Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Vlčice ve Staré aréně je velmi příjemným divadelním experimentem na konec brakové sezóny

Vlčice ve Staré aréně je velmi příjemným divadelním experimentem na konec brakové sezóny

21.5.2018 Divadlo

V ostravském divadle Stará aréna ukončili v neděli večer brakovou sezónu poetickým příběhem s prvky grotesky. VLČICE/Mělký hrob vás zavede do krajiny na pomezí Ameriky a Mexika, kam se rodina hlavního hrdiny Billyho nedávno přistěhovala. Kombinace groteskních prvků s americkými stereotypy a magicky laděných vstupů vtahuje diváka čím dál více do jednoduchého děje, prosyceného gejzíry emocí.

Zvětšit obrázek

Z inscenace Vlčice ve Staré aréně.
Foto: Zeno Václavík

Již při vstupu do divadelního prostoru Staré arény tušíte, že se opět bude hrát divadlo i s divákem. Usazeni budete lehce netradičně, ale o to větší zážitek budete z představení mít. Vhledem k tomu, že převážná část příběhu se odehrává v Novém Mexiku, které se vyznačuje rozmanitou krajinou, použili tvůrci jako hornatou krajinu část hlediště. Klasická práce s fantazii diváka pak dostává příjemný rozměr, který mám osobně na divadle velmi ráda.

Inscenace VLČICE/Mělký hrob s podtitulem Lovecká revue je dalším dítkem Pavla Gejguše. Opětovná inspirace více zdrojů neurčitých titulů dala vzniknout originální autorské hře, která vás postupně pobaví, pohltí, pak dlouho napíná a na konci nejspíš šokuje. Avšak takhle jednoduché shrnutí si hra určitě nezaslouží. Je to propracovaná mozaika, které pomáhá práce se světelnými přechody, hudba a v neposlední řadě herci samotní.

Z inscenace Vlčice. (Foto: Zeno Václavík)

 

Ústřední postavou je Billy (Jakub Georgiev), který se s rodiči (Miroslava a Vladislav Georgievovi) nedávno do nehostinné části Ameriky přestěhoval. Šestnáctiletý Billy žije s rodiči, ale také jako každý mladý syn je stále zamyšlený a toulá se v bludných představách. Když se v kraji objeví stopy vlka, potažmo vlčice, se zájmem se přidává k otci, aby mu pomohl vlčici vypátrat a ulovit. Lovecké nadšení vyvažuje obavami se třesoucí maminka, která se s vlky setkává ve svých snech. Se svými surrealistickými vsuvkami zaplavená petrolejově modrou barvou dostává děj hry do mrazivých kolejí.

Z inscenace Vlčice. (Foto: Zeno Václavík)

Jakmile se mladý Billy vyzbrojen brokovnicí a odvahou smělého mládí vydá za průzkumem nastražených pastí, ocitne se na rozcestí lidského rozhodnutí. Zabít mladou vlčici a zachránit si tak život, nebo osvobodit ji a pokusit se ji zkrotit? Ti z vás, co četli v dětství oblíbené knihy o spojení lidské víry a zvířecí oddanosti, jistě tuší vnitřní verdikt. Nicméně další adaptaci Bílého Tesáka nečekejte, závěrečnou romantiku vám Pavel Gejguš nedopřeje.

Do „mexické části“ hry musím říct, že jsem v duchu děkovala Pavlovi, že mám na závěr sezóny klid v duši a pěkně všechno vychválím. Ale poděkovala bych pouze do této chvíle. Mexická část, jak jsem si pojmenovala pro sebe, je trochu přestylizovaná směska obludnosti, která hraje na city, ale pořád v sobě nese nadějný závěr. Šokující Billyho zásah považuji za originální, nicméně závěrečný masakr už působí trochu stylem „všechny zabijeme, abychom netočili pokračování“.

Miroslava Georgievová v inscenaci Vlčice. (Foto: Zeno Václavík)

Velmi dobrý krok byl rodinný experiment. Obsadit do americké domácnosti celou hereckou rodinu Georgievovu byl velmi dobrý tah a všechny společné scény mají příjemný nádech klasického rozvržení matka-otec-syn. Miroslava Georgievová excelentně vyvažuje rozpolcení své postavy. Vystřihla dokonalou americkou věřící ženu s americkým úsměvem, která groteskní mimiku udržuje na uzdě a stává se dokonalým protipólem svému muži, který svůj pohodový klid a nadhled může prodávat společně se svými hamburgery.

Vzhledem k tomu, že jsem o Jakubovi Georgievovi již v superlativech jednou psala, věděla jsem, že nejde o riskantní plán Pavla Gejguše, ale o sázku na jistotu, a ono to vyšlo. Přirozený projev mladého herce, který zaplní celé jeviště jemnou mimikou a gesty hodné zkušeného herce, dodává Billymu naivní odhodlání a víru v dobro.

Tereza Petrová jako vlčice. (Foto: Zeno Václavík)

Ambivalentní vlčice a nápad, jak křehkou duši dravého zvířete ztvárnit, považuji za velký klad inscenace. Kožená maska vlčice ožívá díky jemnosti pohybů Terezy Petrové, která navíc pohledem laně dodává neuvěřitelnou sílu vlčici i propojení s mladým lovce. Slova Pavla Gejguše podtrhuji a souhlasím, Tereza Petrová je jednoduše skvělá.

Minimalismus v obsazení dal některým hercům prostor ve více rolích. Excentrický projev Vladislava Georgieva bavil celé hlediště, nepříliš povedená mexická šlapka (Miroslava Georgievová), která spíše děsila než lákala k bližšímu seznámení, by si zasloužila trochu jiný outfit, který by dal vyniknout hereckým možnostem a přitom zachoval ráz postavy asistentky mexického bose. Tomu se propůjčil Jan Lefner, který také vytvořil postavu zlého indiána. S touto postavou jsem měla asi jako s jedinou trochu problém. Podivně vyhlížející agresor, se kterým se Billy setkává na začátku příběhu a který sehraje stejně jako Čechovova zbraň svou fatální roli v Billyho životě, měl tendence působit groteskně, ale jeho repliky vyzněly naprázdno a vlastně se jeho role stala jakousi nutnou linkou k závěrečné scéně.

Z inscenace Vlčice. (Foto: Zeno Václavík)

Co však nemohu opomenout, je opět skromný, avšak informacemi nabytý program s popisem zmíněné fauny a návod, jak stopovat vlka. Závěrem mohu říct, že lovecká revue Pavla Gejguše je příjemným experimentem na divadelních prknech, která dokresluje brakové pásmo letošní sezóny. A za sebe jedno malé doporučení, nechoďte na představení hladoví jako já!

Evelína Vaněk Síčová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.