Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Deathmetaloví Bloody Obsession: Máme rádi starou školu, do které dáváme naše slezská srdce

Deathmetaloví Bloody Obsession: Máme rádi starou školu, do které dáváme naše slezská srdce

3.8.2018 Hudba

Ani old school death metal nemusí být nuda. V případě orlovské party Bloody Obsession a jejího alba Husaria to platí stoprocentně. Zpěvák Rawar a kytarista Morbid z této kapely hovoří v následujícím rozhovoru jednak o hudební stránce tohoto interesantního počinu, ale také mimo jiné prozrazují, proč se ve svých textech nechali inspirovat dílem polského nositele Nobelovy ceny za literaturu Sienkiewicze nebo v čem vidí jedinečnost žánru, který jim učaroval. Nicméně v neposlední řadě se dozvíte i to, co má společného Morbid s Jeffem Hannemanem, bývalým kytaristou legendárních thrash metalistů Slayer.

Zvětšit obrázek

Metalová kapela Bloody Obsession.
Foto: archiv

V prosinci loňského roku vyšlo vaše poslední album Husaria. Máte pocit, že jste tímto počinem dosáhli kompozičního či zvukového vrcholu?

Morbid: Pro každé naše album jsme zatím volili jiné nahrávací studio, ať to byl bzenecký Shaark, karvinský DigaZ či GM v Jablunkově. Vždy šlo o celkovou náladu a kompozici alba a pak jsme už jen hledali ten správný sound, v jakém by mělo album podle nás znít. Jestli je to posun dopředu, nebo zpátky, je už jen na posluchačích. Každý si v tom najde, nebo nenajde své… My osobně, tedy kapela jako celek, si myslíme, že Husaria, která byla natočena pod taktovkou Martina Roženka v jablunkovském GM Studiu, je momentálně to nejlepší, co jsme za celou dobu natočili, a to jak po zvukové stránce, tak i co se týká aranžmá skladeb a alba jako celku. To ti řekne každá grupa v undergroundu. (smích)

To je sice pravda, nicméně rezervy pro zlepšení už necítíte?

Morbid: Samozřejmě rezervy stále jsou. Jsme lidi a každý se učí celý život. Nejsme žádní honiči strun ani vystudovaní konzervatoristé… A pak je to jen o náladě, o tématu a samotném aranžmá. V naší muzice by však měly převládat brutalita, přímočarost, ale i nějaká ta melodie. Nechceme se však pouštět do kdejakých experimentů, chceme dělat muziku v duchu staré školy death metalu.

Tematicky jste album zasadili do 16. a 17. století, přičemž, jak už název napovídá, jste se nechali inspirovat husarskými válkami v té době… Proč? Co vás k tomuto kroku vedlo? 

Rawar: V šestnáctém a sedmnáctém století se udály některé významné bitvy a boje. Dle mého názoru do death metalu válečná tematika patří a asi každý kluk si už od mala rád hrál na vojáky. Polští bratři jsou navíc našimi sousedy a husarská jízda ve službách polských králů je velice ikonická jednotka, která přímo vybízí k tomu, aby byla opěvována. Schválně si prohlédněte náš obal. (smích) Proto jsem zvolil toto téma.

Může být pochopení tohoto období přínosné i pro současnost, respektive jaké ponaučení z té doby by si člověk měl vzít?

Rawar: Nebudu vám samozřejmě tvrdit, že válka by byla přínosná pro současnost. Vždy za sebou zanechá zbídačené lidské životy a málokdy něčemu opravdu prospěje. Onu dobu, tedy šestnácté a sedmnácté století, beru ovšem jako období kavalírů a mužů, kteří drželi svá slova a neměli strach říkat svůj názor otevřeně. Tento obyčej ryzí mužnosti by bylo určitě dobré zachovat pro současné i následující generace.

Také můžeme zmínit, že dalším inspiračním zdrojem bylo dílo Ohněm a mečem od Henrika Sienkiewicze. Proč zrovna tento polský autor a proč zrovna tohle konkrétní dílo?

Rawar: Jasně že to musel být právě on a jeho dílo Ohněm a mečem. Poprvé mi o té knize říkal otec, už někdy v době, kdy mi bylo deset let, neklame-li mě paměť. I když se to zdála být vcelku těžká literatura pro malého kluka, knihu jsem měl přečtenou během pár dní a ihned jsem se do ní zamiloval. Potom jsem navíc viděl skvělé filmové zpracování a rovněž i ostatní filmy podle knih Henrika Sienkiewicze. On dodal našemu období romantický nádech a zpečetil tak osud celého třetího alba Bloody Obsession. Je pro mne jedním z nejlepších evropských autorů.

Mimochodem víte o nějaké další kapele, ať už české či zahraniční, která by se nechala inspirovat dílem Henrika Sienkiewicze?

Rawar: Vím, že převážně polské kapely několikráte použili husarskou tematiku. Konkrétně ale teď nevím, musel bych prosvištět svůj playlist na YouTube. (smích)

Bloody Obsession vznikli už v roce 2007, nicméně v minulosti jste si prošli i nějakými krizemi, kdy skupina nefungovala. Domníváte se, že nyní probíhá nejlepší období v historii kapely? V čem je síla současné sestavy Bloody Obsession? 

Morbid: Většina kapel si projde nějakou tou krizí a osobními rozepřemi, v Bloody Obsession se od roku 2007 vystřídalo třináct lidí, ale od roku 2012 se formovala takzvaná nová éra Bloody Obsession a po natočení druhého alba Steel Messengers of War, kdy kapelu doplnil druhý kytarista, je skupina podle mě momentálně nejsilnější za celou kariéru! A v čem je ta síla? Jsme všichni milovníci staré školy, líbí se nám surovost, nasranost a přitom jednoduchost muziky, kterou dělaly bandy v devadesátých letech. Navíc se většina členů kapely zná i z předešlých angažmá v různých projektech, kde jsme se potkávali a hráli spolu, tudíž už víme, co od koho čekat, a to nás sceluje. A pak to jde na zkouškách nových skladeb ráz naráz. (smích)

Spousta kapel v dnešní době tvrdí, že se chce něčím odlišovat, že chce být originální, že chce hrát „moderně“ a podobně. Vy jste však věrni old school death metalu, který ovšem ve vašem podání nezní vyčpěle nebo nějak nudně. Co vás na tomto žánru tak láká?

Morbid: Jak jsem už řekl před chvíli. Máme rádi metal, co se dělal v devadesátých letech, obzvláště pak starou britskou deathmetalovou školu jako Benediction a Bolt Thrower. To je asi největší hnací motor, co se týká inspirace pro naši tvorbu. Ale dáváme do toho především ta naše slezská srdce. (smích) Nebudeme nikdy nějaká kopírka toho či toho! Stará škola si na nic nehraje a sype to ze sebe, jak to cítí a lahodí uchu. Žádné předhánění, kdo hraje lépe a rychleji, kdo má dvacetistrunku a kdo hraje na šest kopáků. (smích) Prostě jednoduše, přímočaře a hlavně od srdce. A pak je jen a jen na našich fans, jestli to přijmou, nebo ne. Sto lidí, sto chutí, a nikoho do toho nenutíme. Neděláme přehnanou egoistickou reklamu. Vždy to bude underground a jsme rádi za každou akci, kam nás pozvou… Ať je to festival pro tisíce maniaků, nebo zavšivený klub s šesti alkáčema pod podiem. (smích)

Máš pocit, že se i old school death metal může vyvíjet? 

Morbid: Maximálně zvukově. Pokud do staré školy začnou kapely dávat nějaké trendy, potom to už nebude stará škola.

Ačkoliv vaší doménou je death metal, nemůžu se ubránit dojmu, že v úvodu skladby Lamentation of the Fallen slyším tak trochu Slayer… Je to náhoda? Vnímáte to podobně?

Morbid: (smích) Abych se přiznal, nejsi první ani poslední, kdo mi tohle tvrdí. Je to náhoda, nic cíleného. Slayer mám rád od první desky po poslední, ale nikdy bych nehrál jak oni. Jsou to mistři svého oboru a kapely by měly mít svoji cestu a nekopírovat jiné. Když jsem Lamentation of the Fallen skládal, chtěl jsem pomalý, melodický začátek, ke kterému bych se pak vrátil, a vzešla z toho tato melodie. Pak jsem do ní vrazil ten náš bordel a skladba byla na světě… Mimochodem se zesnulým Jeffem Hannemanem mám společný akorát den narození, i když v jiném roce. (smích)

Během vaší kariéry jste koncertovali s vícero celosvětově respektovanými kapelami. Mimo jiné zmiňme Pro-Pain nebo Krisiun. Jaké plusy vám tyto koncerty daly?

Morbid : S Pro-Pain jsme hráli v Underground Aréně v Ostravě-Porubě v roce 2008, a to ještě s bratry G.O.R.E. Byl to divoký večírek a super koncert ještě v úplně první sestavě. Opravím tě akorát v tom, že s Krisiun jsme měli hrát, ale zrušili své evropské tour, tak místo nich jsme v Barráku hráli s deathmetalovou partou Skeletal Remains ze Spojených států. Těch akciček bylo víc a samozřejmě je to plus, hlavně v návštěvnosti akce. I když na Skeletal Remains přišlo v Ostravě tehdy jen dvanáct lidí. To je ostuda, Ostraváci… Letos jsme měli možnost si zahrát na MetalGate Czech Death Fest se Suffocation, Samael a s Rotting Christ. Na podzim máme ještě něco v plánu, ale to je zatím v řešení, tak nebudu předbíhat. Nicméně máte se nač těšit. Zážitků máme spousty, ale nic extra pro bulváry to není. Když se pije, tak se necypuje. (smích)

V prvé řadě díky za upřesnění a pojďme zmínit ještě jednu podstatnou věc. Vaším domovským městem je Orlová, přičemž odsud pochází více kapel holdující extrémnímu metalu. Jaké faktory podle vás ovlivňují to, že Orlová má k metalu blízko?

Morbid : Už někdy v letech 1990 a 1991 u nás vznikaly bandy nadšenců, co milovaly extrémní hudbu a každý hned chtěl hrát a být slavný. (smích) Zkoušelo se v garážích, ve sklepech a v kulturácích. Všichni uměli dva akordy a chtěli znít jak Obituary nebo Napalm Death… Navíc jsme se všichni mezi sebou znali už od střední školy a scházeli se po hospodách a rampách za nimi a podobně. (smích) Nejde jen o Orlovou, ale o celý ostravsko-karvinský revír. Právě tady vzniklo už tehdy hodně moc kapel, které hrály doom, death, thrash metal nebo hodně kapel směřovalo do grindcore. V Orlové tak vznikly bandy jako Bigotry (později Dissolving of Prodigy), Disfigured Corpse, Endless a Clank.

Střádáte už plány na nové album? Co se týká textů, chcete se opět zabývat nějakým historickým tématem, případně nějakým známým literárním dílem?

Rawar: Ještě si ujasňuji, jak to celé pojmout. Je dost možné, že se bude opět jednat o ucelený koncept. On Sienkiewicz napsal i Křižáky. (smích) Ne, tím samozřejmě nechci tvrdit, že další album bude v tomto duchu. Vždyť například naše krásná zem má nádherné pověsti a to je také studnice námětů a příběhů. Vím, že kapela Maniac Butcher jednou zpracovala téma lucké války na svém albu Lučan-antikrist a třeba pověst o Vlastislavovi je perfektní. Leč to je ještě daleko. Čtu hodně a stále se vrhám na nové příběhy, i když času již není tolik jako, řekněme, před deseti lety. Ať to dopadne jakkoliv, určitě se budu snažit, aby to mělo hlavu a patu. (smích).

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.