Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo První česká inscenace hry Sissi (Útěky Alžběty Rakouské) je nevyužitou příležitostí pro dobré divadlo

První česká inscenace hry Sissi (Útěky Alžběty Rakouské) je nevyužitou příležitostí pro dobré divadlo

9.6.2017 Divadlo

Činohra Národního divadla moravskoslezského v Ostravě si pro poslední premiéru v sezóně 2016-2017 vybrala hru současného autora Viliama Klimáčka Sissi (Útěky Alžběty Rakouské). Už samotný text je ale problematický. Problémy nejsou ani tak v literární kvalitě jednotlivých monologů, dialogů a sborů – na to je Klimáček dostatečně zručný autor, který dokáže napsat velmi vtipné i duchaplné repliky a myšlenky. Problematická je celková struktura textu, ve kterém, lidově řečeno, autor honí příliš mnoho zajíců.

Zvětšit obrázek

Zleva Petra Lorencová (Ida Ferenczyová) a Pavlína Kafková (Sissi)
Foto: Radovan Šťastný

Klimáček ve své hře čerpá ze životního příběhu císařovny Sissi, manželky Františka Josefa I. I když život Sissi je hlavním tématem hry, je zde ještě mnoho témat vedlejších, které celek rozmělňují a protahují zároveň.

Autor se kriticky snaží pojmenovat poměry vládnoucí na vídeňském císařském dvoře, dotýká se ve značném rozsahu vztahu Františka Josefa I.  k jeho matce arcivévodkyni Žofii i vzájemného vztahu arcivévodkyně Žofie a Sissi. Dalším vedlejším tématem je životní osud syna císařského páru Rudolfa.

Inscenovat takto mnohovrstevnatý text je problém jak dramaturgický, tak režijní. V dramaturgicko-režijní koncepci je v ostravské inscenaci rezerv nejvíce. Dramaturgyně Silvie Rubenová příliš ctí autora – důraznější prosazení hlavního tématu a upozadění vedlejších témat by celku zajisté prospělo.

Režisér Peter Gábor cítí ve svém režijním podvědomí problém zdlouhavosti a místy i jisté upovídanosti textu a snaží se tento handicap řešit místy až nadměrným vyráběním zábavy vnějšími prostředky. Potřebným odlehčujícím režijním prvkům ale chybí jednotná a také cílená koncepce.

Naopak to, co je velmi vydařené, je scénograficko-režijní koncepce včetně kostýmní složky (Alena Schäfferová) a hudba Nikose Engonidise i výběr hudby Petera Gábora (výborným nápadem je využití hudby Henryho Purcella v úvodu a závěru inscenace).

Z inscenace Sissi. (Foto: Radovan Šťastný)

Scénograf Michal Syrový vytvořil na jevišti Divadla Jiřího Myrona rozsáhlý hrací prostor ohraničený šedými zdmi laděnými do podoby dvorního interiéru s několika průchody a ochozem. Vysoko nad hrací plochu zavěsil zlacenou dvouhlavou rakousko-uherskou orlici a několik palácových lustrů. V samotném začátku i v závěru visí v prostoru i červená šála známá z žánru nového cirkusu, kterou v překvapivé herecké akci využije představitelka titulní role Pavlína Kafková.

Velmi důmyslné je oblečení sboru do šedých stejnobarevných pánských i dámských kostýmů včetně klobouků – sbor splývá s šedými zdmi a stává se ve scénografické metafoře umocněně díky tomuto barevnému souzvuku součástí dvorní atmosféry i představitelem času a doby jako takových.

Kostýmní výtvarnice Alena Schäfferová navrhla pro Pavlínu Kafkovou patery šaty – od mladistvého úboru císařské skoronevěsty až po matku truchlící v černém oděvu nad smrtí jediného syna. Všech pět úborů herečce velmi sluší a vystihuje jednotlivé fáze života její postavy.

Režisér Peter Gábor člení hru do jednotlivých obrazů, které od sebe odděluje scénami sboru.  Samotné sborové scény jsou příjemným oživením, a to jak v rovině mluvené, tak zpívané i choreografické. Režisér se snaží diváka zaujmout i světelnými prvky, a jak již bylo řečeno, zejména ve druhé půli sahá k situační komice, bohužel místy i samoúčelně (například scéna s jízdou na koních). Zajisté, divák takové komické oživení přivítá, ale celkovému vyznění hry to spíše ubližuje.

Marie Logojdová a Petr Houska. (Foto: Radovan Šťastný)

Výborné jsou některé herecké výkony, mezi kterými dominují Pavlína Kafková v roli Sissi, Marie Logojdová jako arcivévodkyně Žofie a David Janošek coby korunní princ Rudolf.

Pavlína Kafková vytváří skutečný herecký oblouk postavy od mladé, rozverné, bezstarostné a živelně milující svého manžela až po zralou ženu snažící se uniknout z upjatého dvorního života a ze vzájemně vysychajícího vztahu s manželem. Skvěle vystihuje temperament i inteligenci a oduševnělost Sissi jako takové.

Vynikající je průběžné jednání Marie Logojdové jako autoritativní a konzervativní, svým způsobem bezcitné císařovy matky. David Janošek vytváří velmi věrohodnou postavu mladého muže odmítajícího vše, co je spojeno s nároky na následníka trůnu. Jeho výkon je velkým oživením celku. K této trojici lze ještě připočíst Ladu Bělaškovou v postavě herečky Kateřiny Schrattové a Petra Housku coby císaře Františka Josefa I.

Zleva Petra Lorencová, Kateřina Vainarová a Pavlína Kafková. (Foto: R. Šťastný)

Nelehký úkol ztvárnit dvorní dámu Idu Ferenczyovou, přítelkyni Sissi, padl na Petru Lorencovou. A je nutno říci, že také ona si ve své roli počíná velmi zdárně. Výborný je i Vladimír Čapka v roli šéfa císařovy tajné služby. Barvité figurky v epizodních rolích vytvářejí František Strnad, Vladimír Polák, Izabela Firlová, Kateřina Vainarová, Ivan Dejmal a František Večeřa.

Klimáčkova Sissi je svým způsobem výzvou i rukavicí hozenou všem inscenátorům tohoto textu. Může se stát předlohou pro žánrový dobový obrázek se vzpomínkou na osud jedné nešťastné dvorní šlechtičny – tudy někde se ubírá cesta ostravské inscenace. Může však být i existenciální hrou zaměřenou na střet lidských povah a charakterů či velmi aktuální útěk do života naplněného jen krátkodobými zážitky – více z této roviny by ostravskému provedení jen prospělo.

Přes veškeré shora řečené výhrady však nelze zamlčet to, že velká část premiérového publika odměnila účinkující závěrečným potleskem vestoje. Zejména z hlediska výborných hereckých výkonů zcela zaslouženým.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.