Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Zamilovaný Shakespeare v režii Radovana Lipuse nabízí možnost zamilovat se do divadla

Zamilovaný Shakespeare v režii Radovana Lipuse nabízí možnost zamilovat se do divadla

7.4.2017 Divadlo

Jevištní adaptace cenami ověnčeného oscarového filmu Marca Normana, Toma Stopparda a Leeho Halla Zamilovaný Shakespeare, která měla v Národním divadle moravskoslezském premiéru ve čtvrtek, klade inscenátorům do cesty řadu překážek. Licence například nedovoluje v textu škrtat, což zapříčiňuje jistou zdlouhavost. Scénografie musí obsahovat odkazy na Shakespearovo divadlo Globe, předepsána je hudba a svým způsobem i kostýmy. Se všemi těmito komplikacemi si však inscenační tým v Ostravě poradil se ctí. Nemalou zásluhu na tom má dramaturgyně Lenka Lagronová, zcela jistě soustředěná zejména na věrohodnost a opravdovost veškerého dění na jevišti.

Zvětšit obrázek

Izabela Firlová a Vít Roleček v inscenaci Zamilovaný Shakespeare.
Foto: Radovan Šťastný

Režisér Radovan Lipus přistoupil k textu s nadhledem, a podařilo se mu vtisknout inscenaci jiskřivou lehkost, hravost, a co je naprosto klíčové, jisté odlehčení, které ovšem není v konfliktu s poetičností a zdravou mírou patosu.

Představení plyne jakoby samozřejmě a lehce, přirozeně. Pod tímto dojmem je však skryta detailní režijní práce a promyšlená stavba inscenace. Nebyl by to Lipus, kdyby si občas nevyhrál s možností vyzdobit situaci režijním nápadem: příkladem za všechny budiž zvuková kulisa šplouchání vody v řece při scéně na lodi, přiznaná divákům tak, že všichni vidí dalšího herce, jak z kbelíku nabírá a zpět lije vodu a vyrábí tím patřičný zvuk – navíc ve scéně plné milostné poezie.

Scénograf David Bazika nejenže plní požadavky majitelů licence, ale činí tak s výtvarnou noblesou a velkou scénografickou invencí. Dobové kostýmy Ha Thann Špetlíkové jsou díky svému zpracování oslňující.

Z inscenace Zamilovaný Shakespeare. (Foto: Radovan Šťastný)

Původní hudba Paddyho Cunneena v živém provedení čtveřice Daniel Nosek (violoncello), Tomáš Filip (hoboj, flétna, perkuse), David Ondečko (fagot, flétna, perkuse) a Davis Schreiber (kytar, flétna, perkuse) definuje renesanční dobu, ve které probíhá děj, a navíc umně vytváří a dokresluje atmosféru. Důležitá v tomto směru je připsaná dobová hudba Davida Schreibera.

Choreografka Jana Hanušová dokázala spolu s herci v tanečních scénách vytvořit dokonalou iluzi renesančních šlechtických tanečních slavností a bálů a velmi důležitá je i spolupráce Marka Sida Tichého, pod jehož vedením byly vystavěny šermířské scény.

Jak už je v divadle dáno, nejdůležitější ze všeho jsou herci a jejich výkony. Zde na prvním místě v důležitosti stojí práce představitelů obou hlavních rolí: Víta Rolečka, který hraje Williama Shakespeara, a Izabely Firlové ztělesňující Violu de Lesseps.

Izabela Firlová v inscenaci Zamilovaný Shakespeare. (Foto: R. Šťastný)

Jejich premiérový výkon byl ve čtvrtek večer poznamenán svazující trémou zejména v mluvní složce projevu – ne vždy se oběma podařilo dosáhnou takového uvolnění a přirozenosti projevu, aby hlasivky zněly v plné síle a barvě a pohyb byl spontánní. To je však rezerva, která zajisté bude odstraněna v průběhu několika repríz – a jinak je v jejich podání na scéně krása mládí v plné svěžesti, radosti, a objevování zamilovanosti, lásky, erotiky i vášně. Mládí, ale zároveň herecká vyspělost obou těchto představitelů, je pro úspěch inscenace rozhodující.

Režisér se na předpremiérové besedě vyjádřil v tom smyslu, že každá inscenace je tak dobrá, jako je dobrý její nejslabší článek. Na tomto místě lze říci, že v hereckých výkonech vyložená slabina neexistuje.

Izabela Firlová a Lada Bělašková. (Foto: Radovan Šťastný)

Bylo by možné jmenovat jednoho po druhém z celku téměř třiceti účinkujících. Všichni odevzdávají velmi poctivou hereckou práci. Všichni hrají s patřičným nasazením, ale co je důležité, i s žádoucím nadhledem a odstupem. Právě díky tomuto režií vtisknutému hereckému jazyku je na scéně přítomna hravost a radost z hraní, která se přenáší a vtiskuje do radostného pocitu publika.

K zamyšlení je snad jen jedna maličkost v samotném závěru inscenace: k dialogu mezi Willem a Violou je jako hudební podkres zvoleno brnkání na strunu violoncella, které působí poněkud rušivě. Zajisté je cílem narušit patetičnost této scény na jedné straně a zmínit zároveň faktor času v lidském životě, nicméně k diváckému komfortu toto řešení nepřispívá.

Z inscenace Zamilovaný Shakespeare. (Foto: Radovan Šťastný)

Inscenace Zamilovaného Shakespeara svým pojetím velmi výrazně nabízí divákovi, který třeba přijde a usedne do hlediště poprvé v životě, zamilovat se do divadla jako takového. Na adresu této hry již padla slova, že jde o milostný dopis divadlu napsaný divadlem samotným.

Toto představení má potenciál zůstat na repertoáru řadu let, byť by to vyžadovalo v průběhu času přeobsazování. Nicméně souboj mezi touto inscenací a ve stejném sále od roku 2004 stále hrané a skvěle inscenované hře Georga Taboriho Mein Kampf v režii Juraje Deáka (mnohem více než 100 repríz), tedy souboj mezi Shakespearem a Hitlerem, se může stát pro dobu, ve které žijeme, symbolicky příznačným.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.