Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Hudební zázrak v Ostravě: Neuvěřitelně charismatický Tomáš Klus dobyl Gong s Janáčkovou filharmonií

Hudební zázrak v Ostravě: Neuvěřitelně charismatický Tomáš Klus dobyl Gong s Janáčkovou filharmonií

3.2.2018 Hudba

Únor větří u nor, psal básník Antonín Brousek o tomto měsíci, který letos patrně ještě ukáže své studené drápy. Pátek 2. února 2018 však byl poměrně vlídný. Teploty se potácely kolem nuly a my, ač jsme dopluli do Gongu nějakou čtvrthodinku před sedmou, jsme měli co dělat, abychom se vměstnali na auty zahlcené parkoviště. Následoval rychlý úprk na svá místa, přesto jsme stačili vzít ztečí minibar a propašovat do hlediště jogurt, který je prý „zakázaný.“ Škoda, raději bych bral polití jogurtem než pivem, které se nosilo nahoru bez skrupulí.

Zvětšit obrázek

Tomáš Klus během koncertú s Janáčkovou filharmonií.
Foto: Ivan Korč

Chvíle po sedmé. Napětí houstne. Přehazujeme si místa s lidmi, kteří ta naše zasedli. V poklidu a slušnosti. O pár vteřin později se na svých místech uvelebuje Janáčkova filharmonie, kterou dnes povede dirigent mnohých řemesel, skladatel, klavírista a absolutní profík Jan Kučera. Po nezbytném ladění se na pódium dostaví člověk, kvůli kterému většina obecenstva přišla: Tomáš Klus s kapelou. Můžeme začít.

Otevíralo se správně. Hlavní uzávěr splínu alias Tomáš Klus na diváky spustil písně Markétce a Psáno u zpráv z druhého alba. Mezi nimi stačil vyzradit, že je tak nervózní, že se nemusí nikdo obávat dlouhých proslovů, což skutečně během celého večera dodržel. A když něco vyslovil, byla to vždy trefa do černého.

Hned třetím songem (Dopis) Klus sám jen s kytaristou Kučerovským dokonale rozsekal publikum a ukázal, čím je jedinečný. Jeho improvizace je přívalem slov, která tento šaman sází do nečekaných kontextů a situací. Připomíná slam poetry, ale jde o víc. O komplexní zážitek, protože to Klus koření zpěvem. O zpěvu by stálo za to se zmínit trochu víc.

Tomáš Klus během koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Tomáš Klus totiž své songy jen tak nezpívá. Spíš je vypráví, maluje své příběhy jako člověk, který si přesně váží každého slova. A protože každé slovo v jeho textech má svou přesnou váhu, není do počtu ani do rýmu nikde navíc, nikterak zbytečně.

Trochu se mi na chvíli zdálo, že Klus pěvecky zhmotňuje své příběhy stále stejným, mírně stereotypním hlasem. Jenže v čem je osobitost? V otrockém přizpůsobení se požadavkům pestrosti, nebo v soustředěném výrazu, který je nenapodobitelný? Zkoušel jsem si představit, jak by asi písně Trigorin, Navěky, JdeVoZem nebo Anat zazpíval někdo jiný a přiznám se, že jsem došel k překvapivému závěru. Nechtěl bych a připadá mi zbytečné představovat si, že by Klusovy písně prezentoval jiný interpret. Z jednoho prostého důvodu. Charisma Tomáše Kluse je neopakovatelné a nevěřil bych jinému podání ani pětník.

Tomáš Klus během koncertú s Janáčkovou filharmonií. (Foto: Ivan Korč)

A v tom je obrovská síla Tomáše Kluse. Abychom ale nezametli stopy vedoucí k jeho zpěvu, v písních Napojen, Jsem, Přeju ti, Tamaře i dalších ukázal spolehlivě, že je zpěvákem velkých kvalit, který by určitě velkolepě zazářil i na muzikálové scéně – jak vyřkla trefně moje průvodkyně. Ač po každé písni pokorně děkoval s dlaněmi v budhistickém pozdravení, právě v songu Napojen ukázal, že jeho hlas dokáže nejen vyprávět, ale i explodovat v přívalu radosti, kterou dokáže prožít každý, kdo po ní skutečně touží a dokáže ji rozeznat.

Ale abychom vrátili recenzi z nebes na pevnou zem, je třeba rovněž přiznat, že si Tomáš Klus vybral dvojctihodnou společnost. Nejen báječného kytaristu Jiřího Kučerovského, který šmahem střídal klasickou, akustickou i elektrickou kytaru a každé se zdál býti věrným partnerem (té klasické překvapivě tím nejstálejším!), ale i ohleduplné bicí Petra Škody, který hrál s rozvahou, citem a rozumem a nezastínil další melodické nástroje.

Tomáš Klus během koncertú s Janáčkovou filharmonií. (Foto: Ivan Korč)

Na závěr družiny – kapely Tomáše Kluse – jsem si ponechal Jana Lstibůrka, který hrál na kontrabas a baskytaru. Důvod je zdánlivě prostý. Basa přece tvrdí muziku, říkalo se kdysi lakonicky. Lstibůrek ale kromě toho, že svůj nástroj ovládá výborně (o čemž jsem se přesvědčil i na albu Františka Segrada V paralelním vesmíru), vytvořil i veškerá hudební aranžmá pro orchestr!

Přemýšlím, čím to bylo, že se sešlo tolik pozitiv. Je to tím, že jsem slyšel aranžmá pro celou řadu špiček českého hudebního nebe, které za poslední léta v Ostravě v Gongu vystoupily? Vlastně jsem slyšel téměř všechny. Tentokrát si ale konečně zahrál orchestr jaksepatří. Janáčkova filharmonie nedělala křoví, ale zahrála si tak, jak se na hráče jejích kvalit sluší. Lstibůrek vytvořil neobyčejně barevné aranžmá, která povýšila každou píseň a vdechla jí znak originality. Svědčil o tom samotný styl jeho instrumentace. Nástroje, které měly sólové melodické linky, volil účelně podle povahy a narace textu. Intimní a osobní zpovědi zdobily sólové housle, klarinet, hoboj, fagot nebo příčné flétny.

Epičtější, filozofické i sarkasticky šlehající texty provzdušnilo sólo trubky, harfa a celá řada dalších. S čistým svědomím mohu říci, že překrásnější aranžmá vytvořená pro orchestr jsem za posledních pět let neslyšel. Jako by se energie přelévala prostorem i v dobrém rozkmitu a síle. Protože tak perfektní nazvučení celého orchestru, kapely, hlasů, prostě všech detailů, jsem v Gongu ještě neslyšel.

Dirigent Jan Kučera. (Foto: Ivan Korč)

Líbil se mi Hradišťan s JFO, podobně jako Iva Bittová s albem Zvon. Líbila se mi Aneta Langerová se svou sestavou i Ondra Brzobohatý a další. Ale Klusův koncert všechno překonal špičkovou akustickou vyvážeností a vším dalším.

Kladu si otázku, čím to je. Třeba tím, že Tomáš Klus na rozdíl od řady hvězd šoubyznysu nemachruje. Nehraje si na fotbalistu na pódiu a kašle na okázalá gesta, pokorně po každé písni poděkuje publiku i orchestru Janáčkovy filharmonie, jehož ženskou část v závěru doslova zasypal květy. Milé a srdečné gesto, které se běžně nevídá. Stejně jako jeho výlet do publika, kde se pozdravil s řadou diváků, našel svou maminku a rodinu, kterou zaplavil polibky.

Janáčkova filharmonie s dirigentem Janem Kučerou zahrála naprosto báječně. Bylo zřejmé, že si muzikanti tak prokvetlé aranžmá užívají a Kučera opět po čase v Ostravě ukázal, že je nejlepším českým crossoverovým dirigentem.

Nohy Tomáše Kluse. (Foto: Ivan Korč)

Na závěr malé zamyšlení. Tomáš Klus naznačoval, že místo mířit na sebe, bychom měli spíše mířit k sobě. Nenuceně tak inspiroval k tomu, abychom si byli blízko, ne jen blízcí. Nikoho nehaněl, nikoho neprotěžoval. Mluvil jednoduše, ale věcně. Střízlivě, avšak logicky. Vtipně, přesto nikdy podbízivě. Tím dokonale vyvážil a uhladil krásy i vrásky svých textů, které jsou jednou z nejsilnějších textových výpovědí naší doby. A nalil do srdcí svých posluchačů pocit, že se to dá zvládnout.

Pokud je někdo schopen vrátit srdcím radost, hlavám víru a rozum, očím jasné zření a uším bystrost, je to Tomáš Klus. Má dar neselektovat, nýbrž spojovat, touhu vrátit životům důstojnost, bez křiklavých hesel. Bez urážek. Bez výčitek. Tomáš Klus je sám sebou. Nic víc, nic míň. A to je na něm to nejobyčejnější a současně nejcennější.

Tomáš Klus během koncertú s Janáčkovou filharmonií. (Foto: Ivan Korč)

Gong vstal jako jeden tisícihlavý dav a dvakrát poděkoval tomuto dobrému muži a jeho hudební družině ohlušujícím potleskem. Kéž by ta chvíle byla přenosná i na čtenáře! Následoval poslední pozdrav s Tomášem a pak už jen zběsilý úprk k autům, které nás roznesly do všech koutů a vísek kraje. Potkáme se určitě brzy. Třeba v červenci na festivalu Štěrkovna Open Music na břehu jezera v Hlučíně, kde si Tomáš Klus tento skvělý koncert s Janáčkovou filharmonií zopakuje. Dobrá energie přitahuje dobré lidi.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.