Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Hotel Palace se během Dream Factory změní v Hotel Bezruč. Vyvoláme ducha slavných inscenací, říká dramaturg David Košťák

Hotel Palace se během Dream Factory změní v Hotel Bezruč. Vyvoláme ducha slavných inscenací, říká dramaturg David Košťák

3.5.2018 Divadlo

Jedním z lákavých bodů programu letošního ročníku divadelního festivalu Dream Factory je mimo jiné inscenace s názvem Hotel Bezruč?! Představení má podle organizátorů vyvolat ducha nejlepších titulů Divadla Petra Bezruče z poslední doby (Britney Goes To Heaven, Evžen Oněgin, 1984, Don Juan v Soho, Pestré vrstvy, Bezruč?! a Zbabělci). I proto se na něm podílejí režiséři všech těchto inscenací. Představení bude odehráno během festivalu na přelomu května a června sedmkrát, a to v prostorách bývalého Hotelu Palace v centru Ostravy. Povídali jsme si s dramaturgem představení Hotel Bezruč?! Davidem Košťákem.

Zvětšit obrázek

David Košťák je dramaturgem site-specific inscenace Hotel Bezruč?!
Foto: archiv

S Divadlem Petra Bezruče v Ostravě jste zatím spolupracoval, nemýlím-li se, jednou – jako dramaturg v inscenaci hry Kráska z Leenane. Co vás nyní přivedlo k práci na festivalovém projektu Hotel Bezruč?

Myslím, že spolupráce na Krásce z Leenane byla pro obě strany velmi příjemná. Na projektu Hotel Bezruč?! spolupracují i režiséři, kteří sídlí v Praze. Pro divadlo byla tedy logická snaha oslovit dramaturga, který by tam s nimi mohl být v kontaktu a vypomohl tak domácí dramaturgyni Kateřině Menclerové s již už dost komplikovanou logistikou projektu. Divadlo po předchozí zkušenosti vědělo, že se na mne může spolehnout, a navíc vědělo, že mám s projekty v netradičních prostorech již pár zkušeností, o které se mohu podělit. Já jsem Divadlo Petra Bezruče vždy bedlivě sledoval a při zkoušení Krásky z Leenane mě spolupráce se souborem velmi těšila. Nabídku další spolupráce jsem tedy s nadšením přijal.

V čem vidíte vaši hlavní úlohu při práci na této inscenaci?

Na inscenaci se podílím jako spoluautor, ale také jako dramaturg. Divadlo tohoto typu je ale především logisticky a organizačně velmi náročné. Jako svůj největší úkol tak vnímám nutnost propojit práci několika režisérů tak, aby divák navzdory odlišným režijním poetikám odešel s pocitem, že se mu dostalo jednoho uceleného zážitku.

Můžete celý záměr blíže představit budoucím divákům?

Na počátku stála myšlenka divadla připomenout významné inscenace Divadla Petra Bezruče. Vytvořit listování živoucím archivem divadla. Ve spojení s Hotelem Palace tento záměr dostává konkrétních obrysů. Diváci budou mít možnost zažít na vlastní kůži jakousi seanci, při které se bude vyvolávat duch slavných inscenací. Bude to přehlídka legendárních postav, které ani po derniéře nejsou s to opustit Ostravu a potažmo ani Bezruče. A diváci navštíví pokojíčky (původní navrhovaný název inscenace), v nichž nadále setrvávají.

Režiséři obvykle ve své praxi často hostují v různých divadlech. Profese dramaturga má jiná specifika – buď si dramaturgy s sebou „vozí“ režiséři, kteří si s konkrétním dramaturgem rozumí, nebo v případě kmenových dramaturgů tito pracují na ustálení poetiky konkrétní divadelní scény, případně projekt od projektu dohlížejí na obsahovou i formální stránku. Co na profesi dramaturga baví vás?

Mě na profesi dramaturga asi nejvíce baví ta spolupráce s dalšími lidmi. S režiséry a herci. Možnost navzájem se obohacovat, ohledávat konkrétní příběhy, témata a vytvářet výpověď, na které se v tvůrčím týmu shodneme. Když dojde ke společnému porozumění, jež se posléze přenese i na diváky, vnímám to jako nejcennější aspekt své profese. Ovšem, nutno říci, že ne s každým režisérem a s každým souborem k takovému porozumění dochází. Já jako dramaturg na volné noze často spolupracuji s režiséry, se kterými se už znám. A najít režiséra, kterému dokážete odporovat a zároveň s ním souznět, to je někdy stejně komplikované jako hledání životního partnera. Pak to ale často bývá vztah na celý život.

Jste nejen dramaturg, ale také autor. Jaká témata vás jako dramatika zajímají a proč?

To je vskutku jedna z nejtěžších otázek. Člověk občas zahoří i pro téma, které je pro něj zcela nové. Prolítne kolem jak vlaštovka z papíru – vy ji chytíte, rozbalíte a začnete z toho papíru číst a nutí vás to dané téma studovat a brodit se jím dál. I když je to však nové téma, potřebuji si v něm najít něco, co mi umožní procítit ho. Téma, které se v mých textech opakuje, je zodpovědnost. Zodpovědnost, kterou máme za lidi, jež jsou nám blízcí, ale také za společnost, v níž se ocitáme. Zodpovědnost, která nás skličuje, ale zároveň opodstatňuje naše bytí v soustavě dalších prvků.

Vraťme se ještě k Hotelu Bezruč?! Projekt je to, jak jste zmínil, logisticky velmi náročný – a přitom se zdá, že bude realizován pouze v rámci festivalu Dream Factory. Mohl by být reprízován v jiném prostředí – třeba v divadelním sále Divadla Petra Bezruče? Nebo je tak úzce svázán v prostorem, pro který vzniká, že se představení může odehrávat pouze tam?

Hotel Palace a jeho genius loci inspiroval celého ducha projektu. Kdyby inscenace vznikala pro jiný prostor, nejspíš by se diametrálně lišil i celý záměr. Myslím, že by projekt při přenosu do jiných, jakkoliv netradičních prostor, vždy něco ztratil. Takový proces by se blížil velmi náročné transplantaci vitálního orgánu. Tenhle projekt bije v Hotelu Palace a nevím, jestli by stejně tak tloukl i po přenesení jinam.

Rýsuje se ještě nějaká vaše spolupráce s Divadlem Petra Bezruče v budoucnu?

V tuto chvíli o žádné další nevím. Rozhodně bych se jí ale nebránil. Janko?

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.