Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Prezydent Krokadýlů ve Staré aréně varuje před něčím, k čemu může i u nás v budoucnu dojít

Prezydent Krokadýlů ve Staré aréně varuje před něčím, k čemu může i u nás v budoucnu dojít

7.5.2017 Divadlo

Hlavním hrdinou kultovního románu Warrena Millera Prezydent Krokadýlů je čtrnáctiletý Duke Custis, žák osmé třídy. Jeho příběh je osou jevištní adaptace literární předlohy, na jejímž základě vznikl scénář pro inscenaci ve Staré aréně, která měla premiéru v sobotu. Autorem scénáře jsou Milan Cimerák a Pavel Gejguš, jenž je zároveň režisérem představení. Hudbu vytvořili Ondřej Malý a Vlastík Burda, scénu navrhl Radomír Otýpka. Kostýmy jsou dílem Natálie Pelcové.

Zvětšit obrázek

Zuzana Truplová a Milan Cimerák v Prezydentovi Krokadýlů.
Foto: Ondřej Vojčiniak

Účinkuje čtveřice herců – Milan Cimerák, Robin Ferro, Zuzana Truplová a Josefína Sýkorová. Milan Cimerák představuje Duka Custise, z této postavy volně přechází do role jakéhosi vypravěče a zase zpět do postavy. Není to však jeho jediná role. Dalším, koho ztělesňuje, je Krvák, šéf dětského gangu, jehož členové si říkají Krokadýlové. Tu a tam ještě vykreslí další členy gangu.

Na holé černé hrací ploše je pouze čtyřdílná vysoká a celou šířku scény zabírající železná mříž ze svařených rámů a silného pletiva. Jednotlivé díly opatřené panty lze různě skládat, zavírat a otevírat podle potřeby různých situací. Hraje se před, za ní i uvnitř ní.

Z inscenace Prezydent Krokadýlů. (Foto: Ondřej Vojčiniak)

Režisér Pavel Gejguš se soustředil na promyšlenou výstavbu tempa a rytmu inscenace, kterou opírá jednak o střídání postav v krátkých hereckých intermezzech, ale také (zejména v případě hlavní postavy Duka Custise) o časté přechody z role Duka do role vypravěče. Právě těmito přechody se režii daří vymazat dojem z převyprávění literatury. To, co se před očima diváků odehrává, je výsostné, a velmi dramatické divadlo. Jednotlivé postavy jsou přesně vyložené a situace, do kterých se dostávají, pramení z jejich usilování o naplnění vlastních cílů. Tak, jak to má v dobré činohře být. Atmosféru dokresluje Gejguš pomocí scénické hudby, ale také zvuků, které při manipulaci s ní vydává železná mříž.

Robin Ferro hraje hlavně Flanďáka, pokoutního prodavače zbraní, dále Dukova nejbližšího kamaráda Roda Černého smrťáka, ale také Dukovu babičku nebo majitele firmy Roye Barona. Zuzana Truplová hraje ke všemu ochotnou Lu Ann. Němou roli Myšáka mocipána, jakési alter ego Duka Custise, naplňuje pohybem a gestem Josefína Sýkorová.

Z představení Prezydent Krokadýlů. (Foto: Ondřej Vojčiniak)

Hlavní tíha celého představení spočívá na dvojici Cimerák – Ferro. Milan Cimerák si užívá pohybové kreace parodující projev dětí ulice, přičemž naplno využívá i komického potenciálu Millerova textu. K tomu, aby se proměnil v postavu Krváka, mu stačí jen koženkové sako s kapucí a odlišný hlasový a pohybový projev. Hereckým střihem, který využívá, jsou tyto proměny dílem okamžiku a Cimerák klidně přechází z role do role před očima diváků.

Robin Ferro začíná v úvodní scéně jako Flanďák a je doslova uhrančivý a hrozivý. V příštím okamžiku je z něj však komická figurka učitele Shapira, provázejícího svoji třídu muzeem. Lehkost, s jakou přechází do dalších postav, je obdivuhodná. Herecká kreace, ve které představuje Custisovu babičku, je plná expresivity, Ferro se tu dostává až na hranici grotesky a zaslouženě sklízí salvy smíchu z hlediště.

Zuzana Truplová v inscenaci Prezydent Krokadýlů. (Foto: Ondřej Vojčiniak)

Lu Ann, kterou ztělesnila Zuzana Truplová, je zpola dítě, zpola dospělá žena. Svoji postavu, která je v podstatě dívkou zajišťující si obživu prodejem vlastního těla, však spíše než lascivitou herečka obdařuje dětskou smyslností. Lu Ann je ale také romantičkou, toužící po kráse dálek a kouzlu oceánu, který se jí nakonec stává osudným. Josefína Sýkorová ve své téměř taneční kreaci vychází z charakteristických pohybových návyků dětí ulice a velmi dobře vystihuje vnitřní rozpožení Duka Custise v klidných i vypjatých scénách.

Robin Ferro v inscenaci Prezydent Krokadýlů. (Foto: Ondřej Vojčiniak)

Představení je plné agresivity. Samotný text je sice na rozdíl od původní předlohy poněkud zbaven častých vulgarismů, ale ani ty nechybí, jsou-li zapotřebí. Beznadějné prostředí černošského ghetta a život lidí plný beznaděje je zde přesně vystižen. Namítne-li někdo, že něco takového zatím bohudík v České republice nemáme, nemá úplnou pravdu. Zajisté, vymření jedné početné rodiny během půlroku, jak o tom W. Miller ve svém románu píše, u nás asi nehrozí, ale co není, může být. A to je hlavní poselství nejnovější inscenace Staré arény, která se řadí k tomu nejlepšímu, co je v tomto stánku dobrého divadla k vidění.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.