslí něco hratelného, z čeho bychom mohli postupně složit skladbu, následně to zapíše do tabulatury GP (Guitar Pro). Až je v GP složena aspoň hrubá kostra celé skladby, pak ji cvičíme na zkušebně a doděláváme do finální podoby. Mezitím skladbu ještě nahraju doma, ať slyšíme, jak zní, ať si může každý dopilovat, co kde hraje, a můžou se nafrázovat zpěvy.

Pokud jde o hudební hledisko, v čem spatřujete největší rozdíly mezi tehdejší tvorbou a aktuálními písněmi? Jinými slovy, jaké jsou odlišnosti mezi současnou sestavou a vašimi dřívějšími sestavami?

Slava: Změnili jsme ladění z B na drop A. Nové skladby už skládáme na sedmistrunky. Ale jinak mám za to, že škatulka metal core není pro nás podle mě úplně to přesné označení. Ve skladbách totiž máme i vlivy death metalu nebo death coru.

Ať už tedy žánr, ke kterému inklinujete, nazveme metal core, či metal core s prky death metalu, případně death core, tak pro vaši skupinu byl vždy charakteristický ženský zpěv, což není u těchto hudebních stylů úplně typické. Byl to záměr už od založení kapely, nebo to prostě vyplynulo ze situace? A je možné porovnat bývalou a současnou zpěvačku? Tedy, co se týká techniky zpěvu…

Tereza: Byl to záměr už od založení kapely. Já ani nemám pocit, že používám charakteristický metalcorový vokál, spíše deathmetalový, a tam už se těch zpěvaček najde více. Tím bych i zodpověděla druhou část otázky. Jana jako bývalá vokalistka zpívala více tou metalcoreovou technikou s vyšší intonací a tohle zrovna mně nejde, tak jsem zůstala u těch hloubek. (smích)

Z koncertu Ennoii. (Foto: Archiv kapely)

Zůstaňme ještě chvíli u zpěvu. Hodláte se zaměřovat spíše na variabilnější projev, včetně melodického a čistého vokálu, nebo budete preferovat především scream a growl pasáže?

Tereza: Když jsem začínala, tak jsem byla hodně pyšná na to, že umím zpívat „normálně” a growlingem. Měla jsem tendence tuto svou „výhodu” všude protlačovat a pasáže střídat. Jenže praxe ukázala, že tento způsob byl kontraproduktivní a často jsem zbytečně celému projevu uškodila špatnou intonací. Ctíme sluch posluchačů, proto jsem se je rozhodla netrápit čistým zpěvem. (smích) Schovám si ho pro jiné příležitosti.

Dalším rysem, který je pro vás typický, jsou poměrně časté personální změny. Čím si to vysvětlujete? Berete tyto stále „nové a nové začátky“ jako něco ubíjejícího, nebo jsou pro vás spíše motivující?

Slava: Ano, těch personálních změn bylo docela dost. Novou zpěvačku jsme museli hledat sice jen jednou, ale bývalých kytaristů se v kapele vystřídalo celkem šest! Teda když nepočítám mě a Michala H. (současný druhý kytarista – pozn. autora). Popravdě je to dost náročné, jak časově, tak psychicky. Když musíš pořád psát inzeráty, otravovat kámoše, kteří hráli v jiných kapelách, jestli nechtějí jít hrát k nám, anebo psát lidem, které třeba vůbec neznáš, anebo znáš jen z koncertů, víš, že hrají a možná by to do kapely šli zkusit. No a pak když už se někdo najde, tak se musí naučit celý koncertní set. A k tomu ještě to nekonečné sehrávání se a cvičení playlistu pořád dokola… Na to musí mít člověk docela velkou trpělivost.

Tomu samozřejmě rozumím. Nicméně pojďme za dalším tématem. Každá kapela se svým způsobem snaží být jiná než ty ostatní. V čem se tedy podle vás odlišujete od ostatních skupin, tedy nejen v intencích daného žánru? Co považujete za silnou stránku vašeho bandu?

Tereza: Stále jsme jedna z mála kapel v České republice v čele se zpěvačkou, která používá growling. Jako silné stránky bych vyjmenovala soudržnost, schopnost domluvit se a podobný smysl pro humor.

V zahraničí se také setkáváme s tím, že mnohé kapely vašeho hudebního ražení zařazují do svých písní různé netradiční (arabské, balkánské, severské) nástroje, jež mnohdy mají původ v místním folkloru… Uvažujete o něčem podobném?

Tereza: Pořád se snažím ukecat kluky, ať mi povolí hrát na koncertech na ukulele. Ale odmítají mě brát vážně!

Slava: Hele a nepleteš si to s nu-metalem? (smích) Ne, rozhodně neuvažujeme o žádném dalším netradičním živém nástroji. Neříkám ale, že by se třeba nemohl objevit v nějakém samplovém podkladu.

Neboj, nepletu si to. Na druhou stranu je pravda, že zmíněný postup je viditelný ve více žánrech, přičemž někdy to může být obohacující prvek dané písně, jindy zase kontraproduktivní. Ale zrovna ukulele mi přijde jako osvěžující element, protože nijak často se tento nástroj v metalové branži nevyužívá. Pokud je to tedy z vaší strany myšleno aspoň trochu vážně…

Tereza: Přiznám se, že jsem se teď nad využitím ukulele zamyslela vážně. Ono zní hodně podobně jako harfa, nicméně si nejsem jistá, zda by bylo dostatečným obohacením hudby nebo naopak noční můrou zvukaře. Ale nikdy neříkej nikdy.

Z koncertu kapely Ennoia. (Foto: archiv)

V roce 2015 jste se prezentovali rovněž videoklipem Third Eye… Proč by jej měl posluchač zhlédnout? Máte pocit, že je tvorba klipů pro skupiny přínosná?

Slava: Podle mě ke každé kapele neodmyslitelně patří tvorba klipů a různých lyric nebo playthrough videí. Lidi se rádi podívají na nový klip nebo video, kde vidí, jak se daný song hraje. Nebo fanoušek může zhlédnout videa se sestřihy z koncertů, tour či nahrávání. U některých videí se člověk dost pobaví a taky vidí, jak to u jiných kapel chodí. Takže podle mě jsou videa pro každou kapelu docela zásadní propagační materiál a určitě velký přínos.

Kam sahají ambice skupiny Ennoia? Kterou metu považujete za vrchol vašeho snažení?

Tereza: Už nejsme děcka, která si myslí, že svou hudbou dobudou svět, ale ani veteráni, kteří tvrdí, že hrají jen pro radost. Naše meta je zahrát si na Brutal Assault a jiných větších metalových festivalech, kam bychom se jinak podívali jen jako diváci.

Slava: Jo, Brutal Assault by byl super nebo třeba Czech Death Fest! A taky by bylo super vycestovat třeba za hranice, na nějakou menší tour.

Někteří z členů kapely jsou aktivní také v jiných bandách? Na které místo tedy ve svých hudebních preferencích řadíte Ennoiu?

Slava: Kromě Ennoii hraju ještě v Primary Resistance. A co se týká hudebních preferenci? No, hudebně je mi blíže asi Ennoia, protože více vystihuje to, co poslouchám a co mě hudebně ovlivňuje. A to i přesto, že Primary Resistance je koncertně aktivnější kapela.

Tereza: Působím ještě v babské kapele Kapriola, kde hraji na baskytaru, ale Ennoia je pro mě srdcovka.

Jak se cítí zpěvačka, která de facto velí čtyřem mužům, a naopak jak se cítí mužské osazenstvo kapely, když největší pozornost je (ostatně jako vždy v takových případech) soustředěna na zpěvačku?

Tereza: Žijeme ve vzájemné symbióze. Pozornost si užívám a jsem ráda, že mi kluci dávají prostor. Ráda bych přidala nějakou bulvární perličku pro čtenáře, ale žádnou nemám!

Slava: Některé kapely to možná mají tak, že zpěvák (zpěvačka) má ve všem poslední slovo, nebo, jak zaznělo, „velí“ zbytku kapely. U nás to tak, doufám, nikdy nebude, my vše řešíme společně a hledáme kompromis, který vyhovuje všem členům… Na koncertech je ale jasné, že největší pozornost je soustředěna na Terezu, ale za to jsme právě rádi. Lidi na koncertech to spíš přiláká, než odradí. Je to jedna z výhod Ennoii.

Vaše koncertní aktivity se už brzy rozrostou o další zářez, protože v pátek 17. března vystoupíte společně s Notion Deep a Secrets of Separation v ostravském klubu Chlív. Na co byste nalákali ty, kteří ještě váhají, zda jít, či nejít?

Tereza: Notion Deep je hodně melodická kapela a naživo mají opravdu grády. Skvělé zpěvy, jsou sehraní, dobře se na ně paří. Stejně tak Secrets of Separation, jejich zpěvák je vynikající showman a vydali teď nové CD, které stojí za pozornost. Přijďte se prostě odreagovat od vaší všednosti. Někde jsem četla, že člověk je šťastnější, když zkouší nové věci…

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.