Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Varuji z celé duše před podvodem a klamem, před krádeží a lží, říká nová inscenace NDM Rok na vsi

Varuji z celé duše před podvodem a klamem, před krádeží a lží, říká nová inscenace NDM Rok na vsi

26.10.2018 Divadlo

Slova v titulku této recenze patří postavě faráře a jsou vyřčena v závěru druhého obrazu inscenace Rok na vsi v režii Vojtěcha Štěpánka na scéně Divadla Jiřího Myrona. A jsou to právě tato slova z hry bratří Mrštíků, která dokonale vystihují záměr i názor inscenace. Farář totiž pokračuje dál: „Varuji před zahálkou a opilstvím, lakomstvím a tupením rodičů. Varuji před nečistotou v myšlenkách, před oplzlostmi a křivým svědectvím.“ A mohli bychom ještě pokračovat. Divák sedící v hledišti v této chvíli ví, co všechno ho čeká.

Zvětšit obrázek

Z inscenace NDM Rok na vsi.
Foto: Radovan Šťastný

Štěpánkův Rok na vsi, který odehrálo Národní divadlo moravskoslezské ve čvrteční premiéře, ale není žádná ošuntělá moralita. Je vyjádřením toho, jak režisér spolu s dramaturgem Adamem Goldem vidí dnešní realitu. Ta ves, to jsme my, je psáno na titulní stránce programu k představení.

Scénograf Milan David na rozlehlé jeviště nakupil v pozadí hracího prostoru tři hromady – v jedné jsou navršené jedna přes druhou dřevěné židle, ve druhé staré kuchyňské stoly a vedle nich je už jen hromada smetí. Uprostřed stará žena škrábe brambory. Herci sami, odění podle návrhu Marty Roszkopfové do vesnických oděvů, sestavují uspořádání nábytku na jevišti podle potřeby situací.

Hudbu vybral sám režisér a autor dramatizace Vojtěch Štěpánek a použil motivy z klasické hudby, notoricky známou vánoční hudbu i moravskou dechovku. Hudba většinou podkresluje dění na jevišti. Občas ve velmi expresivním kontrastu – například když ve scéně Vánoc zní do situace, ve které mladící tlučou pěstmi a kopají nohama do obecního slabomyslného chudáka. A s podobnými kontrasty pracuje režisér promyšleně po celou dobu inscenace.

Z inscenace Rok na vsi. (Foto: Radovan Šťastný)

Štěpánkův režijní jazyk je plný místy až sžíravé ironie. Režisér buduje inscenaci z důmyslně vystavěných mizanscén – situací umístěných do přesně určených míst na jevišti, případně rozestřených do celého hracího prostoru.  Prostorové scénáristicko-režijní uchopení je vedle hudebního scénáře jedním z řady osobitých rysů inscenace. Štěpánek si hraje s detaily, i ty nejkratší situace dovádí do jasné pointy. A hercům dává ve své úpravě textu velké herecké příležitosti.

Postav je ve hře dvaadvacet, vedle stálých členů činohry NDM v inscenaci vystupuje pětice studentů Janáčkovy konzervatoře Anna Polcrová, Sára Erlebachová, Bára Vidomská, Vít Hofmann a Filip Salamon. Svým zralým hereckým protějškům jsou všichni důstojnými partnery.

Sára Erlebachová a Bára Vidomská. (Foto: Radovan Šťastný)

Rodinu hospodského Rybáře vytváří František Strnad, Kateřina Vainarová jako Rybářova žena a Izabela Firlová coby jejich dcera Anežka. Všichni tři patří k nejvýraznějším představitelům svých postav. František Strnad zřetelně vykresluje životní oblouk muže, který kvůli mimomanželskému vztahu rozbije firmu i rodinu a nakonec podlehne tragickému vývoji své životní situace. Kateřina Vainarová je ztělesněním klamané ženy a Izabela Firlová velmi dobře hraje mladou dívku která spadne do nechtěného těhotenství.

Tomáš JIrman. (Foto: Foto: Radovan Šťastný)

Roli starosty, který nedokáže uhlídat obecní pokladnu, svěřil režisér Tomáši Jirmanovi, jeho manželku hraje Renáta Klemensová, která velmi přesně podává obraz ženy řešící své vlastní problémy konzumací alkoholu. Jejich syna, holkaře Antoše, hraje Ivan Dejmal. Herec si patrně zvyká na paruku s dlouhými vlasy (drobné nedostatky v projevu tímto prvkem způsobené zcela jistě zmizí v průběhu repríz). Jeho Antoš je zdařilým ztělesněním hejska, kterému na nikom včetně vlastních rodičů vůbec nezáleží.

Vynikající hereckou kreaci odvádí Jiří Sedláček v roli Vrbky, manžela vesnické femme fatale Vrbčeny. Jeho monolog opuštěného muže patří k vrcholům představení. Vrbčenu hraje Lada Bělašková jako vášnivě zamilovanou ženu, která však stejně jako manžela jiné ženy a snad ještě více než jeho miluje peníze, které ze svého partnera vysává.

V popředí Lada Bělašková. (Foto: Radovan Šťastný)

Výborný je Petr Panzerberger v roli řezníka Martina, obelhaného manžela Anežky Rybářové. Panzerbegrerův vstup do děje je plný přesné minimalistické, ale velmi účinné komické mimiky, a herec sám mistrně zvládá oblouk postavy až do situace prozřevšího nepravého otce. Výrazní jsou i František Večeřa coby darmožrout Krištof, Miroslav Rataj coby Chocholáč a zejména Stanislav Šárský ve velmi důležité roli faráře.

Celek doplňují Josef Novák-Vajda jako Hrabálek a Pavel Liška coby Stéskal. Oba si užívají zejména role vesnických radních. Alexandra Gasnárková v postavě stařenky je symbolem nemohoucího stáří, které je většinou už jen němým svědkem pochybení svých potomků.

V popředí Stanislav Šárský. (Foto: Radovan Šťastný)

Ondřej Malý a Jan Lefner zastupují bezohledné mládí a dovršují varování obsažené v textu hry: Když se rodiče nestarají o své děti, jak má pak vypadat celý svět.

Režisér spolu s dramaturgem svým způsobem rezignují na prostředí venkovské přírody a na lidové zvyky spojené s různým ročním obdobím, s péčí o pole a úrodu a tak dále, tedy na velmi výrazné prvky obsažené v díle bratří Mrštíků. Soustřeďují se na existenciální rozměr lidského bytí. I když je inscenace členěna podobně jako její literární předloha do celků označených ročním obdobím, hlavní je zde člověk (převážně chybující) a jeho úloha ve společnosti. Důrazem na tragiku lidských osudů se inscenace stává velmi působivou a díky dobře vystavěným jednotlivým osobním příběhům je velmi poutavá.

Režisér Vojtěch Štěpánek tímto svým dílem dosvědčuje oprávněnost nástupu do funkce šéfa největší ostravské činohry a dává velký příslib do budoucna. Premiérové publikum ocenilo představení dlouhotrvajícím potleskem a potvrdilo vydařenost inscenace jako takové.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.