Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Houslista Jiří Vodička v rozhlasu ovlažil i knokautoval posluchače

Houslista Jiří Vodička v rozhlasu ovlažil i knokautoval posluchače

23.5.2014 Hudba

Je zajímavé, že jména českých houslistů spolu navzájem komunikují - Vodička, Patočka, Špaček… Něco je v nich společného, ač se jedná o originální a odlišné osobnosti. První jmenovaný odehrál ve studiu Českého rozhlasu Ostrava koncert, kterým opět potvrdil svou skvělou pověst a znovu se setkal s obrovským úspěchem.

Zvětšit obrázek

Houslový virtuóz Jiří Vodička.
Foto: Archiv umělce

Housle jsou krásný nástroj. A když se na ně ještě hodně umí, je zážitek umocněn stonásobně. Přesně to se povedlo Jiřímu Vodičkovi, který v Ostravě svou hudební dráhu zahájil a nyní se bez nadsázky může počítat k naprosté české hudební špičce. V ostravském rozhlasu zahrál zaplněnému sálu skladby, které nenudily.

Johann Sebastian Bach. Preludium Partity č. 3 E dur, BWV 1006 je známá skladba. Vodička exceloval od první noty. Jeho provedení mělo nadhled, obrovskou muzikalitu a přirozenost.

Sergej Prokofjev. Ruský velikán dvacátého století, který zemřel na den přesně jako největší masový vrah dějin – Stalin, je znám především jako excelentní melodik. Jeho hudební nápady jsou skutečně těmi, které stále baví a neoposlouchají se, byť by někdy byly na úkor dalších parametrů kvality. Sonáta pro sólové housle D dur, op. 115, patří do roviny skladeb, které dravost dvacátých a třicátých let minulého století opustily a jsou přirozenou reakcí na potřeby doby.

Eugéne Ysaÿe. Sonáta č. 3 d moll, op. 27 „Ballade“. Dává možnost Jiřímu Vodičkovi ukázat fascinující technické dovednosti. A houslista ji také zahrál knokautovým způsobem. Stejně tak dokonalou ukázkou virtuozity a dokonalé hudební empatie bylo Capricccio č. 24, op. 1 Niccoly Paganiniho. Tato pro houslisty téměř povinná skladba se Vodičkovi rozezpívala velmi osobitě, jeho podání bylo tvůrčí, invenční a zábavné.

Roman Haas: Stručné variace na capricci č. 24. Hudební odpověď současného skladatele nepřekonatelnému houslovému mágovi Paganinimu. A odpověď je to výrazná, stručná, bez ztráty kytičky. Skladba mne velmi baví.

Nicollo Paganini: „Nel cor piú non mi sento“ G dur, op. 38 byl brilantním zakončením celého sólového recitálu tohoto ostravského interpreta. Nezbývá než doufat, že Vodička na Ostravu nezanevře a při svých cestách po světě, kde dokonale demonstruje kvalitu a špičkovou interpretační úroveň, se znovu v našem krajském městě ukáže.

Vodičkovo vystoupení patřilo k vrcholům letošní hudební sezóny. Již teď se můžeme těšit na pokračování komorního cyklu, který si nyní dá prázdninovou přestávku.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.