Společnost Jindřicha Chalupeckého ve spolupráci s městskou galerií Plato představí od 22. října 2026 do 28. února 2027 společnou výstavu laureátek Ceny Jindřicha Chalupeckého 2026 – Yuliye Bokhan, Terezy Kalousové a Kolektivu Prádelna. Souběžně uvede v Česku první samostatnou institucionální výstavu švýcarsko-lucemburské umělkyně Sophie Jung, letošní zahraniční hostky ceny.
Foto: Jan Kolský
Vernisáž obou výstav se koná ve středu 21. října 2026 v 18 hodin. Ve stejný den Plato zahajuje také Kino Octopus, svůj nový projekt věnovaný filmu.
„Yuliya Bokhan, Tereza Kalousová a členky Kolektivu Prádelna se, byť každá jinak, vztahují k místům, kde je člověk nejzranitelnější: k životu lidí bez domova a bez privilegií, k tělu odpojenému od světa navzdory touze po blízkosti a k pocitu ohrožení ve světě plném nástrah a krutosti. Nechtějí tyto zkušenosti zlehčit ani vyřešit. Předkládají je našemu pohledu, protože odvrátit od nich zrak neznamená, že vymizejí. Kdo se odváží dívat, může v křehkosti ukryté pod povrchem objevit to, co máme společné,“ říká k projektům letošních laureátek jedna z kurátorek výstavy, Veronika Čechová.
Čtyři prezentace, které v galerii Plato uvidíte, spojuje pozornost k tématům osamělosti, odcizení a toho, co nás přesto drží pohromadě. Každá z umělkyň se k těmto tématům vyjadřuje jiným jazykem – malbou a zvukem, filmem, sdílenou péčí i hrou předmětů se slovy.
Yuliya Bokhan proměňuje výstavní prostor v metaforu temného lesa, ve kterém návštěvnictvo může podstoupit svou vlastní cestu bloudění a nalézání. Její rozměrné malby a asambláže na dřevě pracují s křesťanskou ikonografií a ponurou barevností. Autorčin unikátní tvůrčí výraz překračuje hranice tradičního výtvarného média – z uměleckých děl v některých případech vystupují dřevěné ostny, jinde zase mohou divačky a diváci pozorovat vrstvení textilu, papíru i kovových elementů. Instalaci doplňuje nově vzniklá prostorová zvuková instalace Vlaštovky. Utrpení tu není romantizováno jako zaručená cesta ke světlu, spíše se stává otázkou, jak žít s temnotou přítomnou ve světě okolo nás.
Tereza Kalousová ve svém díle Dog Monologue zkoumá odpojení od sebe sama. V novém filmu vytvořeném pro výstavu Cena Jindřicha Chalupeckého 2026 se hlavnímu hrdinovi postupně rozpouští hranice mezi snem a skutečností. Disociaci, tedy odpojení od vlastního těla a emocí, čte jako příznačnou diagnózu doby technologického kapitalismu, který místo skutečné mezilidské blízkosti nabízí lákavé, ale neuspokojivé náhražky.
Opačnou cestou, od osamělosti ke společnému životu, se vydává Kolektiv Prádelna. Do galerie přiváží Pradlenku, dodávku přestavěnou na pojízdnou prádelnu, která od jara do podzimu slouží lidem bez domova. Instalace Pradlenka není vystavená. Pradlenka parkuje ukazuje, že praní je jen začátek: čekání na prádlo otevírá čas pro rozhovor, společné jídlo, humor a nové vztahy. Rozhovory, fotografie, archiv, filmy kolektivu a zvuková série Prací programy přibližují jejich svět a návštěvnice a návštěvníci jsou zváni k odpočinku, vlastní tvorbě i k tomu, aby zde zanechali svůj vzkaz nebo příběh.
„Již desátým rokem prezentujeme paralelně s laureátskou výstavou také samostatnou výstavu výrazné osobnosti ze zahraničí. Tímto způsobem jsme měli možnost v Česku představit první samostatnou výstavu například Laure Prouvost, Jonase Staala, Alexandry Pirici, Korakrita Arunanondchaie nebo Selmy Selman. Letos jsme do Ostravy z Basileje pozvali Sophii Jung, která vytvořila v rámci své tvorby poměrně unikátní minimalistickou instalaci, v níž je skryto víc, než se na první pohled zdá,“ komentuje výstavu zahraniční hostky ředitelka SJCh Tereza Jindrová.
Sophie Jung proměňuje prostor bývalých jatek v jakousi manéž, kde si předměty, slova a publikum neustále vyměňují role. Uprostřed stojí starý kůň z pouťového kolotoče. V prostoru, kde byla dříve porážena zvířata, tak známý předmět získává nové, často protichůdné významy. Je kůň hračkou, zvířetem, sochou, rekvizitou, obětí, nebo aktérem představení? Jung ukazuje, že význam není uložený ve věcech, ale vzniká teprve mezi předmětem, slovem, místem a tím, kdo se dívá. Autorka si zároveň v rámci celé instalace, která využívá nalezené předměty, text na stěně, projekci a nenápadný zvuk, pohrává s hranicí viditelnosti, čitelnosti a slyšitelnosti. Samotnou výstavu tak pojímá jako proměnlivý celek, který každý vnímá trochu jinak.
„Už potřetí se Cena Jindřicha Chalupeckého vrací do galerie Plato. Nejde přitom jen o samotné výstavy, ale symbolicky také o samozřejmost propojení Ostravy s celou českou uměleckou scénou, jejíž pozornost se sem na několik měsíců upře. Přijedou k nám nejen laureátky, ale také zahraniční umělkyně jako host, mezinárodní porota tu stráví několik dní a odborná veřejnost se po nějaký čas bude opět přít, jaký to má všechno vlastně význam. Pro Plato je důležité, že se to vše odehraje nejen v galerii, ale také v kontaktu s ostravským publikem,“ říká ředitel galerie Marek Pokorný.
