Bludný kámen se po téměř po dvaceti letech vrací do opavského Domu umění

Bludný kámen se vrací na místo, které je s jeho historií neodmyslitelně spojené. V letech 1999 až 2008 provozoval opavský Dům umění a během této dekády zde připravil přibližně 250 výstav. Z někdejšího univerzitního klubu a čajovny, založeného v roce 1995, se postupně stal jedním z výrazných aktérů nezávislé kulturní scény v Opavě a Ostravě. Jeho aktivity se přitom od počátku neomezovaly na výtvarné umění. Součástí programu byla experimentální hudba, zvukové projekty, performance nebo literatura.

Po odchodu z Domu umění Bludný kámen nezmizel. Své zázemí postupně nacházel na různých místech a dnes působí především v Galerii Cella. Pravidelně také pořádá (ne)festival na Kozmických ptačích loukách. Za dlouhodobý přínos nezávislému a experimentálnímu umění získal spolek v roce 2024 cenu Kalený Jantar udělovanou jako součást Moravskoslezských uměleckých Cen Jantar.

Právě motiv návratu a hledání vlastního místa se promítá i do názvu nové výstavy. Malá domů odkazuje k návratu do Domu umění, ale také k tomu, jak si Bludný kámen po odchodu z této instituce vytvářel vlastní „domovy“ na různých místech Opavy a jejího okolí. Název v sobě zároveň nese určitou dávku sebeironie – odkazuje na specifický okruh lidí, kteří dlouhodobě sledují experimentální umění a hudbu a s nimiž spolek po desetiletí systematicky pracuje.

Výstava ovšem nechce pouze vyprávět příběh Bludného kamene. Její ambicí bude především samotný způsob vystavování zpochybnit a proměnit. Návštěvník se tak bude moci ocitnout nejen před uměleckými díly, ale také v archivu, na performanci, při zvukové události nebo v čajovně připomínající vůbec první zázemí spolku. Projekt bude probíhat v celém Domě umění, ale také v sousedním kostele sv. Václava, v Galerii Cella a v ulicích Opavy.

Výrazným principem projektu je sdílené kurátorství. Autoři koncepce Jakub Frank, Matěj Frank a Martin Klimeš přizvali více než třicet dalších kurátorů a kurátorek. Nejde přitom pouze o jejich spolupráci na jednotlivých částech programu. Pro hlavní skupinovou část výstavy bylo vybráno pětadvacet kurátorů a kurátorek, z nichž každý dostal za úkol vybrat jedno dílo, které naváže na dílo předchozího kurátorského výběru. Výstava tak vzniká jako řetězec rozhodnutí. Jeden výběr vytváří podmínky pro další a výsledná podoba projektu není předem zcela určena. Počátečním bodem se stala série kreseb opavského rodáka Dušana Chládka. Co bude následovat, je součástí principu výstavy samotné.

„Seznam umělců a umělkyň zatím zůstává utajený – zveřejňujeme seznam kurátorů a kurátorek, s nimiž jsme na výstavě spolupracovali a kteří díla vybírali – kus po kuse,“ říká Jakub Frank. Podle něj půjde o přehlídku různých podob současného výtvarného a audiovizuálního umění, v níž se setkají známější jména s méně známými autory a autorkami. „Všechno to začalo losováním a jedinou pevně danou věcí bylo počáteční dílo opavského rodáka Dušana Chládka – zbytek už se děje jaksi bez záruky,“ dodává.

Právě prvek nejistoty je pro Malou domů důležitý. Výstava nebude koncipována jako uzavřený soubor děl, který by návštěvník pouze prošel od začátku do konce. Její jednotlivé části se budou proměňovat a doplňovat o performance, koncerty, zvukové události a literární čtení. Na podobě programu se přitom budou podílet i přizvaní kurátoři a kurátorky.

Návrat do Domu umění tak pro Bludný kámen není jednoduchým návratem na místo činu. Spíše jde o možnost znovu vstoupit do prostoru, který výrazně formoval jeho historii, a současně jej využít jako laboratoř pro otázky, které se týkají současného umění obecně. Co všechno může být výstava? Kdo ji vytváří? Jakou roli má kurátor a jakou návštěvník? A může se výstavní projekt stát spíše otevřeným procesem než hotovým výsledkem?

„Pro mě bylo setkání s Martinem Klimešem a Bludným kamenem v roce 2005 právě v Domě umění zcela zásadní. O to důležitější bylo vytvořit prostor pro jejich návrat právě zde, u příležitosti třiceti let působení spolku v Opavě,“ říká kurátorka Domu umění Lenka Bergerová. Podle ní Bludný kámen dlouhodobě ukazuje, že současné umění může být otevřené a experimentální a zároveň pevně spojené s místem, ve kterém vzniká.

Součástí projektu je také publikace XXXBK: Moréna, která se ohlíží za třiceti lety činnosti spolku. Nejde ani v tomto případě o jednoduchou chronologii. Kniha propojuje texty historiků a historiček umění, členů Bludného kamene a jeho dlouholetých spolupracovníků. Věnuje se výstavám, zvukovým aktivitám, neformálním sítím a spolupracím i období, kdy spolek putoval mezi různými místy a hledal pro svou činnost nová zázemí. Publikaci doprovázejí ilustrace Mariana Pally.