Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba David Stypka a Bandjeez jsou zpět s albem Neboj. Jejich hudba má opravdu pro strach uděláno

David Stypka a Bandjeez jsou zpět s albem Neboj. Jejich hudba má opravdu pro strach uděláno

9.5.2017 Hudba

Loni vydané EP Davida Stypky a kapely Bandjeez s názvem Jericho obsahovalo čtyři zajímavé songy, které se objevují také na novinkovém albu Neboj. Dalších sedm písní si nevede o nic hůř. Stypka je chlap vzácný jako ozónová vrstva. Píše čarovnou muziku a chrlí kvalitní texty, jež mohou z fleku konkurovat tvorbě nejlepších českých básníků. Přečtěte si, o čem zpívá rozhněvaný mladý muž David Stypka a Bandjeez na právě vydaném albu Neboj.

Zvětšit obrázek

Písničkář David Stypka vydal nové album.
Foto: Jiří Štarha

Rytmické sborové tleskání, strohé akordy klavíru, popový nádech? Užuž to vypadá, že se Stypka s kapelou vydal na cestu líbivé komerce. Jenže pak přichází rytmická proměna a refrén první písně NebojVypadá to, že tě černá dostala“, mne definitivně dostává z pochybností. Tomu přizvukuje i Stypka, který pokračuje slovy „Neboj, neboj, to bude dobrý!“ Naději a sílu přenést se přes všechna osobní i kolektivní peklíčka dokáže David Stypka rozdávat vrchovatě plnou náručí. Písničku melodicky dotváří hebké violoncello Terezie Kovalové.

Potvrzuje to v každé vteřině i v gospelově utkaném intru druhého songu s názvem Loučit. Stypkův vokální projev je charismatický, působí jako zaříkávání zkamenělin, dodává víru. Škoda, že v některých dynamicky vyostřených momentech jeho zpěv zaniká pod zvukem kapely a není mu úplně dobře rozumět. Až se divím, že si této věci nikdo při nahrávání nevšimnul.

„Budu se dívat, jak vstáváš a jdeš, rovnáš si záda, čistí tě déšť. Za chvíli na mě zapomeneš. A na strachy taky. Píseň Jericho. Možná jedna z nejzásadnějších českých písní desetiletí. Začíná jen přitlumenými rozklady kytarových akordů a zpěvem. Pak se přidává obyčejná klavírní linka Pavla Sotoniaka a přesná nevtíravá basa Maro Zemana. Matěj Drabina víří za bicími a maluje působivé gradační plochy. Stypka zpívá civilně, zná svůj příběh a dokáže ho dokonale pojmenovat: text Jericha je mistrovskou zkratkou, mnohovýznamovou metaforou, kterou si lze vztáhnout i osobně.

Kříž je zahalen do klavírního doprovodu Sotoniaka po téměř polovinu stopáže. O to víc obnaženě vyznívá Stypkův úžasný zpěv. Jde možná o nejsilnější píseň alba s naprosto úchvatným, vizionářským textem. Ve druhé minutě přichází neměnná melodie a song graduje v tvrdošíjném opakování refrénu, který v závěru přechází i do sebeironie a humoru.

Dobré ráno, milá. Jediný i jedinečný duet tohoto alba, na kterém hostuje zpěvačka Ewa Farna. Společný zpěv lahodí v uších, jejich hlasy k sobě barevně nádherně sedí, jsou konkrétní a dynamicky vyvážené. Duet má smutnou atmosféru, kterou jemně prosycují – kromě klavírních akordů – zvukově hezké tremolové efekty kytary a výbornou basovou linku si zahrál host Jan P. Muchow. V závěru se Stypkův zpěv odpoutává a razí si cestu do explozivních výšek s expresivitou a průrazností.

David Stypka je zdatný lovec hitů. Song Lovec je toho nesporným důkazem, to není žádná konspirace! Stypka Lovce léta zpívá na koncertech a přesto mi dosud ani trochu nezevšedněl. Písničkářství poctivé jako hlína rozmačkaná v dlaních. Voní opravdovostí, syrovou upřímností a něžnou drsností. Aranžmá této písně se neobyčejně vydařilo, je načechrané jako peřiny ke spaní, vzdušná melodie zve na neobvyklý výlet do minulosti. Sny, které se rozletí na milión kousků, a než dopadnou, roztají. Takové sny píše David Stypka.

Křehce vyznívá začátek písně Láska není, ale jen do chvíle, než Stypka spustí: „Láska není, je to jen vymyšlené slovo.“ Celá skladba zní jako nemilosrdně přesná výpověď o deziluzi, o rozčarování, o skepsi. Stypkova láska je tíha. Stypkova láska řinčí řetězy, je zbavená gloriol a oslavných cirátů. Sotoniak písni propůjčil subtilnost svými rozklady akordů, měkce jsou modelované i vyhrávky dalších nástrojů. Song ale nepostrádá gradaci v jednoduše výstižném kytarovém sólu Stypky, eruptivně dynamickém zpěvu v závěru i barevně rozmanitých bicích Drabiny.

Píseň Vrány taky začíná pro změnu kytarovou vyhrávkou s jedním tónem, k němuž se dospívá glissandem. Matěj Drabina pozvolna graduje song vířením paličkami o virbl. Jeho rytmické ztvárnění písně je citlivé, úsporné a přitom maximálně výstižné. Často využívá činely a mění barvy. Stypka dokáže zarmoutit bez nostalgie. Smutek má vždy svůj líc ve správné míře zdravého naštvání, průbojném gestu a touze vyslovit bez patosu svůj názor.

Ve dvou akordech připlouvá Lodivod. Pomůže vám, abyste přes stoptimy dopluli s kapelou do šťastného přístavu v extatickém refrénu. Stypkova nejsilnější stránka, tyhle refrény! Takové srdnaté, melodicky konejšivé linky u nás prostě nikdo neumí! Lodivoda Stypka okořenil taky velice originálním kytarovým sólem. Stypkova čeština je opravdu ukázkou silného, košatého stromu. Rozumí si s ní báječně. Není staromódní, dokáže vtělit svým textům současný, civilní jazyk, stejně jako nalézá neotřelé metafory a básnické prostředky.

Píseň Nebolelo pokračuje v asentimentální rovině, která je v přesném protikladu se všemi Slzami, Voxely a dalšími pastózními průšvihy popových nedokvašenin. Je to tak, a Stypka má pravdu. Život není pozlátko a cesta je cíl. Zda po ní půjdete sami, nebo s někým, to už je vaše volba. Tento písničkář nám říká, že tak to prostě je!

Nemaluje. Nelakuje. A nelže. Je poctivý, až to bolí, a věřím, že některé posluchače alba, to bude bolet i fyzicky. Já však jeho boty už nevyzuju. Je mi v nich po čertech dobře.

Jsme u závěrečné písně Můj kůň. Celé album začalo rytmickým tleskáním, poslední song zase doprovází Drabina o ráfek šroťáku, jakoby simuloval zvuk metronomu. Souvztažnost, paralela. Jinak ale zábava. Písnička je parafrází amerického country, které v refrénu opět projasní charismatický, hladivý refrén. Kontrasty Stypka umí. Umí ale zahladit rány, které staví do cesty. Jeho refrény jsou paralelní vesmíry, jsou si podobné, naopak ve slokách umí vykřesat vždy nové, zajímavé postupy.

Bandjeez jsou skvěle sehraní. Celému albu melodicky vévodí klavírní a klávesové linky výborného Pavla Sotoniaka. Maro Zeman vždy tvrdí tam, kde je třeba, a melodicky dotváří, kde je to nezbytné. Bicí Matěje Drabiny jsou vzorovou ukázkou toho, jak rytmicky a dynamicky vystavět song! ¨

Stypkův zpěv je kromě nevyrovnané zvukové hladiny některých míst ve všech ohledech skvělý, potřebně emotivní, vroucný, prostinký nebo i chlapácky drsný.

Na albu se podílela řada hostů: vedle Kovalové a Muchowa to jsou vokály Kateřiny Marie Tiché, Debbi, Johany Freywaldové a Jindry Poláka. Z dalších nástrojů se v písni Nebolelo mihne trubka Alexandra Smutného a v zavíráku Můj kůň steelka Martina Ledviny.

Jsem zvědav už teď, jak bude vypadat Stypkovo další album. Ale ještě chvíli strávím s jeho Neboj. Strach o něj mít nemusím. Je to album, které patří k tomu nejlepšímu, co v České republice vzniklo.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.