Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Kluby zblízka, část 3: Lidé dnes mají mizerný přehled o hudbě, říká Martin Hradečný z krnovského Kofola Music Clubu

Kluby zblízka, část 3: Lidé dnes mají mizerný přehled o hudbě, říká Martin Hradečný z krnovského Kofola Music Clubu

26.7.2017 Hudba

Po úspěchu prvních dvou dílů našeho seriálu, který mapuje klubovou scénu v Moravskoslezském kraji, se tentokrát přesuneme do Krnova, kde už úctyhodných pětadvacet let sídlí podnik, jehož aktuální název je Kofola Music Club. S produkčním Martinem Hradečným jsme si povídali o úskalích provozování klubu v malém městě a mimo jiné jsme zavzpomínali na vystoupení světových veličin Nazareth, Sepultura, Slade a Waltari v Krnově.

Zvětšit obrázek

Martin Hradečný je vůdčí osobností Kofola Music Clubu v Krnově.
Foto: Archiv

Historie klubu Kofola se začala psát v devadesátých letech minulého století, přičemž v té době vznikalo vícero klubů, nicméně mnohé už zanikly. Proč podle vás Kofola vytrvala? 

Klub se otevřel v roce 1992 pod názvem Rocker club a bylo to vyústění spontánního hledání prostoru, kde by se mohly realizovat koncerty tehdy bohatého rockového podhoubí kapel na Krnovsku. V roce 2003 změnil klub název na Kofola Music Club i provozovatele. Ten záměr byl jednoznačný. Nedávat do názvu žádný žánr, který by klub vymezoval nějakým směrem. Název měl být univerzální, abychom mohli v klubu bez problému pořádat jakoukoliv akci napříč žánry, včetně divadelních a podobných akcí. To, že klub vytrval dodnes, je asi souhra náhod, ale i strategie programu, který klub udrží finančně nad vodou. To, že spousta klubů zanikla, je podle mne tím, že neustály kolikrát složité období, kdy chodilo méně lidí a nesehnaly žádnou podporu na jeho záchranu.

Co osobně máte na provozování klubu nejraději a bez jakých nezbytností byste se obešel? 

Asi tu variabilitu toho, že můžeme koncert udělat na malé či velké scéně, popřípadě střídat velkou a malou u jazzového nebo rockového festiválku. Prostě jakkoliv přizpůsobit prostor dané akci, aby měla tu pravou atmosféru a lidi se cítili dobře. Neobešel bych se určitě bez týmu lidí a své ženy, kteří jsou součástí klubu a napomáhají k hladkému průběhu všech akcí.

To jste nastínil ty pozitivnější momenty, ale měl jsem na mysli také věci, které vás, řekněme, na provozování klubu prudí, nicméně jsou prostě nezbytné… Našly by se nějaké takové?

Těch je poměrně také mnoho, ale bez nich to nejde. Variabilita prostoru s sebou nese neustálé stěhování a přetahování židlí, lavic a stolů, s ohledem na divadelní nebo stolovou úpravu, prostor k stání a podobně, což záživné moc není. Souvisí to i se scénou, kterou si jedna kapela přeje mít komplet vyklizenou, druhá zase používá komplet náš zvuk a světla, a tak je stále co dělat. Pak tu jsou administrativní záležitosti typu OSA a vymáhání playlistů od kapel, hlídání propagace a výlepů, včetně zajištění dobré propagace na webu, Facebooku a podobně. Je toho poměrně dost. Nerad bych si stěžoval, ale taková je prostě realita.

Dokázal byste upřesnit, nakolik je provozování klubu pro vás zábava a jak moc vše souvisí s byznysem? 

Slovo „byznys“ bytostně nesnáším. Obzvlášť v kultuře, na kterou se většinou peníze shánějí. Za „byznys“ považuju maximálně to, když odehraju svatbu, narozeniny nebo nazvučím jakoukoliv komerční akci. Pro mne je ta práce z velké části zábava a zároveň loterie. Není dnes jednoduché vybrat kapelu, která si na sebe vydělá. A pokud akci totálně člověk projede, tak každý pokrčí rameny a řekne: „Jseš podnikatel, tak se starej.“ Takže se sebereš a jdeš hrát ty svatby.

Říkáte si často, že dneska už byste nějaké věci, které třeba byly v minulosti běžné, nyní neudělal… Jinými slovy, snažíte se poučit z vlastních chyb? Daří se vám to? 

Člověk se učí stále, ale neshledávám zase něco tak zásadního, co bychom měli dělat jinak. Vše se přizpůsobuje částečně i poptávce a trendům. Smutné je jen asi to, že začínajícím kapelám je vymezeno čím dál tím méně prostoru právě z toho důvodu, že návštěvnost jejich koncertů je velmi malá.

Čím si tuto skutečnost vysvětlujete? Máte pocit, že dnešní mladé a začínající kapely nemají co nabídnout, anebo je to dáno spíše tím, že lidé o nové věci (v tomto případě kapely) nemají obecně moc zájem a vystačí si s tím, že příležitostně navštíví koncert skupin, jejichž písně se obvykle hrají v rádiu a v televizi?

Dobrých kapel je poměrně hodně. Řekl bych, že je téměř „překapelováno“. Obecně se nemají kde prezentovat. Do klubu, ze kterého by se měly odrazit a jít dál, moc posluchačů nejde, a tak se snaží dostat do klubu aspoň jako předkapela. Což v dnešní hrozné době došlo dokonce tak daleko, že si za to kapela musí ještě zaplatit místo toho, aby dostala aspoň cestovné. Ale myslím si, že v našem případě je to i „zmlsaností“ našich lidí, protože jim nabízíme poměrně často známá jména. V dnešní době mají lidé mizerný všeobecný přehled o hudbě, což je dáno i tím, že média předhazují pouze skandály. Tak doufejme, že se to opět obrátí a bude se o hudbě více psát, a pak se můžeme dočkat i toho, že klub v Krnově vyprodají třeba i minus123minut, nejenom Chinaski.

Šéf klubu Martin Hradečný. (Foto: Archiv)

Jaký je procentuální poměr mezi kapelami, které si sám vybíráte, a těmi, které se samy hlásí, aby v Kofole vystupovaly? Jsou mezi nimi i takové, které rád pozvete (protože jste si za ta léta sedli po lidské stránce) i navzdory tomu, že víte, že tento koncert může být prodělečný?

Většina kapel nabídky posílá, což je asi osmdesát procent. Je zásadní rozdíl jen v tom, že kapelu chci já nebo chce kapela sama v klubu vystoupit. Zkušenost je taková, že většina kapel, které jsme dlouhodobě přesvědčovali, ať v klubu zahrají a konečně dorazily, se pak rády vracely. Naopak je i pár kapel, které už v klubu zahrát nenecháme.

Jména skupin asi neuvedete, ale je možné shrnout důvody, které vás k tomuto kroku vedou?

Důvody jsou různé. Těch příběhů naštěstí  není tolik. Dvakrát to byl například příjezd kapely hodinu a půl po začátku koncertu, navíc v jednom případě řešili hned po příjezdu kávu a pivo místo toho, aby členové skupiny okamžitě vykládali nástroje a šli hrát, když na ně fanoušci tak dlouho čekali. Jeden z dalších důvodů byli zvukaři kapel, které hrály tak hlasitě, že všichni ze sálu odešli, a tak jsem nepochopil, pro koho tedy vlastně chtějí hrát. A v neposlední řadě pak kapely, které mají tendenci ničit zařízení klubu.

Dá se nějak obecně určit, na jaké kapely cílíte?  

Obecně určitě ne. Základ je, že se snažíme dělat program takzvaně pro každou věkovou hranici. Od dětského dne přes hip hop, rock, pop, jazz až po taneční přehlídky. Technika v klubu je, myslím si, těžce nadstandardní, a pokud něco chybí, vždy se to dá v dnešní době obstarat.

V Kofole hrály také světově proslulé kapely, jako například Nazareth nebo Slade, které v minulosti vystupovaly na daleko větších pódiích. Jaký byl jejích přístup ke koncertu ve vašem klubu?  

Ten výčet kapel je daleko větší, vzpomenul bych například i Smokie z Velké Británie, brazilskou Sepulturu, finské Waltari, Dog Eat Dog ze Spojených států nebo polské Lady Pank. Myslím si, že jejich přístup byl vždy na profi úrovni. Na rozdíl od některých rádoby hvězd naší scény vždy převládala přátelská atmosféra. Koncert si mnohdy užily lépe než v halách z toho důvodu, že jsou blíže lidem a atmosféra v klubu je vždy vřelejší.

Můžete popsat, jak se za dobu provozování klubu změnila veškerá agenda týkající se této práce? Ať už se to týká přístupu kapel, možnosti internetové propagace, (ne)zájmu fanoušků, jejich chování na koncertě… Máte pocit, že provozovat klub je v dnešní době jednodušší, nebo složitější než v minulosti? 

To je těžké srovnávat. Každá doba nese své. V minulosti lidé chodili i na méně známé kapely a dnes sází většinou jen na jména. Lidé jsou při koncertech většinou výborní. Váží si toho, že na malém městě mají velké kapely. Užívají si to a kapely jim to vrchovatě vrací v podobě přídavků navíc, které třeba ani v jiných městech nevidí. A co se týká agendy a propagace, tak internet samozřejmě spoustu věcí ulehčuje, ale i naopak brzdí návštěvnost tím, že nová generace nevyžaduje tolik osobní kontakt.

Jaký je dosud váš největší zážitek, co se týká provozování klubu? 

Největší zážitek se těžko hledá mezi spoustou výborných koncertů. Asi nej atmosféru jsem zažil při koncertě Sepultury z Brazílie, kde byl neuvěřitelný kotel nadšenců a podotýkám, že to není zdaleka můj šálek kávy. Užil jsem si loni také jednu z největších hvězd polské scény Lady Pank, kterou se podařilo po letech do klubu dostat. Z české scény pak byl výborný Jarek Nohavica, dále první koncert Monkey Business, Pražský výběr nebo i Vojta Dyk a B Side Band.

Martin Hradečný s Richardem Krajčem. (Foto: Archiv Kofola Music Clubu)

Kdybyste si mohl pozvat jakoukoliv kapelu na výroční koncert klubu, která by to byla?

Nám se na výročí podařilo pozvat Kryštof i přes to, že letos hrají dva stadiony a téměř nekoncertují. Důvod byl jednoduchý. Také slaví letos pětadvacet let a druhým důvodem bylo i to že, před patnácti lety jsme je v klubu nechali zahrát, i když je nikdo téměř neznal a rádi nám to teď oplatili. Pokud bych si měl přát někoho ze zahraničí, tak by to byl určitě Sting.

V minulosti bylo běžné, že mnozí fanoušci cestovali za svou oblíbenou kapelou i několik stovek kilometrů, což už se v současnosti vidí zřídka… Jaký je tedy „vztah“ mezi klubem Kofola a Opavany? Jezdí do klubu i Opavané, anebo je to právě naopak, že aktivity hudebních klubů v nedaleké Opavě berete jako tu největší konkurenci, protože vám odlákávají publikum?

Je to kolikrát neuvěřitelné, kolik lidí z Opavska dojíždí. A je to především z toho důvodu, že je tam vychované publikum. Paradoxem je, že z  Bruntálska zdaleka tolik lidí nejezdí, ačkoliv kulturních akcí tam tolik není. A stává se také to, že k nám jezdí fanoušci z daleko větší dálky. Na koncertě No Name jsme zaznamenali fanoušky z Košic a Karlových Varů.

Jaká je podpora města? Snaží se vám pomáhat dostatečně, anebo si myslíte, že by jejich podpora mohla být výraznější? 

Podpora města je dána bohužel jen sníženou sazbou za nájem prostor klubu, ale náplň klubu podporována není. Morální podpory se nám od většiny vedení města dostává a představitelé města se na koncertech čas od času také objevují.

Jaké jsou podle vás největší plusy, respektive minusy klubu Kofola?

Jako plusy vidím variabilitu prostoru, pak dobrou dramaturgii a vybavenost klubu. Výhodou je, že se klub nachází v okrajové části města, kde není problém s hlukem. Minusy jsou malá spádovost, velká nezaměstnanost na Bruntálsku, velká vzdálenost od Prahy a také absence kuchyně v klubu.

Čtěte také:
1.  Až jednou Hudební bazar skončí, vznikne tu jeho muzeum, vtipkuje Jiří Zahuta
2.  I malý kašpárek dokáže velké divadlo, prohlašuje Rostislav Jež z havířovské Stolárny

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.