Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo MAČ zahájí Kurt Gebauer a Eda Ovčáček. „A Sajtna ostravských básníků,“ říká ředitel festivalu Petr Minařík

MAČ zahájí Kurt Gebauer a Eda Ovčáček. „A Sajtna ostravských básníků,“ říká ředitel festivalu Petr Minařík

1.7.2019 Obraz & Slovo

Viktorie Hanišová, Petra Hůlová, Lenka Procházková, David Zábranský, Martin Františák, Miloš Doležal, Petr Borkovec a další literáti budou hosty letošní ostravské části Měsíce autorského čtení (MAČ). Z Balkánu pak přijede jednatřicet nejlepších rumunských literátů. „My sníme o tom, že jsme cosi jako hodnější Němci ve střední Evropě. Rumuni, že jsou zapomenutou Francii na Balkáně,“ předvídá ředitel festivalu Petr Minařík, o čem se asi bude mluvit v oblíbených diskusích s autory. Festival se koná na divadelní scéně „12“ v Divadle Jiřího Myrona.

Zvětšit obrázek

Ředitel Měsície autorského čtení Petr Minařík.
Foto: MAČ

Výtvarníci Eduard Ovčáček a Kurt Gebauer se na ostravské divadelní scéně Dvanáctce představí ve středu 3. července. Myslel jsem, že vás zajímají jen „kovaní literáti“, nikoliv umělci, pro které je literární tvorba spíše jakýmsi oddechem po dřině v ateliéru. Co od jejich autorského čtení očekáváte?

Ivane, vy to dobře víte, že to tak není a jen nás provokujete.

Trochu ano.

Nejsme přece přehlídkou nějakého sdružení spisovatelů, kteří k tomu mají papír, ale festivalem, který chce představovat autorskou tvorbu. Společně sdílet slovo. Výtvarníci, herci, dokonce i politici už na MAČi vystupovali, tedy žádná novinka. Dvojice Ovčáček – Gebauer slibuje strhující večer, to je podstatné.

Nabídne MAČ ještě nějaká podobná setkání, třeba starých ostravských rockerů, kteří píšou básně do šuplíku?

Rockeři nestárnou. Každé město v rámci sítě MAČ má svoji domácí linii, ve které se pokoušíme dramaturgicky pracovat i s konkrétním místem čili městem, v tomto případě Ostravou. Letos, protože máme desáté jubileum, jsme profilových pořadů, které reflektují současnou uměleckou Ostravu, zařadili více než obvykle. Nějaké drogerie nebo prodejna mobilů by napsala, že je to dárek k narozeninám, pro nás je to spíš snaha, abychom na té mačovské globální dálnici, po které se za měsíc projede přes šedesát autorů z nejrůznějších zemí, nezapomněli na základní tábor. A tím jsou pro nás právě festivalová města.

MAČ startuje v Ostravě už v úterý 2. července tradiční ostravskou Sajtnou. Sajtna je postranice valníku, účastníky tak chápu jako určité předskokany celého festivalu. A pomalu to začíná být letní sraz ostravských básníků, vystoupí jich skoro čtyřicet. Bude taková koncentrace poetů vůbec snesitelná pro řadového diváka?

Pro řadového diváka jistě ne, ale postranního už ano, je-li MAČ valníkem, pak náš divák je jeho postranicí, tedy sajtnou. Tyto komponované večery patří k nejoblíbenějším, i my je máme nejraději. Zatímco během MAČe se střídá jeden autorský večer za druhým, Sajtna koncentruje skoro až jakési literární hnutí, přinejmenším jeden literární hlas. A když chcete křičet, na Letné nebo u fotbalu v hospodě, vždy je dobré, když na to nejste sám.

Na Sajtně vystoupí i ostravský bard Petr Hruška, a to dokonce se svým dvorním překladatelem do rumunštiny, který se jmenuje Dan Mircea Duta. Uslyšíme, jak zní Hruška v rumunštině?

Doufám, že ano. Dan Mircea Duta bude provádět večery rumunských autorů a on sám je takovým mostem mezi rumunskou a českou kulturou. A to někdy mostem nuselským, kde se před vámi odhalí celé to krásné panorama v minulosti vykonaného, ale někdy i jiným mostem nuselským, že z toho tlaku až chcete skočit…

Se zděšením jsem zjistil, jak málo víme o současné rumunské literatuře, přitom třeba spisovatelka Ioana Pârvulescu (v Ostravě vystoupí 16. července) běžně vychází v angličtině a dostala Cenu Evropské unie za literaturu. V Česku jí nevyšla žádná kniha a v mediálním vyhledávači Newton jsem zjistil, že o ní v českých médiích nebylo napsáno ani slovo, zatímco BBC o ní natočila celý pořad. Zlepší se náš vztah k rumunské literatuře po letošním MAČi?

Nevím skoro nic ani o Rumunsku. Myslím, že o Afganistanu nebo Iráku tušíme víc, je to exotičtější a pořád se tam něco děje, kdežto Rumunsko je i pro televizní zprávy málo napínavé. Věřím, že toho po festivalu budeme vědět víc a například televizní cyklus Rumunská čítanka, který budeme natáčet ve spolupráci s veřejnoprávními televizemi Polska, Slovenska, Ukrajiny a Česka, představí v šestnácti dílech šestnáct soudobých rumunských autorů. BBC asi nedoženeme, ale aspoň se chvíli můžeme tvářit, že nejsme zase až takovými ignoranty.

Na kterého rumunského autora se obzvláště těšíte?

Popravdě na posledního. Budeme vědět, že vše proběhlo hladce, můžeme zhasnout a začít připravovat ročník 2020.

Jako vždy vznikla úžasná znělka festivalu. Ve spotu se turistka snaží dostat ze stanu, který stojí někde v rumunských horách. A když stan zevnitř prořízne, vlastně symbolicky vyřízne komunistický znak z vlajky Rumunska. Coby student jsem krvavou revoluci v Rumunsku v prosinci 1989 hodně prožíval, zbavila se však už tahle země pohrobků komunismu? Anebo je straší stejní estebáci a exkomunisti na nejvyšších místech, jako je tomu nyní v Česku?

Když zafilozofovat na téma „našeho dneška“, zdá se, že je v kurzu jakýsi ustrašený nacionalismus, který se pochopitelně všude projevuje jinak. V Maďarsku má podobu filmu pro pamětníky, v Polsku pětisetstránkového románu z konce 19. století, Slováci varují nějakou fraškou pro nedělní trhy a my máme Babiše, který odpovídá tomu nejkrutějšímu popisu českého cynismu, který se vydává za humor, někdy dokonce za laskavost. Babiš je ztělesněním našeho snu po roce 1989, byť to bolí. A jak to mají Rumuni, to se dozvíme, přijede jich jednatřicet a budou o tom chtít mluvit.

O čem třeba, co nás spojuje?

Nepochybně postkomunistická minulost, boj s korupcí a neschopnost vymanit se z osidel minulosti. My sníme o tom, že jsme cosi jako hodnější Němci ve střední Evropě. Rumuni, že jsou zapomenutou Francii na Balkáně. Co z toho je pravda, ať rozsoudí literatura, ta jediná k tomu má mandát.

Jak se bude líbit Rumunům v Ostravě? Může je město něčím překvapit?

Ne, bude jim připadat jako hezké, upravené a trošku prázdné středoevropské město. Když se projdou centrem, budou si myslet, že jsou všichni Ostraváci za prací v Londýně, jako je to zvykem u nich, budeme jim muset vysvětlit, že jsou jen v obchodním centru Nová Karolina.

To je raději nechám v tom, že všichni ostravští intelektuálové žijí v Londýně. MAČ je neuvěřitelně velký festival, v každém městě (Brno, Košice, Ostrava, Vratislav a Lvov) probíhají dvě čtení denně po celý červenec, to je přes 300 regulérních autorských večerů. Každý večer musí mít moderátora, každý se živě přenáší, někdo musí s literáty povečeřet, ukázat jim hotel. Není to organizačně „na palici,“ jak to můžete zvládnout?

Festival vznikal postupně, ne naráz, takže se na to dalo zvyknout. Jistě, někdy se cítíme unaveni, jindy je moc alkoholu nebo venku příliš horko, ale co je to proti práci horníka v dole? Nic, jen takové klábosení s kamarády.

V Ostravě už se uhlí netěží, jen na Karvinsku, ale je pochopitelné, že tohle svět nerozlišuje. Pořád jsme hornickým regionem. Proč se MAČ v Ostravě pořád stěhuje? Zalíbí se akci ve Dvanáctce?

MAČ má stěhování v DNA, ale v Ostravě už je to skoro kulový blesk. Věříme, že Dvanáctka je k desátému jubileu konečná stanice, kde budeme doma. Spojení s Národním divadlem moravskoslezským je spojením s nejsilnější kulturní institucí města. Věříme tomu a jsme nadšeni z rekonstruované Dvanáctky, přilehlého baru i fungující klimatizace.

Z českých literárních hvězd uslyší Ostravané i jednu z těch vycházejících, Viktorii Hanišovou. Jak vnímáte současný boom ženského psaní?

Myslím, že nejde o boom, ale nějaké narovnání. Jen škoda, že to není vyváženo nějakým boomem mužského čtení, tady pořád zaostáváme. Aby z toho nebylo, že ženy píší ženám, ale snad to nehrozí a my muži se do četby opřeme s větší vervou než doposud. MAČ může být dobrý začátek, tak stačí zprvu jen poslouchat…

Specifickým večerem v Ostravě bude i ten věnovaný literatuře z Hlučínska (Na druhé straně řeky, 16. července). Slezský román Petra Čichoně, který pochází z Hlučínska, třeba pořádně rozbouřil i brněnskou literární scénu a kritička Eva Klíčová mu napřed dala skoro náckovskou nálepku. Už se situace uklidnila?

Jak to má teď Eva Klíčová s Petrem Čichoněm, pochopitelně nevím, ale je to samozřejmě směšné, když má někdo Čichoně za nácka, Zábranského za fašistu atp. Je to jen ztráta smyslu pro čtení fikce, obec kritiků a čtenářů si pomalu uvyká na realistické psaní, vyprávění, ideálně bez imaginace, ale aby to odsýpalo a hezky se to četlo. A je to i legrace, že nerozumíme Hlučínsku, a přitom chceme chápat svět…

Přijedou i polští, slovenští a ukrajinští spisovatelé. Na koho byste upozornil?

Zajímá mě třeba finalista slovenské knižní ceny Anasoft litery Milo Janáč. Ukázka jeho prózy Milo nemilo je právě v aktuálním vydání týdeníku Respekt.

V časopise Týden zase právě vyšel čtyřstránkový rozhovor s Milanem Krupou, který se 16. července zúčastní právě hlučínského večera. Ostrava se na celý měsíc stane středobodem evropských literátů, nejsem však úplně přesvědčen, zda si to uvědomují místní politické špičky či pedagogové a studenti Ostravské univerzity. Jak jich do jeviště přilákat více?

Nevíme, to bychom chtěli poradit od vás. Ale plné stadiony nejsou nutné, bude-li nás ve Dvanáctce dvanáct pozorných, pak to má smysl a ten uprostřed, který jim čte, nepřijel evangelizovat nadarmo.

Raději bych jich tam viděl čtyřiadvacet, ale opravdu na to nemám recept. A už tušíte, kdo bude hostem festivalu příští rok? Bělorusové, Rakušané či Bulhaři?

Budou to Maďaři. A bude to ostré!

*

Měsíc autorského čtení se na scéně divadla Dvanáctka (ulice Čs. legií 12) koná od 2. července do 2. srpna 2019. Kompletní program ZDE.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.