Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Když jste s lidmi, kteří divadlo skutečně chtějí dělat, dokážete i nemožné, říkají inscenátoři hry Hotel Infercontinental

Když jste s lidmi, kteří divadlo skutečně chtějí dělat, dokážete i nemožné, říkají inscenátoři hry Hotel Infercontinental

18.10.2017 Divadlo

Jsou mezi námi. Anebo v nás? Takovou otázku si klade nová inscenace Hotel Infercontinental, kterou v neděli uvede v premiéře divadelní soubor ostravské Staré arény. Podtitul říká, že jde o komedii o osudových setkáních. Inscenace se skládá z pěti příběhů - ten titulní vypráví o tom, jak mladí manželé Milerovi unavení dlouhou cestou nacházejí útočiště v neobyčejně luxusním a zároveň neuvěřitelně levném hotelu. Personál snad až příliš stojí o to, aby Milerovi neodešli a občas v hotelu i něco zasmrdí… Na nové inscenaci se podílí režisérka Miroslava Georgievová a dramaturg Antonín Dvořák. Tentokrát si vybrali text Kazimíra Lupince z divadla V.A.D.

Zvětšit obrázek

Dramaturg Antonín Dvořák a režisérka a herečka Miroslava Georgievová.
Foto: Jaroslav Durďák

Jak jste se o Hotelu Infercontinental dozvěděli?

Antonín Dvořák: Před asi patnácti lety jsem viděl Hotel Infercontinental na Jiráskově Hronově. Hrálo jej divadlo V.A.D. z Kladna a už tehdy mě tento kus velmi zaujal. Začal jsem sledovat další tvorbu V.A.D., které podle mého názoru patří k nejpozoruhodnějším divadlům u nás. Později jsme se seznámili i osobně.

Miroslava Georgievová: K Inferu se vracím oklikou, protože před rokem a půl mně ho už Antonín nabízel, ale já jsem tehdy nechtěla dělat komedii. Navíc mi vadilo, že jsem text vnímala tak, že v něm zlo vítězí nad dobrem. Po inscenacích her Sławomira Mrożka jsme hledali opět něco pro malé obsazení a našli jsme Josefa Topola a jeho Hodinu lásky. Když jsem se ale na Infer podívala znovu, zjistila jsem, že má i další rozměr, který jsem tehdy neviděla, a to rozhodlo pro jeho současné uvedení.

Už jste spolu na nějaké inscenaci vedle Hodiny lásky spolupracovali v dřívější době?

Miroslava Georgievová: Známe se dlouho… Před dvěma lety jsem poprosila Antonína o pomoc při práci na maturitním představení svého ročníku na konzervatoři, a tak se Antonín podílel jako dramaturg na inscenaci Ostrovského komedie Nemá kocour pořád posvícení. Tehdy jsme se domluvili, že bychom v naši spolupráci rádi pokračovali, a tak vznikla Hodina lásky a nyní připravujeme Hotel Infercontinental.

V případě Infercontinentalu se jedná se o relativně nový text. Co byste o něm prozradili?

Antonín Dvořák: Je to komedie s hororovými prvky, důraz je přitom na slovu komedie. Jedná se o několik příběhů, každý z nich představuje neobyčejné setkání, které přesahuje běžnou lidskou zkušenost, s nečekanými, ale přesto zákonitými pointami. Více nechceme prozrazovat.

MG: Infer, to jsou především setkání a z nich vyplývající situace, to je asi to nejdůležitější. A mohla by to být i legrace.

Antoníne, ty jsi ale v tomto případě nejen dramaturg, ale rovněž spoluautor textu, respektive celé jeho jedné povídky, jak to je?

Antonín Dvořák: Povídek je celkem pět, ta poslední a titulní je zhruba stejně dlouhá jako čtyři předchozí dohromady. Jednu krátkou jsme se po zralé úvaze rozhodli přidat a zařadit ji na úvod. Já k tomu byl vlastně trochu dotlačen. Chtěli jsme totiž přidat i něco svého a zkusit si, co to vlastně obnáší. Náš přídavek, jak jsme se přesvědčili, vyžadoval na zkouškách ještě hodně práce.

Miroslava Georgievová: Když se naskytne možnost, chceme si vyzkoušet i tvůrčí práci s textem. Pracujeme přece s mladými herci, čerstvými absolventy konzervatoře. V okamžiku, kdy při zkoušení Antonína napadlo ještě jedno neobvyklé setkání, které v předloze není, tak jsem jej ponoukla: Tak to napiš!

Je tento kus v něčem blízký i absurdní dramatice, třeba Mrożkovi?

Miroslava Georgievová: Ne, absurdní drama to není. Nejvíce zde hrají roli situace a jejich komika. A přesah jsme našli v tom, že když se zde někdo dostane do špatné situace, bývá to zpravidla jeho zapříčiněním nebo některou jeho neřestí. Nejde jen o setkání s legračními nadpřirozenými bytostmi, ale také o naše vlastnosti a slabosti, které nás mohou přivést do nesnází.

Půjde o metaforu na dnešek?

Miroslava Georgievová: Nejen na dnešek, zápolení s lidskými neřestmi je nadčasové.

Máte také nějaké takové zlé vlastnosti?

Miroslava Georgievová: Jasně (smích). Ne, my nemáme žádné špatné vlastnosti (smích), ale máme takovou fantazii, že si je dokážeme představit.

Myslíte si, že Hotel Infercontinental nabídne ještě něco, co tady v nabídce jinak není?

Miroslava Georgievová:Ano, když jsme tento titul vybírali, mysleli jsme na to, že ve Staré aréně tento žánr chybí. Všichni toužíme po inscenaci, na kterou diváci mohou přijít vícekrát za sebou a bavit se i tím, jak si s ní herci hrají.

Jak se vám v prostředí Staré arény pracuje?

Antonín Dvořák: Děláme to, co podle nás má smysl, samozřejmě po dohodě s uměleckým šéfem Pavlem Gejgušem.

Miroslava Georgievová: Jsme tady kvůli divadlu a kvůli lidem, které máme rádi. Společně se dokážeme přenést i přes různé překážky. Když jste s lidmi, kteří divadlo skutečně chtějí dělat, dokážete i nemožné.

Miroslava Georgievová je režisérkou inscenace Hotel Infercontinental, Antonín Dvořák jejím dramaturgem. Výpravu vytvořil David Janošek, hudbu složil Vladislav Georgiev. Hrají Anna Bangoura, Jana Mudráková, Jakub Burýšek, Robin Ferro a Jan Chudý. Nabídku nevšedních zážitků v Hotelu Infercontinental diváci prvně zakusí 22. října 2017 v 19.30.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.