Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Jásejte, trubky! Zahlahol, fanfáro! V Ostravě se zrodil výtečný Figaro

Jásejte, trubky! Zahlahol, fanfáro! V Ostravě se zrodil výtečný Figaro

16.6.2017 Divadlo

Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě uvedlo ve čtvrtek premiéru nové inscenace opery Gioacchina Rossiniho Lazebník sevillský. Libreto přebásnil do češtiny Jaromír Nohavica, hudební nastudování připravil Marko Ivanović a režie se zhostil Ondřej Havelka. Sólové party byly při první premiéře svěřeny Martinu Šrejmovi, Miloši Horákovi, Veronice Holbové, Svatopluku Semovi, Martinu Gurbaľovi a dalším. Orchestr Národního divadla moravskoslezského řídil Marko Ivanović.

Zvětšit obrázek

Svatopluk Sem jako Figaro a Veronika Holbová jako Rosina.
Foto: Martin Popelář

Lazebník sevillský a Ostrava. Letitý vztah. Přátelství na devátou. Přesně tolikrát již v tomto městě vzniklo nastudování proslulé komické opery. Gioacchino Rossini má v tomhle městě stále hodně fanoušků. A ne ledajakých. Jedním z nich je bard Jarek Nohavica, který nově přebásnil libreto Cesare Sterbiniho do češtiny.

Tramtada dá.
Jásejte, trubky, zahlahol, fanfáro!
Vchází sám velký lazebník Figaro.
Nejvyšší kvalita nejnižší ceny
Slavnými jmény doporučený
Figaro shop
značka tip-ťop.

Scéna Martina Černého pracuje s ústředním prvkem děje, kterým je dům doktora Bartola. Ten je divákům nabídnut v široké šále variant průhledů do interiéru pomocí otáčivé techniky. Díky tomu má scéna dobrou dynamiku.

Videoprojekce Otakara Mlčocha podpořila výsledný vjem zejména dvěma momenty: jednak líčením postupného zošklivění postavy hraběte Almavivy v árii Bartola o pomluvě, jednak v působivé vizualizaci deště. Výbornou práci odvedla kostýmní návrhářka Eva Kotková. Její Figaro s rohatou čepicí symbolizující prohnaného, mazaného šibala a šprýmaře se povedl, stejně tak svůdná Rosina a Bartolo. Výborně Kotková kostýmně ztvárnila proměny hraběte Almavivy.

Z inscenace Lazebník sevillský!!! (Foto: Martin Popelář)

Režie Ondřeje Havelky se zaměřila na tempo a dynamiku postav. Zejména první dějství má vynikající spád, postavy na jevišti se smysluplně pohybují, Havelka se koncentroval zejména na vystižení komických situací jednak výbornou gestikou a mimikou, jednak řadou skvělých nápadů (divák si patrně nejvíc zapamatuje zvednutou nohu, scénu s žebříkem apod.).

Jaromír Nohavica do libreta vložil současnou obecnou češtinu, která je živá a odpovídá kontextu aktuálního bytí. Jeho překlad je jednou z dominant ostravského nastudování: hledejme v něm především radost z češtiny, z plození slov a nalézání těch ideálních variant k nejlepšímu možnému výsledku. Preciznost a odvaha, jsou slova, která ostravského barda Nohavicu charakterizují poměrně výstižně. V pravý čas dokázal využít pejorativa (trapas jak byk), ale umí se také rozněžnit do milostné šíře (budu činem, budu slovem / budu tvůj štít i pevná hráz).

Miloš Horák a Veronika Holbová. (Foto: Martin Popelář)

Hudební nastudování připravil dirigent Marko Ivanović. Už předehrou se tento dirigentský všeuměl představil v dobrém světle. Líbilo se mi, jak pružně a dynamicky kontrastně hrály smyčce hlavní téma v dravém allegru, jak si pohlídal precizní souhru a náročné modifikace nástrojových seskupení ve scénách s pouliční kapelou. Orchestr podal pod Ivanovićovou taktovkou soustředěný výkon, který z počátku brzdily jen intonačně kolísavé horny, postupně však hra všech muzikantů našla svou stabilitu a koncentraci a celkové provedení bylo velmi svižné a elegantní a plné překrásných sólových instrumentálních výkonů.

Pohyb všech postav po scéně byl účelný, dovedný a dynamický. Zejména první dějství bylo energické a temperamentní. Režijní nápady Havelka chrlil jeden za druhým: nečekaná facka Rosiny Figarovi, když z něj loudila jména vyvolené, Bartolova přikrčená shrbená chůze, která vyzařovala striktní, rezolutní povahu, a jeho excelentní práce s holí…

Z inscenace Lazebník sevillský!!! (Foto: Martin Popelář)

Gejzírem gagů tryskal zejména Figaro, divák si patrně zapamatuje nejvíc nohu vzhůru, kterou dovedl do absolutní dokonalosti Martin Gurbaľ, ale postava Figara prostě scéně kraluje jako konkrétní protipól „zlého“ Bartola. Figarova gesta, pohyby nohou při broušení nože, přesné tahy břitem během holení Bartola, všechno měl Sem vychytané do nejmenšího detailu.

První premiéru provázely vynikající pěvecké i herecké výkony, sešlo se opravdu velmi šťastné a znamenité obsazení. Martin Šrejma v roli hraběte Almavivy nezklamal. Jeho lyricky posazený tenor se neztrácel, byl konkrétní ve vysokých polohách i ve spodních rejstřících. Dobře si vedl také v duetech a skvěle pracoval s dynamikou a délkou frází, kterou dovedně odstínil podle potřeb partu a specifik libreta. Zdařile zvládnul všechna přestrojení, která perfektně umocnil také modifikací hlasové barvy. Jeho opilý voják byl báječný.

Miloš Horák, Svatopluk Sem a Martin Šrejma. (Foto: M. Popelář)

Miloš Horák jako doktor Bartolo byl pro mne osobně obrovským zážitkem. Náročnou árii Nezkoušejte, slečno, lháti, ztvárnil lépe než před rokem na „generálce“ k Lazebníkovým narozeninám, rychlost deklamace mu vůbec nečinila problémy, v pomalých pasážích jeho hlasový témbr zněl velmi výrazně a lahodně. O jeho hereckém pojetí peněz a vdavků chtivého doktora by se dalo psát velmi dlouze.

Horák byl prostě neodolatelný. Svou urputností jasně vymezoval prostor, který ovládal, a ostatní postavy hrály v jeho „režii“. Skvěle nastudoval práci s holí, která v jeho případě nepůsobila jako chabá opora, ale vykružovala prostorem nekompromisní povahové vlastnosti. Horák vedle Sema vytvořil skutečně grandiózní herecký koncert.

Rosina Veroniky Holbové měla všechny atributy zdařile zvládnuté postavy. Taková plnokrevná živočišnost se na jevišti vidí u Kateřiny Kněžíkové či Jany Šrejmy Kačírkové. Holbová je nadána, kromě nezbytné kvalitní hlasové výbavy, ještě prudce osobitým komediálním talentem, který je zrna ironického: má nadhled a dokáže si dělat legraci ze sebe samé, její city nejsou sentimentální, drží si od nich odstup a dovedně je tříbí s ohledem na to, aby vždy vyzněla hlavně humorná pointa textu.

Veronika Holbová jako Rosina. (Foto: Martin Popelář)

Její interpretace v cavatině Co to říká lásky hlas byla dokonale artikulačně, intonačně i výrazově výstižná. Soprán Holbové zní jasně a pružně, s citem a rozvahou se dokáže ujmout nejvyšších tónů a vytříbeně se vypořádat s koloraturami i širokým dynamickým rozpětím. Její hlas a projev patří k tomu nejlepšímu, co lze v současnosti na českých divadelních pódiích zaslechnout.

Barytonista Svatopluk Sem se pro postavu filuty Lazebníka prostě narodil. Nikdy mě nenapadlo, že když uvidím Lazebníka tolikrát, najde se někdo, kdo vše předešlé prostě převáží, přebije a utlumí. A to se tomuto talentovanému pěvci skutečně povedlo: jeho technická výbava, charismatický vzhled a herecký talent jednoznačně kralovaly čtvrtečnímu provedení a vedle negativního Bartola vytvořil Sem protipól skutečně exkluzivní.

Svatopluk Sem jako Figaro. (Foto: Martin Popelář)

Pěvecky se jeho hlas nesl nejlépe ze všech, byl artikulačně spolehlivý, intonačně bezvadný a barevně sršel odstíny přesně podle potřeby, což se týká také různých agogických změn a melodických ozdob. Sem se dobře uvedl hned v cavatině Jásejte, trubky! Také jeho duet se Šrejmou Já když cítím vůni zlata byl skvěle usazený a plný gestické legrace a intonačně přesného souzvuku.

Uznání si rovněž zaslouží Basilio Martina Gurbaľa, který se přesvědčivě uvedl v árii Pomluva. Ostravský basista měl také dostatek příležitostí ukázat svůj komediální talent, což se mu v řadě momentů, zejména ve stahování prstenu z ruky hraběte Almavivy, podařilo znamenitě.

Bylo by nepatřičné nezmínit také menší role, v nichž nejvíc zaujal Jakub Kettner v roli Fiorella, který je Almavivovým sluhou. Kettner se na jevišti NDM objevoval i ve větších rolích a lze jen doufat, že tento trend bude pokračovat. Už ve Smetanově Tajemství prokázal obrovskou hlasovou kázeň, výborný výraz a optimální herecké gesto – stejně tak samozřejmě se prezentoval pěvecky i herecky v Lazebníkovi.

Jakub Kettner v Lazebníkovi sevillském!!! (Foto: Martin Jiroušek)

Menší árii si zazpívala Pavla Morysová jako služebná Berta, Ambrože ztvárnil Tomasz Suchanek a v drobnějších rolích oficíra a notáře v první premiéře zpívali Erik Ondruš a Jiří Dvořák.

Menší úlohu má v Lazebníkovi sbor, který tradičně zpíval pod vedením Jurije Galatenka a poskytl dynamicky i barevně ideální výsledek.

Ostravský Lazebník sevillský, který má v názvu na plakátech tři vykřičníky, je doslova nabitý humorem, Havelkova i Nohavicova spolupráce se ukázala jako opodstatněná a smysluplná. Přestože se jistě najdou hlasy, které budou kritizovat určitou rázovitost Nohavicova libreta, přesně tohle je způsob, jak aktualizovat komickou operu bez nánosu patosu a přehnané úzkoprsé úzkostlivosti. Lazebník šlape jako hodinky, má drajv a šmrnc, diváci se během první premiéry báječně bavili. Celé představení provázely doslova salvy smíchu, v závěru se rozpoutal burácející potlesk a okamžité ovace ve stoje, což se v NDM příliš často nevidí.

Inscenační tým dokázal připravit operu, která má šanci oslovit všechny možné věkové kategorie, je moderní, opravdu vtipná, není nudná a – jak by řekl Jaromír Nohavica – není blbá. Co víc si v dnešní době přát?

Čtěte také: Recenze druhé premiéry z 17. června 2017.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.