Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Ostrava opět zpívala gospel. Třikrát zaplněný Gong potvrdil fenomén, který jiné město nemá

Ostrava opět zpívala gospel. Třikrát zaplněný Gong potvrdil fenomén, který jiné město nemá

3.12.2018 Hudba

Dobrou tradicí je už několik let v Ostravě koncert početného sboru, kapely a četných hostů s názvem Ostrava zpívá gospel. Adresou unikátní vokálně-instrumentální fúze byl opět prostor multifunkční haly Gong. Koncert i letos natřikrát přivítal diváky všech generací, kteří chtěli zažít, jak se zpěvem a hudbou oslavuje doba adventu. A že to je oslava radostná, veselá, roztančená, ale i účastná a ochotná pomáhat, o tom nenechali iniciátoři koncertu OZG nikoho na pochybách.

Zvětšit obrázek

Martina Vyležíková a sbor Ostrava zpívá gospel.
Foto: Jan Tajzich

Na tradiční koncert OZG v neděli v 15 hodin zavítalo s rodiči i hodně dětí, což bylo potěšující. Proč by právě děti nemohly vědět, že advent a následující Vánoce nejsou jen o hromadách dárků pod stromečkem? Že je to doba radostné zvěsti, která má trvalý a nadčasový dosah? Ať si ji každý přijímá, jak chce, ale povědomí o ní by se vytratit nemělo.

OZG nastoupil na pódium do jemné improvizace klavíru. Jádro gospelové kapely vytvořili tradičně Shelby Flowers (klávesy), Petr Body Bodnár (hammondy), Jiří Balcařík (kytara, zpěv), Milan Vyležík (baskytara), Pavel Švec (bicí nástroje) a Adam Rek (perkuse).

Smyčcový ansámbl dětí ze Základní umělecké školy Vratimov vedla Kamila Bodnárová a spojený dětský sbor Zvonoklíček ze ZUŠ Dobroslava Lidmily připravila Marie Malinová a ze ZŠ Svinov Petra Kubenková. Neopominutelnou roli v gospelové muzice mají žestě, které vystoupily ve složení David Schreiber (baryton sax), Radim Novák (tenor sax), Marjolein de Roos (alt sax), Martin Cupal (basový trombon), Jakub Klimánek (1. trubka) a Tomáš Buček (2. trubka).

Klávesista Petr Bodnár. (Foto: Jan Tajzich)

A samozřejmě nepostradatelní Terry English a Barbora Filipová. Dva lidé, kteří se o OZG zasloužili nejvíc. Gospelový sbor nastoupil na pódium v tradičních bílých šatech. Projekci většinu koncertu posloužila pouze statická fotografie kostelního interiéru v čele s křížem (což bylo možná trochu škoda). Na druhou stranu choreografie sboru byla od první písně Hosanna natolik nápaditá, že stačilo sledovat sbor a muzikanty a člověku nepřipadalo, že by byl nějak ochuzen.

Ozvučení sboru a kapely bylo velmi důstojné, obě sekce bylo zřetelně slyšet. V jednotlivých písních se také představili jednotliví sólisté. Somebody to Love zazpívala s profesionálním feelingem a hluboce položeným hlasem Martina Vyležíková, emocemi vypjatá byla píseň Ó pane náš v podání dua Pavla Piskořová a Monika Vodová. Zdařilé výkony zazněly také v písních Behold, kterou si zazpívala Jana Prudilová a v This Little Light v podání Terezy Vojtkové. Gospel There Will Come a Day sedl pěvecky perfektně Amy Ellenwood, nezklamala ani Natálie Haltofová v Never Gonna Lose My Way.

Jana Prudilová. (Foto: Jan Tajzich)

Proti některým pěvecky slabším ročníkům se letos dařilo i mužům. Brett Gray zaujal nejen svým pobízením publika ke zpěvu a tanci, ale také solidním zpěvem v písních This Little Light a Souled Out. Největší emoce do svého projevu vložil rozechvělý Jiří Balcařík, během jehož zpěvu písně This Road se celá hala rozzářila světélky z mobilů, což kytaristu očividně dojalo. Velice se povedly také gospely Brighter Day v podání Jana Koziny a duet Mela a Amy Ellenwood What A Wonderful Name. Nasazení a touha předvést to nejlepší by neměly takový účinek bez úžasného téměř dvousethlavého sboru, který zpíval, tančil a chválil jako jedno tělo a jedna účastná mysl. Se sborem krásně rezonovaly decentní vibrata smyčcového ansámblu a obrovskou sílu mělo i vystoupení maličkých zpěváčků ze Zvonoklíčku. Když se pak v popředí objevila Barbora Filipová, která svým přirozeně charismatickým a rétoricky věcným a půvabným způsobem, přiblížila příběh studenta Milana France a následně se pustil spot s tímto sympatickým bojovníkem, kterému mozková mrtvice v šestnácti letech málem vzala život, bylo opravdu o čem přemýšlet. Na podporu rehabilitací Milana France je možné přispět i nadále, stačí mrknout na stránky OZG.

Terry English. (Foto: Jan Tajzich)

Člověk si díky oslavě Adventu, přirozené touze po dobru a lásce a zdraví zase jednou uvědomil, že tyto největší poklady pozemského života nejsou samozřejmostí. Že na ně lze přispět, že lze pomoct. Letošní ročník projektu Ostrava zpívá gospel byl v něčem jiný a opět jedinečný. Kapela i sbor působili celistvě, pocit sounáležitosti, kolektivního vědomí věcí, byl důležitější než jednotlivé pěvecké či instrumentální výkony. Ty jako by patřily automaticky k nezpochybnitelným kvalitám všech protagonistů, kteří zahráli a zazpívali s nadhledem a entuziasmem. Měl jsem dojem, že všichni táhnou za jeden provaz a že ta svornost a pospolitost je tesaná z neotřesitelné víry.

Z nedělního koncertu. (Foto: Jan Tajzich)

Sbormistr Terry English své chráněnce opět podržel, zpíval, tančil a vyjadřoval choreografii společně s nimi. Nezapomněl ani na své tradiční a dobré slovo o smyslu celých Vánoc ve veselém a humorném duchu. Musím velice ocenit kvalitní zvuk a bleskové proměny pódia k účelu různých nástrojových obsazení. Koncert neměl jediné hluché místo a výborně byl zvládnutý i samotný závěr a přídavková Lord You Are Good, během níž OZG odběhl a odtančil bočními vstupy ven.

Kdo chtěl, mohl si odnést domů Bibli, respektive Nový zákon, který byl v novém vydání přichystán na stolech ve foyeru zdarma. Maximálně deset kusů na osobu, zdůraznil legračně Terry během koncertu. Do tohoto limitu jsem se vešel, ale přiznám se, že jedna nebyla. Smysluplný dárek k Vánocům se přece hodí. A dobrou knihou plnou světla, myslím, člověk ani v temnotách nikoho nespálí.

Lidé, kteří nemohli být součástí živého koncert OZG, mohou na facebookových stránkách Ostrava zpívá gospel shlédnout live stream celého večerního koncertu.  

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.