Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Janáčkova filharmonie vtančila do nového roku spontánně a s muzikantskou jiskrou

Janáčkova filharmonie vtančila do nového roku spontánně a s muzikantskou jiskrou

11.1.2019 Hudba

Janáčkova filharmonie ve čtvrtek zahájila rok 2019 v tanečním rytmu. Novoroční koncert byl sestaven ze skladeb Zoltána Kodályho, Alexandra Porfirjeviče Borodina, Camilla Saint-Saënse, Richarda Strausse, Arama Chačaturjana a Leonarda Bernsteina. Koncert v Domě kultury města Ostravy řídil šéfdirigent Heiko Mathias Förster.

Zvětšit obrázek

Šéfdirigent Janáčkovy filharmonie Heiko Mathias Förster.
Foto: Ivan Korč

Každý správný novoroční koncert by měl mít netradiční či slavnostní náplň a smysl. Výčet jmen skladatelů, jejichž hudba zazněla, to je šest absolutně různorodých národností a originálních hudebních poetik, které do programu svázala taneční stylizace jako vědomý kompoziční akt.

Ještě před první skladbou si vzali slovo ředitel JFO Jan Žemla a primátor města Ostravy Tomáš Macura. Jejich projevy se nesly v bezmála klasickém duchu: nebyly upovídané a neslibovaly nemožné. Naopak, oba pánové potěšili informacemi o průběhu přípravy výstavby nové koncertní haly. Z nastíněné situace, kdy Ostrava očekává šest architektonických návrhů reprezentativní stavby, jasně vyplývá, že jak filharmonie, tak vedení města dělá pro uskutečnění průlomového projektu maximum.

Zleva Jan Žemla a Tomáš Macura. (Foto: Ivan Korč)

Program koncertu zahájily Tance z Galanty maďarského skladatele Kodályho. Romanticky zabarvená hudba dala velkou příležitost sólovému klarinetu, Daniel Svoboda se zhostil náročného partu výborně a rozezněl svůj nástroj citlivě i tklivě. Interpretační dovedností nešetřili ani hráči na další dřevěné dechové nástroje jako pikola, flétna a hoboj. Vesměs pomalejší tempo Kodályho skladby poháněly kupředu smyčce, které jsou zde nositelem hybnosti a rytmického spádu. Pravá čardášová divočina, prozrazující lidové zdroje, propukla až těsně před závěrem jinak poměrně rozvleklé kompozice.

Polovecké tance Alexandra Porfirjeviče Borodina jsou nejznámějším samostatně uváděným číslem z jeho monumentální opery Kníže Igor. Oblíbená prskavka září východní melodikou a hráčský um v ní představili žesťaři i sametově plné smyčce. Tanec kostlivců francouzského romantika Saint-Saënse je žánrovým obrázkem groteskně stylizovaného tance, který kupodivu měl s ruskou hudbou řadu shodných melodických prvků. Třídobý, elegantně nesený valčík zahrála Janáčkova filharmonie s francouzským šarmem a rytmicky noblesním nadhledem. Báječně vyznělo také houslové sólo koncertního mistra Jakuba Černohorského.

Z novoročního koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Jedním z vrcholů koncertu byl následující Tanec sedmi závojů z opery Salome Richarda Strausse. Mistrovská instrumentace německého skladatele spojila akcent na hudební barvu s expresionistickou psychologií, která vyvěrá z duševních procesů. Štědrá až opulentní zvukovost vyzněla v podání filharmoniků také znamenitě. Závěr koncertu nabídnul populární Šavlový tanec Arama Chačaturjana a Symfonické tance z muzikálu West Side Story Leonarda Bernsteina.

Šavlový tanec vynikajícího arménského skladatele Chačaturjana je oblíbenou trvalkou koncertních pódií a jeho provedení vyvolalo impulzivní reakce publika, které v některých případech pokyvovalo hlavou do nekompromisně ostrého rytmu. Závěrečná suita Symfonické tance geniálního dirigenta a skladatele Bernsteina novoroční koncert jedinečným způsobem vygradovala. Paleta úžasných motivů z nesmrtelného muzikálu obsahovala Mariu i energické Mambo, které živelně skandoval celý orchestr. Bernsteinova hudba byla natolik strhující, že se posluchači jali tleskat ještě před samotným závěrem. Förster si však striktně zjednal v sále klid a dovedl partituru se svými svěřenci do jejího něžného rozplynutí v pianissimu.

Z novoročního koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Novoroční koncert Janáčkovy filharmonie lze označit přívlastkem „zážitkový“. Orchestr se představil ve výborné kondici, vedle nástrojů, které jsem již zmínil, se sluší vyzdvihnout také celou bicí sekci, jejíž hráči měli zejména v Bernsteinovi plné ruce práce, ale vedli si opravdu skvěle. Vynikající byly vytříbené melodické vstupy jednotlivých žesťových nástrojů (lesní rohy, trombony, tuba, trubky apod.) a samozřejmě jedinečně prokreslený zvuk smyčcové sekce, která v sólových partiích (trio housle, viola, violoncello) i v souhrnném kontextu patří k ozdobám Janáčkovy filharmonie.

Dirigent Förster byl pojistkou a garantem kvalitního provedení. Jeho odstiňování tempových změn vyznělo muzikálně, stejně jako smysl pro ztvárnění a vyklenutí zpěvní linky a přehlednou formální stavbu díla. Takový novoroční koncert byl po zásluze posluchači kvitován potleskem vestoje.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.