Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Jeden za všechny, všichni za jednoho. Ostrava vyčarovala novou a strhující verzi Tří mušketýrů

Jeden za všechny, všichni za jednoho. Ostrava vyčarovala novou a strhující verzi Tří mušketýrů

24.3.2017 Divadlo

Světová premiéra baletu Tři mušketýři proběhla ve čtvrtek v Národním divadle moravskoslezském. Choreografie a libreto vytvořil podle románu Alexandra Dumase Paul Chalmer. Hudbu složil skladatel a dirigent Jan Kučera, který je rovněž autorem hudebního nastudování. V hlavních rolích se ve čtvrtek představili Stéphane Aubry, Michaela Vápeníková, Yago Catalinas Heredia, Stefano Pietragalla, Shino Sakurado, Koki Nishioka, Rei Masatomi, Sergio Méndez Romero, Giordano Bozza, Chaira Lo Piparo a Macbeth Konstantin Kaněra. Provedení řídil slovenský dirigent Maroš Potokár.

Zvětšit obrázek

Scéna na plese v baletní inscenaci Tři mušketýři.
Foto: Martin Popelář

Jeden za všechny! Všichni za jednoho! Legendární výrok a nestárnoucí zpracování odvěkých témat lásky, přátelství, cti a intrik nalezly svou nesmrtelnost v rozsáhlé sáze francouzského romantického spisovatele Alexandra Dumase staršího. Z jeho románové trilogie o mušketýrech Athosovi, Porthosovi, Aramisovi a D´Artagnanovi vybral choreograf Paul Chalmer události z první části románu, kde D´Artagnan přijíždí do Paříže, setkává se s mušketýry a zamiluje se do Konstance. Mezitím jsou diváci svědky intrik kardinála Richelieu, který se snaží zlikvidovat manželku Ludvíka XIII. Annu Rakouskou. Děj pokračuje napínavým honem za ukradenými diamanty, které Anna Rakouská věnovala svému tajnému příteli vévodovi z Buckinghamu. Naštěstí jsou ve hře tři mušketýři a tak se nakonec vše v dobré obrátí.

Balet má dvě dějství. Rytmus první poloviny je složen z kontrastních situací: romantické a milostné scény jsou líčeny pomalým tempem lyrickými hudebními prostředky, dobrodružství mušketýrů, souboje a udatné skutky mají přesvědčivou akceleraci, prudké tempo a elegantní spád. Chalmer jako autor choreografie, libreta i scény otiskl do každého jevištního prvku detailně promyšlené a vhodně situované taneční, situační i vizuální gesto. Choreografie mušketýrů vychází z klasické baletní techniky, přizpůsobuje se však přirozené řeči těla a výrazu. Místo klasické baletní pantomimy Chalmer zdůraznil napětí a gradační dějovou linii četnými šermířskými souboji a tanečními sekvencemi s využitím kordů.

Z baletu Tři mušketýři. (Foto: M. Popelář)

Tanečníci zvládli francouzskou techniku šermu báječně, což je zásluha také obou mistrů šermu Ivana Petráka a Petra Sýkory, kteří se podíleli na pohybové spolupráci a více než půl roku učili tanečníky bezpečnému a věrohodnému zacházení s touto elegantní zbraní. Výsledek ve spojení se zkušenostmi a erudicí Chalmera stojí opravdu za to! Pohyb sólistů na scéně je neuvěřitelně vzdušný, elektrizující a vzrušující. Vznešené i rázné víření kordů křižuje pódium a dodává tanci švihácký esprit.

Scéna, kterou vytvořil Chalmer, zdůraznila historizující a romantickou dějovou základnu. V kontrastu ke statickým kulisám se v dobře situovaných prodlevách objevují výjevy mušketýrů na plátně, druhé dějství pak dynamicky žene kupředu videoprojekce plující lodě a zejména takřka filmový střih mušketýrů stíhajících zloděje diamantů v trysku na koních, jak pádí soumračným a téměř hororově zlověstným anglickým hvozdem. Druhá polovina baletu je podstatně kratší a její spád se zrychluje s výbornou akcelerací.

Tři mušketýři vedle vynikající choreografie a skvělých tanečních výkonů stojí zejména na hudbě Jana Kučery. Skladatel napsal hluboce působivou hudbu, která nasála inspiraci u francouzského dvorského baletu J. B. Lullyho, romantické rozevlátosti H. Berlioze i klasiků světového hudebního baletu Sergeje Prokofjeva a Igora Stravinského. To vše by bylo takřka normativní, ale Kučera je znám také jako zasvěcený znalec a milovník filmové hudby. A hudební postupy typické pro tento hudební žánr také přesvědčivě využil v četných charakteristikách děje a postav.

Ústřední figury a kontrastní situace mají svůj příznačný motiv: tak například hudební téma tří mušketýrů obsahuje typický heroický patos, jak jej známe z filmů Sedm statečných či Sedm samurajů, lyrické scény si nezadají s hudbou Luboše Fišera či Zdeňka Lišky. Kučera však hudební koktejl namíchal především s velkou osobitostí, v partituře zdůraznil jednotlivé skupiny nástrojů jako nositele kladných či záporných vlastností. Nádherná je senzitivní scéna psaní dopisu královnou, instrumentačně oděná jen do dialogu příčné flétny s harfou, zlého kardinála zase líčí žesťové nástroje. Rytmika také účinně pracuje s barvou tamburíny a dalších bicích nástrojů, krásná je zvlášť rozměrná 7/8 pasáž s kontrastní linií ostinátního rytmu a táhlé melodie ve smyčcích. Kučerova hudba sedla prostě Třem mušketýrům dokonale na míru, je brilantní, vtipná, dojímavá, znepokojivá, přesně jak si skladatel vytyčil za cíl. Mise splněna na výbornou!

Michaela Vápeníková a Stefano Pietragalla. (Foto: Martin Popelář)

Tanečníci vytvořili své role s očividnou rozkoší. Královskou prchlivost, prkenný společenský tanec na plese zdárně vystihl Stéphane Aubry. Jeho choť s noblesou i romantickou citem ztvárnila přesvědčivě Michaela Vápeníková. Postavu záporáka Richelieu si s chutí vystřihnul Yago Catalinas Heredia, jehož pohyby byly optimálně úlisné, záludné i mlčenlivě hrozivé. Nejvěrohodnější ženskou postavu vytvořila Shino Sakurado, jejíž smrtonosná Milady de Winter byla excelentní v dokonalém propojení tance a výrazu. Výrazné charaktery představili svým tanečním uměním i hereckým projevem také Chiara Lo Piparo v roli Konstance, Macbeth Konstantin Kaněra jako nebezpečný Rocheford a nešťastně zamilovaný vévoda z Buckinghamu v podání Stefana Pietragalla.

Korunou celého baletu jsou pochopitelně tři mušketýři a D´Artagnan. Obsazení na premiéře bylo velmi šťastné a charisma všech protagonistů šumělo jako vodopád. Tanečníkům se podařilo do svých kreací také vtělit charaktery jednotlivých mušketýrů, zbožnost, prchlivost, či lehkovážnost. Jejich taneční výkony byly perfektní zvládnutím náročných prvků i výrazovou stránkou. D´Artagnan Giordana Bozza byl nejsympatičtější figurou celého baletu. Jeho roztomilá nemotornost v úvodu a nepřekonatelná touha stát se mušketýrem i přes určitou neohrabanost má svůj vývoj. Učí se od mušketýrů a stává se nepostradatelnou součástí jejich kolektivu. Symbolika bratrství, rovnosti a touhy bít se za správnou věc je v ideálním poměru vystižena tanečními kreacemi a hudební charakteristikou Kučery. Punc krásnému představení vtiskly kostýmy Anny Kontek, které vystihly klasickou tematiku bez zbytečných excesů, spíše podtrhly hravou, lehce pohádkovou vizi Chalmera.

Z baletu Tři mušketýři. (Foto: Martin Popelář)

Hudební výkon orchestru Národního divadla moravskoslezského lze rovněž nanejvýš chválit. Je třeba říci, že hudba Jana Kučery není – z hlediska interpretační náročnosti – procházkou růžovým sadem. Partitura klade velké nároky na nástroje napříč orchestrálním spektrem. Sólově výrazné party mají flétny, hoboje, harfa a celá řada bicích nástrojů, výrazně exponované jsou také žesťové nástroje – pozouny, horny a trubky v četných souzvucích. Premiéra se však orchestru vyvedla opravdu skvěle a z barevně košaté Kučerovy hudby přímo sršela chuť a potěšení hráčů z každého tónu. Svůj díl na tom jistě má také spolehlivé vedení dirigenta Maroše Potokára a jeho pozornost k četným nástupům po pauzách a změnám rytmu.

Vypadá to, že v Ostravě se urodil balet, který jednou ponese označení „legendární“. Ono to slovo ke Třem mušketýrům prostě nějak patří. Když si člověk uvědomí, kolik se dalo na tomto náročném a přitom křehkém tématu zhatit, je čtvrteční premiéra baletu Tři mušketýři úspěchem na celé čáře. A návštěvníci čtvrteční premiéry to dali velmi hlasitým způsobem najevo. Jeden za všechny? Všichni za jednoho!

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.