Berenika Ovčáčková
Výstava Stanislava Kolíbala s názvem Reliéfy a akvarely je od tohoto týdne k vidění v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě. Dramaturgie zodpovědná za program zdejších výstav se rozhodla tentokrát udělat výjimku, když do Galerie současné malby pozvala sochaře, scénografa, ilustrátora a pedagoga v jedné osobě Stanislava Kolíbala. Širokému publiku nabídla možnost (po dobu trvání výstavy, vždy v časech před představením a o jeho přestávkách) prohlédnout si několik jeho velkých reliéfů, vytvořených po roce 2015, a rovněž i několik akvarelů, které historicky reliéfům předcházely. Autor, kterému letos v prosinci bude 101 let, se na poslední chvíli omluvil a na vernisáži ho zastupoval jeho syn Pavel Kolíbal.
Foto: Roman Polášek
Když v roce 1938 Poláci zabrali Těšínsko, jeho rodina se rozhodla přestěhovat do Ostravy. Stanislavu Kolíbalovi bylo tehdy třináct let. Vystudoval reálné gymnázium, a potom, až do konce války, nuceně pracoval v dolech, aby se vyhnul povolání na frontu. V jednom textu, který byl použit ve skládačce k jeho výstavě, uspořádané galerií výtvarných umění v Ostravě (2009), zavzpomínal:
„Bydleli jsme v Přívoze, ve Škrétově ulici. Okna našeho bytu v pátém patře vedla na západ. Díky tomu se mému pohledu otvíral široký, volný prostor s jakýmisi dvory, parčíkem a různorodou zástavbou, již ohraničovala šachta Františka s novou koksovnou a v dálce soutok Odry s Ostravicí, a kopec Landek, jenž byl pro nás nepřístupný, neboť byl začleněn do území Německa. Byla to vlastně šťastná náhoda, že tato vyhlídka mi dovolila vytvořit celou řadu malířských pokusů… Ještě mnohokrát jsem se do Ostravy později vracel. Sumou mých zážitků a všech let strávených v Ostravě se stal cyklus kreseb, které jsem nasbíral v roce 1947 v okolí Přívozu, Hrušova a Zárubku. Často šlo o místa zcela opuštěná, s rozpadávajícími se ploty, ničemu už nesloužícími sloupy a vyhozeným harampádím. Vyhledával jsem ještě existující dělnické kolonie, v jejichž zchátralé podobě jsem nalézal svoje zážitky z dětství.“
Tato delší citace není jen jakousi okrasnou biografickou vsuvkou. Text ve své úplnosti končí vzpomínkou na Jindřicha Chalupeckého, který odhalil přínos, vklad a vliv Kolíbalových raných kreseb na jeho pozdější umělecký vývoj. Známý teoretik spatřoval v kresbách městské krajiny a zástavby počátky Kolíbalova tíhnutí k pevnému řádu, logické konstrukci a ukotvení v rovnováze a harmonii.
Z výstavy Stanislava Kolíbala v Divadle Antonína Dvořáka. (Foto: R. Polášek)
Autor se v minulosti netajil tím, že žije a tvoří s pocitem pomíjejícnosti, nejistoty a lability. Proto ve svém díle – s ohledem na tyto pocity – hledal již zmíněný řád, harmonii a rovnováhu. Je také zajímavé zmínit, že s nástupem svobodnějších šedesátých let stál Kolíbal vědomě mimo tehdejší umělecký trend, jakým byl například informel. Materiálové umění ho neoslovovalo. Hledal dál svůj ideál vyrovnanosti a řádu prostřednictvím geometrické abstrakce. Umělec sám říká: „Už žádnou krutost v umění. Je jí všude kolem plno. Proč by se člověk nepotěšil jen úměrností vtahů?“
Budiž vyjádření samotného autora podanou rukou k divákovi, který má na aktuální výstavě možnost zhlédnout malou ukázku z tvorby tohoto umělce. Kurátor výstavy Milan Weber vybral s ohledem na prostorové možnosti galerie charakteristickou část autorova díla prostřednictvím reliéfů, které podle své barvy nesou označení Černý, Bílý a Šedobílý. Jak již bylo řečeno, akvarelové kresby, z nichž malá ukázka je na výstavě k vidění, jsou umělci východiskem k prostorovým realizacím i nástěnným reliéfům. Pokud se divák do nich pozorně zahledí, nemůže nebýt okouzlen jemnou hrou čar a ploch v odstupňovaných valérech modré.
Z výstavy Stanislava Kolíbala v Divadle Antonína Dvořáka. (Foto: R. Polášek)
Ještě nelze nezmínit Kolíbalova vysokoškolská studia. Po ukončení studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru užité grafiky Antonína Strnadela vystudoval ještě scénografii na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze u Františka Tröstera. V Ostravě před mnoha lety vytvořil scénu k opeře Iši Krejčího Pozdvižení v Efesu a pro operní představení Zásnuby v klášteře Sergeje Prokofjeva, které režíroval Ilja Hylas, navrhl scénu. Proto je Národní divadlo moravskoslezské jak hostitelem, tak i spolupořadatelem právě probíhající výstavy Reliéfy a akvarely. Role kurátora se ujal Milan Weber, který měl na vernisáži také úvodní slovo. Pavel Kolíbal na ní přečetl pozdravný dopis svého otce, který se na zahájení nemohl dostavit, včetně jeho poděkování.
Poetika prostoru, tak by se na závěr dalo charakterizovat dílo stále hledajícího umělce Stanislava Kolíbala.
*
Stanislav Kolíbal: Reliéfy a akvarely. Kurátor výstavy: Milan Weber. Galerie současné malby, Divadlo Antonína Dvořáka v Ostravě. Výstava je k vidění od 9. září do 30. listopadu 2026 před každým představením i během něj (pro její zhlédnutí není nutné mít zakoupenu vstupenku do divadla)
