Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Po osmi letech se vracím zpět, jsem Ostravák, říká nová posila Komorní scény Aréna Vojtěch Lipina

Po osmi letech se vracím zpět, jsem Ostravák, říká nová posila Komorní scény Aréna Vojtěch Lipina

3.1.2018 Divadlo

Herec Vojtěch Lipina je čerstvou posilou souboru Komorní scéna Aréna. Není lehké jej zastihnout, protože se pohybuje mezi Ostravou, Olomoucí, Prahou a Bratislavou. Na všech těchto místech realizuje rozmanité herecké aktivity a je přitom rád, že se vrací do svého rodného města. Nedávno se představil v inscenaci Vyrozumění a pod režijní taktovkou Ivana Krejčího se objeví i v lednové premiéře kusu Tři sestry.

Zvětšit obrázek

Vojtěch Lipina (uprostřed) v inscenaci Vyrozumění.
Foto: Roman Polášek

Kde teď všude působíte?

V Olomouci, odkud přicházím do angažmá v Aréně, dohrávám čtyři tituly. V Praze jsme nedávno na festivalu ostravských divadel s Arénou uvedli trilogii Tomáše Vůjtka a v Bratislavě hraju s divadlem Do houslí v divadle V Podpalubí. Je to na lodi, na Dunaji. Houpe se to. Jen tak pro zajímavost.

Vaše cesta do Arény byla klikatá?

Ano, vedla přes Šumperk, kde jsem byl jednu sezónu a přes Olomouc, kde jsem byl sezón sedm. Během té sedmé jsem byl přizván ke zkoušení Smíření v Aréně a už jsem tam zůstal.  Momentálně hraji v inscenacích Něco za něco, Slyšení, Smíření a Vyrozumění. S Ivanem Krejčím teď zkoušíme Tři sestry. Je to krásná práce. Arénu znám dlouho, jsem Ostravák. Po osmi letech se tady vracím a vracím se rád.

Jak se vám líbí v divadle, která se honosí trojnásobným titulem toho nejlepšího v Česku?

Jsem tady spokojený. Doufám, že si to nevsugerovávám jako postava Kuligyna ve Třech sestrách. Ten má slovní spojení ,,jsem spokojený“ za takovou svou mantru. Sám sobě si tu spokojenost vlastně

vsugerovává. Jsem v Aréně rád, baví mě, jaké divadlo se v ní dělá, mám rád lidi, kteří ho dělají, a jsem rád, že ho můžu dělat s nimi.

Jak vám může angažmá v tomto divadle pomoci v osobním růstu? Myslíte, že to může být i konečná?

Těžko říci, je to herecký vývoj, nasbírám tady další zkušenosti. Každý to má jinak, cesta vede různě, někdo v jednom angažmá zůstane celý život, jiný ne, je to taková cesta samuraje (smích). Teď je pro mě nejdůležitější Aréna.

V čem vám Ostrava imponuje?

Mám rád tenhle kraj, mám rád Ostravsko, Těšínsko, Beskydy. Mám rodinu v Sedlištích, v Bohumíně, v Horní Suché, v Orlové a taky v Ostravě.  Jsem rád, že je mám všechny blízko, a mám rád ostravské divadelní podhoubí i veškeré zdejší dění. Jednoduše, mám to tady rád.

Myslíte, že se dá s pomocí divadla i něco změnit, zlepšit?

Nevím, občas mám pocit, že divadlo děláme v široké skupině lidí sami pro sebe. Neberte mě doslova. Když se divák najde v nějaké situaci, kterou zažil, a vidí figuru, která v ní jedná, a třeba vidí že jedná jako hlupák, a ví, že tak někdy také jednal, a pak si řekne, že už by se takto zachovat nechtěl, je to úspěch.

Měl jste jako Ostravák nezapomenutelné divadelní zážitky?

Jako v Ostravě? Ano, hodně. První divadlo, které jsem v životě viděl, byla opera Carmen v Národním divadle moravskoslezském. Bylo mi tak osm. Pamatuju si ohně, zpěvy, davy a baletky. Pro osmiletého kluka to byl fakt zážitek. Během studia konzervatoře jsem už do divadla chodil prakticky pořád. Těch zážitků byla opravdu řada.

Čím je podle vás zajímavé Havlovo Vyrozumění, ve kterém aktuálně hrajete promovaného ptydometa?

Vyrozumění je rafinovaně a brilantním způsobem napsaná hra. Hrozné je na ní to, co se v ní děje, a její aktuálnost. Vidíme panoptikum pokroucených a charakterově pokřivených lidí, kteří vám můžou zavařit svou leností, hloupostí, touhou po moci, sebestředností, byrokratičností. Myslím, že je dobré inscenaci vidět předtím, než budete muset jít na nějaký úřad. Možná vám pomůže se pak na to nekonečné papírování a podepisování a čtení ptydopevých textu podívat s nadhledem.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.