Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Druhá premiéra ostravských Koček: V některých pěveckých výkonech to jiskřilo ještě víc

Druhá premiéra ostravských Koček: V některých pěveckých výkonech to jiskřilo ještě víc

23.9.2018 Divadlo

Kočičí song pro kočičí Ostravu! Muzikál Kočky Andrewa Lloyda Webbera opět pohnul světem, tentokrát v moravskoslezské metropoli, kde je k vidění jeho aktuální nová inscenace. Po čtvrteční vydařené premiéře se v sobotu představilo alternativní obsazení, které v mnoha okamžicích přineslo odlišné výkony. Ačkoli v celkovém pohledu nedržela inscenace tak pohromadě jako napoprvé ve čtvrtek, v některých individuálních výkonech to jiskřilo mnohem víc.

Zvětšit obrázek

Závěrečná scéna ostravského muzikálu Kočky.
Foto: Martin Popelář

„Nelze říci, že Cats je muzikál v konvenčním slova smyslu. Není založen na scénáři ani dějové linii. Je to divadelní událost,“ říká Andrew Lloyd Webber. Když listoval znovu po letech sbírkou básní Thomase Stearnse Eliota, všimnul si, že „některé verše jsou přímo muzikální. Jde o přirozené písňové texty.“ Vystihnout kočičí psychiku a společenskou hierarchii, včetně charakteru jednotlivých koček se Lloyd Webberovi povedlo naprosto dokonale. Jeho Kočky jsou doslova ukázkovou hudební encyklopedií par excellence. Díky kreativní choreografii Pavla Strouhala se jim v Ostravě dostalo i zajímavého pohybového ztvárnění.

V sobotu se v Divadle Jiřího Myrona představilo alternativní obsazení, nebylo tomu zdaleka ve všech rolích, v některých se účinkující proti čtvrteční premiéře představili v jiné postavě. Současně se napodruhé vyjevila spousta věcí, kterých si divák během první zkušenosti s ostravskou inscenací nevšimne.

Z ostravské verze muzikálu Kočky. (Foto: Martin Popelář)

Začátek Koček ilustrují zvuky z ulice, je slyšet jedoucí auta i hlášení z tramvaje. Kocoura Rozumbrada opět ztvárnil slovenský herec a zpěvák Laco Hudec Šubrt se stejně nevyrovnaným dojmem jako ve čtvrtek. Šubrt ukázal, že je pohybově velice nadaný, bohužel jeho vypravěčský talent je už mnohem menší, obtíže mu činil rytmicky přesný zpěv a intonace, s orchestrem se trochu doháněl. Více než sólové výkony v prvním dějství upoutaly sborové pasáže, které vyvrcholily našlapaným songem Kočky tu jsou, co znám tenhle svět, včetně její chorálové varianty s duchovní stylizací, začínající slovy Jak mystické je souznění.

Sugestivně vyzněl Zákon kočičích jmen: rituální zaříkávání koček, které odhalují svá tajemství. Kočičí zaklínadla vyzněla i díky výborné deklamaci company s velkou přesvědčivostí. Podobný úspěch měla následující, tanečně perfektně sladěná hitovka Kočky to táhne na kočičí bál. Pro některé protagonisty sobotní reprízy platí, že jejich výkon z vratkého a nepřesvědčivého začátku postupně nabíral na obrátkách. To platí zejména pro Jána Slezáka, jehož kocour Rambajz-tágo zpočátku zápolil rytmicky s orchestrem. Postupně však ze Slezáka nervozita spadala a jeho zřetelný zpěv i přesně cítěná dikce se staly jednou z největších dominant sobotní inscenace.

Katarína Hasprová. (Foto: Martin Popelář)

Nejistý osud potkal kočku Grizabellu slovenské nositelky Ceny Thálie Kataríny Hasprové. Její podání Memories bylo problematické jak intonačně, tak výrazově. Slavný song neměl v její interpretaci gradaci, působil roztříštěně a zmateně. Hasprová sice v závěru dokázala přitlačit a přinutila se k větším emocím, její výkon však ve srovnání s Hanou Fialovou postrádal očekávanou sílu a působil chladně, toporně a nevyrovnaně.

Kočku Demetru si v sobotu vystřihla Kateřina Marie Fialová, která už na premiéře ztvárnila výborným způsobem jinou kočku Dželínu. Pokud bych měl někoho označit za objev a největší hvězdu ostravských Koček, byla by to právě Kateřina Marie Fialová. V jejím skvěle sladěném hereckém, tanečním i pěveckém projevu nebylo jediné hluché či slabé místo. I přes náročnou choreografii zpívala perfektně a přirozeně. Báječně komunikovala s orchestrem a její pohyb byl doslova odzbrojující. Kateřina Marie Fialová je obrovský talent a doufejme, že se s ní v Ostravě setkáme i v jiných rolích.

Tomáš Savka (uprostřed) jako Vašnosta Brum. (Foto: M. Popelář)

Další hereckou a pěveckou lahůdku divákům připravil Tomáš Savka v roli kocoura Vašnosty Bruma. Jeho záměrně karikovaný hlas a přirozené herecké nadání si postavu kocouřího seladóna doslova vychutnaly. Nepostrádal přitom charisma, elegantní pohyb po scéně a značný pěvecký nadhled. Dvojice Mungojerrie (Vladislav Plevčík) a Tingl-Tangl (stejně jako ve čtvrtek Romana Dang Van) byla opět skvělá, i přes méně povedenou akrobatickou sekvenci v závěru jejich čísla.

Vladislav Plevčík a Romana Dang Van. (Foto: Martin Popelář)

Zásadní roli kocoura Starobyla Vznešeného ztvárnil v sobotu Jan Drahovzal. Proti Juraji Čiernikovi, který některé části partu zpíval o oktávu níž a zapůsobil opravdu majestátním, mystickým dojmem, vypadal Drahovzalův Starobyl spíše komicky a legračně. Na hluboké tóny partu si Drahovzal dojít nedokázal, ve vyšších polohách byl naopak suverénní. V recitovaných pasážích byl sice přesvědčivý, v těch zpívaných ale měl jeho hlas spíše operetní manýru než muzikálově přesvědčivější akcent. Jéminé Izabely Jati byla pěvecky silná, ale pohybově méně výrazná než její alternace ze čtvrtku.

Kocoura Múze v sobotu ztvárnil doyen ostravské operetní scény Miroslav Urbánek. Jeho výstup je v Kočkách spojen s pomyslným dialogem s kočkou Mourou, kterou po Michaele Horké ztvárnila Jarmila Hašková. Ta nebyla o nic horší než Michaela Horká, s jediným rozdílem. A sice, že ji bohužel zrazovaly vysoké tóny. V těch středních však byla přesvědčivější. Miroslav Urbánek naopak vystřihnul jednu z nejúchvatnějších kreací celých Koček. Jeho nevylhaná a nepředstíraná moudrost, skvěle dávkovaný sentiment, kázeň v ideální dikci, spolehlivé intonaci a dojemném výrazu byla jedním z pilířů inscenace.

Vlevo Jarmila Hašková. (Foto: Martin Popelář)

Vtipnou sekvencí Koček jsou bojovníci ze siamu, v níž se objeví poprvé kočka Sličná kost v malé roličce, na kterou se díky její sobotní protagonistce ovšem sluší rovněž upozornit. Martina Šnytová totiž Sličnou kost vystřihla s takovou noblesou a důvtipem, že z pětiminutového čísla udělala jeden z vrcholů večera. Šnytová ukázala, že když někdo umí hrát, zpívat, artikulovat a má nadto dar namíchat všechny ingredience do ideálního lektvaru, může opít publikum i velice malým množstvím. Šimbal-klimbal Romana Haroka zpíval s vervou a nasazením, škoda jen, že je to malý hlas, který nemá potřebné intonační zázemí. Herec tuto nevýhodu ovšem vyvážil svým vypravěčským a hereckým talentem, který fungoval spolehlivě.

Bombalerínu Veroniky Prášil Gidové trápil bohužel mikroport. Její pohybový talent je nesporný, pěvecky se však v porovnání s Kateřinou Marií Fialovou neprezentovala dostatečně přesvědčivě. Naopak ryze scénicky choreografické a náročné číslo Mcdlouhého drápa v podání Petra Nebřenského vyznělo tentokrát perfektně. Závěr, kdy se na scéně zjeví ostravská Nová radnice a stará unavená Grizabella se vydá na pouť za novým životem, vyzněl sugestivně.

Největší oporou sobotní reprízy byl opět dirigent Marek Prášil a skvělý orchestr operety/muzikálu, který opět zahrál s nasazením, perfektními individuálními výkony i společnou hudební synergií. Hudební nastudování Prášila nemá jediné slabé ani hluché místo a je největší dominantou ostravských Koček. Tou další, bez níž by úspěch nebyl možný, je kongeniální přetlumočení do češtiny z pera Michaela Prostějovského. Jeho stylistická obratnost, vtip a fantazie se v Kočkách sešly v dokonalém porozumění.

Čtěte také: Recenze první premiéry muzikálu Kočky

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.