Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Pocta Bezručovi v podání Tomáše Jirmana, Ensemble Flair a Pueri Et Viri okouzlila silnou autenticitou

Pocta Bezručovi v podání Tomáše Jirmana, Ensemble Flair a Pueri Et Viri okouzlila silnou autenticitou

25.11.2017 Hudba

V pátek se v Domě kultury města Ostravy uskutečnil jedinečný večer, na kterém se slovo, obraz a zvuk slily do jediného ryzího uměleckého tvaru. Komponovaný program nazvaný Slezské písně aneb „Pocta Petru Bezručovi“ byl koncipován jako hudebně-literární pásmo. Hudební doprovod obstaral Ensemble Flair, mužský pěvecký sbor Pueri Et Viri, Bezručovy verše recitoval herec a člen Národního divadla moravskoslezského Tomáš Jirman a projekci fotografií Vlastimila Bjačka připravili Michal Pop a Klára Blažková.

Zvětšit obrázek

Zpěvačka Klára Blažková na festivalu Musica Pura.
Foto: Ivan Korč

Koncert proběhl v rámci mezinárodního hudebního festivalu Musica Pura a bezručovská tematika není, jak čtenáři tuší, náhodná. Stopadesáté výročí narození slezského barda Vladimíra Vaška alias Petra Bezruče ve své úvodní řeči připomněl i ředitel festivalu Jan Rokyta, který projevil přání, aby se místo jalového zpochybňování autorství lidé raději do jeho veršů začetli a objevili jejich genialitu.

Jan Rokyta je také uměleckým vedoucím kapely Ensemble Flair, která se na koncertě představila vlastní tvorbou ze svého loňského debutového alba V klíně rodných hor, které vzbudilo velký ohlas a získalo vynikající recenze odborné kritiky. Hudba Ensemblu Flair upoutá citlivým prostoupením folklorních prvků a klasické hudby, poznávacím znamením kapely je lahodný vokál zpěvačky Kláry Blažkové, který patří k mimořádným klenotům současné české produkce.

Soubor Ensemble Flair. (Foto: Ivan Korč)

Ensemble Flair zahrál vlastní tvorbu, z níž nejvíce zapůsobila píseň Kde je soucit na poezii básníka Josefa Kaluse. Stísněná hudební atmosféru písně rozčeřila nejprve glissanda kontrabasu vynikajícího Lukáše Švajdy, cimbál Jana Rokyty jej podmaloval tesknými, neutěšenými obrazy, které kolorovaly melodické linky houslí Petra Valy, violy Jiřího Pospěcha a klarinetu Jiřího Pivovarčíka.

Hlas Kláry Blažkové má dar rozeznít s uhrančivostí slova a verše, která zapůsobila jako litanie o marnosti lidského pokolení a víra v pokorné sepětí s krajinou a přírodou. Z poetických inspirací zahrál Ensemble Flair výtečným způsobem také píseň Jedna melodie, která zazněla v brilantním nepravidelném metru s harmonií, která je dokonale srostlá s verši.

Bezručovy verše recitoval Tomáš Jirman. (Foto: Ivan Korč)

Původně se měl Bezručových veršů, které doprovázely fotografie Vlastimila Bjačka, ujmout herec a recitátor Alfred Strejček. Nakonec došlo ze zdravotních důvodů ke změně a nelehkého úkolu se zhostil známý herec Tomáš Jirman. Jeden z nejvýraznějších ostravských umělců se představil jako excelentní recitátor: básně Rybníky za Paskovem, Návrat, Úspěch, Hölderlin nad Neckarem a Souputnice vystihl s přirozeným, nepatetickým výrazem v jejich samorostlosti, přímosti a bezprostřednosti, jíž jsou vzdáleny čistě literární snahy a ctižádost. Do uší se doslova vpálil Jirmanův sugestivní přednes básní Jedna melodie, Jen Jedenkrát, Kantor Halfar a Maryčka Magdonova.

Poslední dvě uvedené, Kantor Halfar a Maryčka Magdonova si mohli diváci také vyslechnout v kongeniální hudební adaptaci Leoše Janáčka. Známé Janáčkovy mužské sbory zazpíval pěvecký sbor Pueri Et Viri pod vedením talentovaného sbormistra Josefa Surovíka. Přiznám se, že tento neznámý sbor byl pro mne velmi příjemným překvapením. Pueri Et Viri disponuje nádhernými témbry v tenorech i basech, Surovíkovo vystižení Janáčkovy energické rytmiky a melodických figur, kráčejících jednolitě s verši, tepalo přiléhavou dynamikou a vzrušující agogickou výstavbou.

Z festivalu Musica Pura. (Foto: Ivan Korč)

Správné umělecké napětí rezonovalo mezi Surovíkem a zpěváky, kteří podali soustředěný a velmi zodpovědný výkon. Z obou Janáčkových sborů vyzněla přesvědčivěji Maryčka Magdonova, které předcházela znamenitá Jirmanova recitace, patrně nejlepší, kterou jsem dosud slyšel.

Fotografie Vlastimila Bjačka celý večer vizuálně okrášlily panoramatickými průhledy do kraje, kudy básník slezského lidu kráčel. Nádherné byly rovněž Bjačkovy mikroskopické záběry flóry i fauny Beskyd. Sázka na Tomáše Jirmana se ukázala být tou nejlepší volbou a po jeho výkonu ve mně vyrostlo pevné přesvědčení, že Bezručovy verše dlouho nechci slyšet v žádné jiné recitaci.

Bezručovská pocta v režii festivalu Musica Pura měla živou dramaturgii, kterou provázela dobrá dynamika a rychlý sled jednotlivých sekvencí. Škoda jen, že současní ostravští básníci a zpěváci zůstali sedět tentokrát doma. Viděli by, jak se dá k Bezručovi přistoupit bezprostředně, s citem a spoluúčastí, která rozhodnou měrou může přispět k poznání, jak velký básník Petr Bezruč byl.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.