Filip Košťálek hodnotí uplynulý ročník Colours: Chceme být nejaktuálnější festival v Česku

Už jsi stačil vydýchat únavu z letošního ročníku a zhodnotit jeho průběh?

Důkladné zhodnocení ještě určitě nějakou dobu potrvá, ale samozřejmě první dojmy už mám. A jsou naprosto pozitivní, letošní ročník považuji za velmi vydařený. Nasvědčuje tomu i návštěvnost, která byla největší za několik posledních let. Byl to určitě nejsilnější ročník od pandemie.

To viděl asi každý, kdo letos na Colours byl. Nárůst zájmu publika byl nepřehlédnutelný, znatelné to bylo hlavně při vystoupení Twenty One Pilots, Mobyho a Teddyho Swimse. Dozvíme se přesný počet návštěvníků, nebo je vaše dřívější rozhodnutí nezveřejňovat návštěvnost trvalé? Určitě jsi zaregistroval, že se k vám letos přidali i pořadatelé Beats for Love, kteří také návštěvnost přestali zveřejňovat.

My jsme rádi, že se k tomuto rozhodnutí přidávají i ostatní festivaly, a neplánujeme na tom nic měnit. Festivaly jsou o emocích, o zážitcích, ne o číslech. Že tam bylo skutečně hodně lidí, všichni viděli.

S návštěvností jste tedy spokojeni, jak je to s programem? Jsi spokojen se vším, co se odehrávalo jak na velkých scénách, tak na těch menších scénách? Hlavně s podílem jednotlivých žánrů?

Jsem spokojen naprosto. Samozřejmě je pravda, že člověk si ten program sice vždy nějak vysní, ale nakonec musí z některých věcí slevit a program pak odpovídá tomu, co se aktuálně děje na hudebním trhu, které kapely jsou na turné a samozřejmě i které jsme schopni zaplatit. Letos to bylo docela náročné i v tom, že se nám v posledním dni sešli dva headlineři s technicky složitou produkcí, která nám dala pořádně zabrat, ale nakonec vše klaplo, takže jsem spokojen.

Na festivalu se byla podívat i jeho zakladatelka Zlata Holušová, určitě jste spolu strávili nějaký čas. Jak hodnotila letošní program, který jsi poprvé připravoval v roli uměleckého ředitele sám a bez její přispění?

Já jsem moc rád, že Zlata na festivalu byla, protože jí samozřejmě za festival vděčíme a její jméno s ním zůstane navždy spojeno. Nemohu ani nechci mluvit za ní, spoustu věcí jsme společně probírali již v průběhu festivalu, ale myslím si, že její pohled na letošní ročník byl veskrze pozitivní.

Přestože jsi Zlatu vystřídal v roli uměleckého ředitele, tvoje pozice je odlišná. Zlata Holušová byla zakladatelkou a zároveň i majitelkou firmy, takže strategické rozhodování šlo za ní, ty se musíš logicky zodpovídat novým majitelům. Měl jsi z jejich strany zadání zvýšit návštěvnost? A mluví majitelé do programu, nebo máš v dramaturgickém rozhodování svobodu?

Do programu mi nemluví vůbec, což je skvělé, protože chci udržet Colours takové, jaké mají být, tedy především objevné. Chceme primárně přivážet do Česka kapely, které tady ještě nikdy nebyly, vedle toho zvát i legendy, na druhé straně je pravda, že festival žije z fanoušků, takže i můj cíl je přivážet interprety, kteří přilákají pokud možno co nejvíce lidí. Takže můj pohled a pohled investorů se v tomto nijak neliší.
Svoboda při tvorbě dramaturgie a důvěra, kterou ze strany investorů mám, je pro mne naprosto zásadní. Bez toho by se nedalo fungovat. Jen tak může být dramaturgie překvapivá a pestrá. Ale samozřejmě o hudbě se bavíme s celým týmem, všichni máme muziku rádi, takže ty diskuse probíhají napříč celý týmem. Víme, že festivalový areál má nastaven určitou maximální kapacitu, která je asi 53 tisíc lidí, více lidí tam určitě nechceme mít, protože je nutné zachovat určitý komfort.

Je jasné, že do aktuální podoby programu se promítá nejen tvoje přání, ale i další faktory, které se nedají ovlivnit, například to, zda je umělec zrovna na turné, nebo to, jestli si můžete dovolit ho zaplatit. Pokud by takové hranice nebyly, jak vy vypadal ideální line-up? Byl by výrazně jiný než ten letošní?

To je těžká otázka. Vždy se snažím program poskládat tak, abych z něj měl největší radost. Samozřejmě si člověk může představovat jména jako Bruno Mars, Harry Styles a další, ale i některá jména, která jsou hudebně velmi zajímavá, jenže nedává smysl je přivést do České republiky, protože jejich požadavky jsou naprosto mimo náš budget.
Ale abych odpověděl na tvoji otázku, pokud bychom dokázali zaplatit největší jména, program by byl samozřejmě částečně jiný, ale jen co se týče jmen. Co se týče skladby žánrů, jiný by nebyl.

Někteří lidé na sociálních sítích diskutují, že jim v programu chyběla jména z kategorie velkých světových legend, jako byli loni Sting a Iggy Pop. Lidé, kteří pamatují starší éru festivalu, si stěžují, že je program stále více zacílen na velmi mladé publikum a soudobé hudební trendy, což je nepřeslechnutelné nejen na hlavních scénách, ale i na těch menších, kde je spousta taneční hudby a rapu. Tvrdí, že už to není, co bývalo, chybí jim i world music. Mrzí tě tyhle komentáře?

S tím rozhodně nesouhlasím. Jednak těch „legacy names“ bylo i letos několik, například Skunk Anansie nebo Moby, z českých zástupců například Lenka Dusilová nebo třeba Načeva. Dramaturgický přístup se podle mého názoru příliš nemění a samozřejmě jedním z klíčů je reflektovat to, co se aktuálně děje ve světové hudbě, máme zájem představovat nejtrendovější žánry a chceme zvát umělce, kteří teprve vyrostou a kteří budou udávat směr v hudbě.

Stále je na festivalu zastoupena world music, letos například v podobě koncertů Ibrahima Maaloufa, Ghetto Kumbé, Turtle Island nebo Jambinai. Bavíme-li se o elektronice a rapu, tak to jsou žánry, které v posledních deseti až patnácti letech zaznamenaly obrovský progres a staly se mainstreamem. Myslím, že jako nejaktuálnější a nejprogresivnější festival v Česku, kterým chceme být, je nemůžeme přehlížet. Na druhé straně spektra ale stále máme třeba soudobé písničkáře na nové Steel Stage nebo spoustu kvalitních undergroundových a alternativních kapel, které každoročně představuje skvělá Full Moon Stage.
Je potřeba také brát v potaz, že hudební preference návštěvníků se za posledních patnáct až dvacet let zásadně proměnily. Takže klíč pro tvorbu hudební dramaturgie Colours se nemění, jen se mění svět kolem nás. Přesto si vážím lidí, kteří na festival chodí od jeho počátku a myslíme na ně, aby byly na festivalu zastoupeny i takzvané legendy.

V Praze v minulých týdnech účinkovali Nick Cave a David Byrne, na festivalu Pohoda v Trenčíně hráli Gorillaz a The Cure. Nepokoušeli jste se pro Colours získat i tato jména?

Co se týče Davida Byrnea, stáli jsme o něj, ale nakonec to nevyšlo. Mrzí mě to, protože jsem ho letos viděl na festivalu Roskilde v Dánsku a bylo to bezkonkurenčně nejlepší vystoupení. Bohužel se nám ale nevešel do rozpočtu. Co se týče dalších interpretů, které zmiňuješ, tak samozřejmě jsme s nimi jednali, ta možnost tady byla. Nakonec jsme ale zvolili jinou strategii, protože mít na jednom festivalu tři takové hvězdy jako The Cure, Gorillaz a Moby, to už je pro náš festival až příliš.

Příliš drahé?

To ani ne, ale naší filozofií je dávat větší prostor nejsoučasnějším interpretům, ideálně takovým, kteří v České republice ještě nikdy nevystoupili. Díky tomu jsme mohli poprvé do Česka přivézt Lorde a Teddyho Swimse. A také jsem raději sáhl po Twenty One Pilots. Ti sice v Ostravě byli před čtyřmi lety, ale cítil jsem, že pro Colours jde v jejich případě jasnou volbu. A samozřejmě cena hraje také roli, všechny tyhle kapely stojí skutečně hodně peněz a v momentě, kdy utratíme hodně peněz za tento typ jmen, tak nezbydou peníze pro jiné velké kapely, které jsou ale na scéně novější a udávají v současnosti trendy.

Argumenty o tom, že tyto hvězdy jsou drahé, fanoušky příliš nepřesvědčí v situaci, kdy roste cena vstupenek a kdy jsou prostory festivalu stále více zaplněny reklamou různých korporátních značek, takže festival je evidentně zajímavý pro partnery, kteří jsou ochotni za své zviditelnění zaplatit. Posluchač si pak řekne, že by za ty peníze raději slyšel jednu velkou, i když velmi drahou legendu, a místo toho by škrtnul dva jiné headlinery…

No jo, ale pak budeme dva dny bez headlinerů. My potřebujeme mít na všechny čtyři dny vyrovnaný program, který ve svém celku konkuruje nejen festivalům v České republice, ale i ve střední Evropě. Je třeba si uvědomit, že v Praze je každý měsíc koncert velkého zahraničního interpreta a peněženky lidí nejsou neomezené, lidé mají každý měsíc pořád stejnou výplatu a kolikrát dají přednost samostatnému koncertu svého oblíbence před festivalem.

A co se týče honorářů pro kapely , tak ty v poslední letech poskočily neuvěřitelným způsobem. Když jsem začínal u festivalu, tak největší headlineři stáli 300 tisíc euro, aktuálně se honoráře u některých z nich pohybují i kolem milionu eur. To je násobně vyšší částka než o kterou se navyšuje cena vstupenek a další zdroje, ze kterých festival financujeme.

Co kdybychom si otestovali, jak přemýšlíš o headlinerech, na konkrétních příkladech? Představ si, že na příští ročník nemáš ještě ani jedno velké jméno a dostaneš nabídku na dvě jména za relativně podobný honorář. Kterému z nich bys dal přednost?

Pojďme na to.

King Crimson, nebo Olivia Rodrigo?

Olivia Rodrigo.

A proč?

Myslím, že pro našeho návštěvníka je to něco, co chce opravdu vidět.

Steven Wilson, nebo Jason Mraz?

To je těžké, ale tady bych sáhl po Wilsonovi, protože nehraje tak často a je to jméno se značným kulturním přesahem.

Black Pink, nebo Radiohead?

Rozhodně Radiohead. Tady bych komerční trendy upozadil, protože Radiohead je prostě kult. Black Pink jsou specifická záležitost.

David Gilmour, nebo Shakira?

Tohle je další Sophiina volba (smích a chvíle přemýšlení)… Asi bych chtěl v Ostravě vidět Shakiru. To by byla skutečně velká show. Navíc latino hudba ve světě aktuálně dominuje a můžu prozradit, že se díváme i tímto směrem. V příštím roce určitě pár ukázek latinsko-americké hudby na Colours představíme. Nicméně, kdyby takové rozhodování bylo opravdu na stole, žhavili bychom telefony na všechny naše partnery a snažili se o obojí, protože mít na festivalu Davida Gilmoura, to je opravdu z říše snů.

Nakolik je v odpovědích na předchozí dilemata zastoupen tvůj osobní vkus a nakolik jde o snahu vyjít vstříc mladšímu publiku?

Myslím, že můj osobní vkus je hodně podmíněn tím, aby festival lidi bavil jako celek. Skutečně jsem rád, když je v programu od každého zastoupeno trochu, ale zároveň to drží pohromadě s jasnou vizí. A festival má mít i odlehčenější momenty, nejen těžší umění, které letos reprezentoval například Ibrahim Maalouf.

Jeho koncert na hlavní scéně byl velmi zajímavý a docela se programu této scény žánrově vymykal.

Ano, a tohle určitě budeme dělat dál, máme rádi tyhle kontrasty. Navíc pro mne osobně to byl asi nejkouzelnější zážitek festivalu. Maalouf nastupoval na scénu ve chvíli, kdy stále ještě doznívala bouřka a pršelo. Přesto už na koncert čekaly stovky lidí a když dohrál, bylo jich tam určitě hodně přes deset tisíc. To, že máme publikum, které dokáže vstřebat i tento druh hudby, je pro mne úžasné.

Mimochodem, kolik stížností přišlo na Peaches? Přece jen, šlo o velmi kontroverzní pódiovou prezentaci, která ne každému mohla být po chuti.

Ke mně se žádné stížnosti nedostaly, ale vím, že někteří lidé, kteří se na koncert přimotali a nevěděli, na co jdou, tak si potom šli vyčistit hlavu na Malalatu. Je možné, že řada lidí to neskousla, na druhé straně mi docela hodně lidí, kteří Peaches doposud neznali, psalo, že to byl pro ně vrchol festivalu a že tohle bylo něco, co si v sobě ještě dlouho ponesou a nad čím budou přemýšlet.

A neměli jste obavu, že by takové vystoupení mohlo někoho dotknout, že to hrozí průšvihem? Přece jen sexuálně explicitní vystoupení spojené i s propagací LGBTQ+ témat není něco, na co je návštěvník hudebních festivalů zvyklý.

Naopak, to jsou podle mne věci, které mají na podiích nějakým způsobem zaznít. Nešlo o nic prvoplánového, ale o velmi silné umělecké vyjádření. My jsme Peaches viděli v květnu na festivalu The Great Escape ve Velké Británii a dávalo nám smysl tohle přivézt i k nám. I s vědomím, že ne všem návštěvníkům musí být každé vystoupení po srsti.

Které další zážitky ti letos nejvíc utkvěly v paměti?

Dalším silným zážitkem pro mne byl koncert Twenty One Pilots, kteří se rozhodli do své show zapojit i vyhlídkové kolo vedle hlavní scény. Zpěvák se pak nakonec během vystoupení nechal na kole povozit a zazpíval na něm jednu píseň. Díky tomu kapela na Colours rozhodně nezapomene a věřím, že i fanoušci si tohle užili.

Jak teď budou vypadat tvoje další týdny?

V tuhle chvíli je to hodně o feedbacku, spojení s kapelami a agenty, od kterých postupně dostáváme zpětnou vazbu, protože od nich získáváme informace, co fungovalo, co nefungovalo, co máme zlepšit. Tohle děláme každý rok po skončení festivalu.

Zároveň v těchto dnech intenzivně probíhá booking na další rok. Červenec a srpen jsou v tomto naprosto zásadní. Na začátku srpna pak odjíždím na deset dní do Argentiny na festival, který propojuje hudbu s výtvarným uměním, a budu tam pátrat po tom, co se aktuálně děje v hudbě Latinské Ameriky, jak už jsem v předchozích odpovědích napověděl.

Máte už dnes podepsaného nějakého headlinera pro příští ročník? Někoho, ze kterého nám spadne brada.

Ano, stoprocentně. Jedno takové velké jméno máme potvrzeno a k dalšímu se blížíme. Už se těším na podzim, kdy to začneme postupně zveřejňovat.