Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Páteční večer ve víru hudby: Na Hukvaldech Janáček a Martinů, v Ostravě divoká jazzová jízda

Páteční večer ve víru hudby: Na Hukvaldech Janáček a Martinů, v Ostravě divoká jazzová jízda

9.6.2018 Hudba

Pěvecké sdružení moravských učitelů zazpívalo na hradě Hukvaldy. Proslulý mužský sbor s více než stoletou tradici na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka vystoupil v ryze českém programu z děl Pavla Křížkovského, Antonína Dvořáka, Josefa Bohuslava Foerstera, Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka. Hudbou v pátek pulzovala i Ostrava, kde začal také festival Slezská lilie a vrcholil jazzový ostravský svátek Jazz Open 2018 s Emilem Viklickým, Dali Mraz Trio a Electro Deluxe.

Zvětšit obrázek

Z koncertu PSMU na Hukvaldech.
Foto: Svatopluk Lév

Stromy v hukvaldské oboře jsou prastaré a mnoho z nich je ponecháno svému osudu i po smrti. Uschlé, ale stále stojící solitéry můžete potkat cestou pěšky na hukvaldskou zříceninu. Zcela jistě pamatují, když kolem nich chodíval i Leoš Janáček, který na svůj rodný kraj nedal dopustit a až do konce života s ním udržoval čilý osobní kontakt. Hukvaldská motta přivítala v 18 hodin Pěvecké sdružení moravských učitelů. Sbor, který provází umělecká aura podobně jako v případě slavného skladatele. Je to dáno především skvělými sbormistry, kteří za nepřerušenou kontinuitu PSMU dbali na špičkovou přípravu, kvalitu nácviku i provedení a uměleckou přesvědčivost repertoáru. Po dlouholetém skvělém vedení Lubomíra Mátla PSMU převzal jeho žák Jiří Najvar, který navázal na letitou strategii.

Prvním autorem, kterého PSMU zaplněnému hledišti hukvaldské motty zazpíval, byl Pavel Křížkovský. Rodák z Holasovic u Opavy je osudově provázán s rodinou Leoše Janáčka. Právě jemu v mládí zprostředkoval Janáčkův otec Jiří místo fundatisty v Opavě, kde také později studoval. A jak známo, Křížkovský se později odvděčil, když pomohl malému Leošovi.

Pěvecké sdružení moravských učitelů. (Foto: Svatopluk Lév).

Sbory Rozchodná, Odpadlý od srdca a Šatečka Pavla Křížkovského zazpíval PSMU skvěle. Jiří Najvar se prezentoval jako velmi zkušený sbormistr, udával nástupy jistým, pevným a srozumitelným gestem. Intonace jednotlivých hlasových skupin byla přesvědčivá od nejnižších basů po falzetové výšky v tenorech. Co však dělá tento sbor jedinečným, je jeho unikátní, semknutý výraz. Využití hlasové barvy a způsob artikulace společně s tempovými a dynamickými změnami byly v každé skladbě adekvátní hudebnímu i slovnímu obsahu písně.

Jednotlivé zdůraznění nálad znělo přirozeně, bez afektu a mnohde také překvapilo zřetelnou hravostí, s níž byly sbory šarmantně i důmyslně zakončeny. PSMU disponuje velice širokým rejstříkem výrazových prostředků, které zřejmě nejvíc zapůsobily ve sborech Leoše Janáčka: největší dojem zanechal skvěle zazpívaný Kantor Halfar i senzitivní přídavek Láska opravdivá. Interpretace PSMU má neodolatelné kouzlo a je na hony vzdálena mechanickému reprodukování. Moravští učitelé jsou zpěváci zkušení, ví, co chtějí a ví, jak toho dosáhnout.

Pěvecké sdružení moravských učitelů. (Foto: Svatopluk Lév).

Protože tento sbor sleduji dlouhodobě, nemohu nevyjádřit osobní potěšení z toho, jak kompaktně na mne jejich vystoupení na Hukvaldech zapůsobilo. Současně s tím registruji, že tenory v současnosti zpívají s větším přehledem a menší afektovaností ve vysokých polohách, sbor současně stále disponuje neobyčejně lahodnými a průraznými basy. Celková vyváženost sborového čtyřhlasu je prokreslená a optimálně vyvážená, což se projevilo nejen v Janáčkovi, ale i v Dvořákově Zavedeném ovčákovi i Foersterových náročných sborech.

Zamyšlení si zasluhuje ozvučení koncertu. Technika je jistě potřebná věc, ale akustika v hradní mottě by dle mého názoru unesla a cappellové sborové těleso i bez mikrofonů. Ty nejen, že potlačily přirozenou barevnost jednotlivých vokálů, ale hlavně nejednou rušily, když se do nich opřel vítr.

Z Hukvald se nyní přenesme na Slezskoostravský hrad, kde v pátek pokračoval závěrečným programem Jazz Open Ostrava 2018. A letošní jazzový svátek se Borisovi Urbánkovi skutečně mimořádně vydařil. Rozprostření festivalu do celého týdne bylo transparentní a volbou interpretů velmi otevřené a pestré. Závěr na hradě byl přehlídkou legend i talentů, které si přišlo poslechnout několik set diváků a fanoušků.

Dalibor Mráz na festivalu Jazz Open 2018. (Foto: Petr Janáček)

Po Emilu Viklickém, který spojil síly s herečkou Berenikou Kohoutovou (její projev byl bohužel jedním z nejslabších článků festivalu) zapůsobilo na obecenstvo skvělé Dali Mraz Group. Ostravský odchovanec a světový bubenický kalibr Mráz si přizval exkluzivního hosta v podobě basového mága Federica Malamana. Charismatický Ital ve spojení s Mrázem a rumunským progresivním kytarovým virtuózem Mariuszem Popem (v jednom standardu i s Borisem Urbánkem) diktovali tempo a styl s nekompromisní přesvědčivostí. Malamanova výzbroj byla fascinující, jeho technika slapů a popů je naprosto jedinečná. Progresivní fusion jazz v podání Dali Mraz Group s vlivy rocku, klasiky, funky a řady dalších stylů zapůsobil nejen zdrcující technikou, ale také kvalitou jejich muziky, která upoutala barvitostí harmonií a poutavými melodickými linkami. Pro mne osobně naprostý vrchol festivalu.

Kapela Electro Deluxe na festivalu Jazz Open 2018. (Foto: Petr Janáček)

Karta se obrátila okolo desáté hodiny večer, kdy se objevili francouzští pařmeni Electro Deluxe. Ti elegantně rozpumpovali publikum do varu a charismatický provokatér a zpěvák James Copley si je nemilosrdně přitáhnul k sobě pod pódium. Začal strhující večírek plný groovově šťavnatého funky, soulu, improvizací žesťové sekce a rozezpívání publika. Copley je rozený bavič a jeho práce s diváky je předpisová, byť místy jeho neustálé hecování  působilo trochu přehnaně.

Copleyův zpěv, jakkoliv jistě zvládá vytyčené stylové hranice, nepředstavuje ve světovém kontextu vůbec nic výjimečného a řadu méně dokonalých momentů zachránil zpěvák svým hereckým nadáním a tanečním projevem. To ale neznamená, že koncert Electro Deluxe nebyl zlatým hřebem večera. Naopak, musím uznat, že rytmická sekce kapely (basa, bicí, ale i klávesy) zněla sama o sobě tak skvěle, že by se dala použít jako učebnicový příklad skvělého jazzového groovu a hráčského feelingu.

Jazz Open zkrátka letos zakončil ročník ve velkém stylu a na spokojenosti návštěvníků to bylo jasně znát. Oceňuji rovněž skvělý zvuk a minimální časové prostoje závěrečného večera. Škoda, že další jazzový podnik podobného rozsahu a kvalit se v Ostravě uskuteční až za rok. Nějaká zimní varianta by byla pozitivní injekcí v sychravých časech.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.