Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Na nepříliš přesvědčivém galavečeru NDM se nejlépe blýskl soubor baletu, úspěch u diváků sklidily i Kočky

Na nepříliš přesvědčivém galavečeru NDM se nejlépe blýskl soubor baletu, úspěch u diváků sklidily i Kočky

11.9.2017 Divadlo

Národní divadlo moravskoslezské o víkendu zahájilo 99. divadelní sezónu slavnostním galavečerem v Divadle Antonína Dvořáka, který se konal hned dvakrát – v sobotu a v neděli. Tradiční ochutnávka ze stávajících i chystaných činoherních, baletních, operních i muzikálových titulů trvala přes dvě hodiny. Bohužel se ukázal nesoulad ve volbě prezentovaných ukázek napříč soubory a divadelní smršť představila i znatelné rozdíly v kvalitě.

Zvětšit obrázek

Hana Fialová (vlevo) excelovala z ukázce z chystaného muzikálu Cats.
Foto: Martin Popelář

Galavečer byl v sobotu i v neděli zahájen novým videoklipem, jehož hlavním aktérem je červené jablko. To si aktéři videoklipu (účinkují vybraní členové všech čtyř souborů) posílají mezi sebou: chvíli jablíčko plachtí vzduchem, chvíli se válí po zemi, v závěru jej pak dívenka z operního studia s gustem nakousne. Proč ve spotu běží hudba z Rossiniho opery Vilém Tell, která se na repertoáru divadla nenachází, je pro mne záhadou. Co chtěli vlastně autoři videoklipu sdělit, nebylo rovněž příliš jasné. Plytká zábava à la koulelo se jablíčko naštěstí měla rychlý spád.

Program galavečera pak představil průřez čtyřmi soubory, které jsou ve své rozmanitosti chloubou Ostravy jako kulturně mnohotvárného města, jak v proslovu zmínil ředitel divadla Jiří Nekvasil.

Milena Arsovska a Luciano Mastro. (Foto: Martin Popelář)

Začněme u prezentace operního souboru. Ten zahrál pod taktovkou dirigenta Adama Sedlického nejprve předehru k opeře Giuseppe Verdiho La Traviata. Bylo slyšet, že si muzikanti s dirigentem dali práci a představili celistvý, dynamicky i tempově kompaktní výsledek. V duetu Un di, felice, eterea z téže opery se představili sopranistka Milena Arsovska a italský tenor Luciano Mastro. Bohužel výsledek nebyl přesvědčivý. Mastro dokáže podat emocemi zabarvený výkon, ovšem v některých momentech na úkor techniky. Co mi však vadilo nejvíc při jeho společném zpěvu s Arsovskou, byla jeho zbytečně přehnaná hlasitost, která místy téměř sólisticky a neprofesionálně přebíjela i precizně a citlivě vykroužené fráze sopranistky.

Operní soubor se dvakrát nevyznamenal ani v druhé polovině programu, kdy se taktovky ujal Jakub Klecker. Ten zahájil kratičkou mezihrou z 3. jednání opery Dmitrije Šostakoviče Lady Macbeth Mcenského Újezdu. Není pochyb o tom, že Šostakovičova hudba je mistrovským dílem génia, ale jestli tohle měla být upoutávka, která má diváky přilákat k návštěvě?

Nejsilnějším bodem operního souboru v sólových výkonech byl jednoznačně výkon barytonisty Jakuba Kettnera v árii Länger darfst du nicht widerstreben!Ifigenie v Aulidě Christopha Willibalda Glucka. Kettner podal silný, charismatický výkon, jeho baryton s jasným zabarvením a vynikající artikulací byl spolehlivě nosný a přesný.

Jiří Hájek jako Figaro. (Foto: Martin Popelář)

Trochu hůře si vedl barytonista Jiří Hájek v árii Jásejte, trumpetyLazebníka sevillského Gioacchina Rossiniho, který se pyšní novým překladem Jaromíra Nohavici. Tento překlad je sice vtipný, ale jeho enormně rychlá dikce a překotné článkování řeči působí pěvcům problémy.

Závěrečná ukázka Vitoria! Esultate! z chystané operní inscenace Otello Giuseppe Verdiho představila více než sólisty (kteří zde hráli v celku marginální pěveckou úlohu) kvalitně připravený a s dramatickou silou i dynamickou prokresleností zpívající sbor opery NDM. Výsledek operního souboru s jednou bezproblémově odzpívanou árií a jedním perfektním sborem lze považovat za vlažný, jeho dramaturgii pak za nedotaženou.

*

Mnohem lépe se na galavečeru vedlo souboru operety a muzikálu. Ochutnávka z připravovaného muzikálu Romeo a Julie skladatele Borise Urbánka a libretistů Jaromíra Nohavici, Šimona Cabana a Jiřího Joska představila dvě čísla: Jaroslav Rusnák nejprve zazpíval dramaticky vyostřenou píseň Už dosti svárů, poté následoval přeslazený duet Martiny Šnytové a Adama Živnůstky Buď láskou mou, který oba zazpívali perfektně, škoda jen, že popového balastu je v této písni až příliš.

Martina Šnytová a Adam Živnůstka. (Foto: Martin Popelář)

Martina Šnytová v následující ukázce písně Já jsem zlá z muzikálu Kiss me, Kate! (Kačenko, pusu!) Cole Portera byla výrazově i pěvecky excelentní, výbornou hereckou sehraností potěšila také company a členové vokální skupiny 5PAK v songu Mě zmáhá hic ze stejného muzikálu.

Jedním z vrcholů právě zahájené muzikálové sezóny budou očekávané Cats (Kočky) Andrewa Lloyda Webbera. Slavné Vzpomínky z muzikálového hitu zazpívala přesvědčivě Hana Fialová: píseň jí sedla na míru, stejně dobře si vedla ukázka Mc Dlouhý dráp, ve které excelovali pěvecky i pohybově Veronika Prášil Gidová, Andrea Gabrišová a tanečně perfektní Ivan Martiš. Ukázky z chystaného muzikálu zaujaly i výborně pojatými kostýmy.

Ukázka z chystaného muzikálu Cats. (Foto: Martin Popelář)

Vrcholem večera pak byly dvě ukázky z muzikálu Rebecca, ve kterých se představil nejprve Tomáš Novotný (Proč jsem se vrátil?). Novotný mne přesvědčil už na premiéře svým propracovaným herectvím a kvalitním hlasovým témbrem, který však neměl jisté výšky. Nutno říct, že se charismatický zpěvák s rolí ještě více sžil a dokázal, že interpretačně roste.

Stejně tak následující duet byl v podání Michaely Horké a Martiny Šnytové velkým zážitkem. Horká svůj part propracovala s neobyčejně důmyslnou dynamikou, která pozvolna gradovala intenzitou i syrovou hlasovou barvou.

Martina Šnytová a Ludmila Horká. (Foto: Martin Popelář)

Muzikálově-operetní soubor představil velmi rozmanitý program v dobrých pěveckých i instrumentálních výkonech. Škoda jen, že ozvučení orchestru bylo v porovnání se sólisty předimenzované a nikdo si toho za celé dvě hodiny patrně ani nevšimnul!

*

Velmi dobře se na galavečeru představil také činoherní soubor NDM, který hned napoprvé odzbrojil diváky díky Alexandře Gasnárkové a Ivanu Dejmalovi. Její číslo z muzikálu Je úchvatná! Petera Quiltera bylo prostě senzační.

Alexandra Gasnárková v ukázky z komedie Je úchvatná! (Foto: Martin Popelář)

Ukázky z inscenací dále připomenuly stávající hry repertoáru Zamilovaný Shakespeare a Sissi (Útěky Alžběty Rakouské) s výbornými herci Pavlínou Kafkovou a Františkem Strnadem cválajími na gymnastických koních. Přesvědčivou groteskní absurditou carského samoděržaví se blýskli herci David Janošek a Tomáš Jirman ukázkou z inscenace Car Samozvanec Adolfa Nowaczyňského.

Pavlína Kafková a František Strnad. (Foto: Martin Popelář)

V následující druhé polovině programu pokračovala herecká smršť Psychoterapeutickou ordinací na pokračování, v níž excelovali zejména Jan Fišar a Tomáš Jirman coby Sigmund Freud a Carl Gustav Jung. Jejich krátké ukázky z připravovaných činoherních inscenací byly svižné a energické. Vrcholem byla závěrečná scénka Davida Viktory ze hry Sex, drogy a hafo prachů Erica Bogosiana, který doslova vykopal oba psychiatry z pódia.

*

Nejlépe se v letošním galaprogramu blýskl baletní soubor. V první ukázce z chystaného baletu All that jazz, rock, blues s hudbou Ástora Piazzolly účinkovala skvělá Lore Jehin, jejíž kreace byla plná nápadité sestavy s neskrývanou erotičností a vitalitou.

Ukázka z baletu Tři mušketýři. (Foto: Martin Popelář)

Ples na dvoře Ludvíka XIII. z baletu Tři mušketýři skladatele Jana Kučery a choreografa Paula Chalmera byl ukázkou hudby spíchnuté přesně na míru a vynikající, invenční choreografie. Stejně tak druhá ukázka ze Tří mušketýrů v podobě duetu Konstance a D´Artagnana představila Kučeru jako znamenitého skladatele, který dokázal citlivě vybalancovat míru romantiky, filmového patosu a neobarokních tanečních inspirací.

Taneční kreace Brittany Haws a Buraka Sekrana Cebici byla prostoupena jemnou poezií, čistotou a uměřeností pohybu. Vrcholem baletního souboru bylo vystoupení Shiny Sakurado a Stefano Pietragally ve druhé ukázce z All that jazz, rock, blues. Jejich kreace byla prostě neodolatelná a výborně sehraná.

Ukázka z chystané inscenace All that jazz, rock, blues. All that jazz, rock, blues

V některých momentech se až tajil dech nad fyzickou náročností některých tanečních prvků. Hudba a pohyb byly v podání obou talentovaných tanečníků v dokonalé rovnováze a symetrii.

*

Ve srovnání s galavečery minulých let, lze konstatovat, že ten letošní bohužel neprovázely tolik přesvědčivé výkony. Některé ukázky působily jako spíchnuté horkou jehlou. Co se týče ozvučení, bylo by dobré jednou provždy lépe propojit komunikaci mezi zvukařem a dirigentem, aby se zabránilo zbytečným ztrátám bodů, případně diváků.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.