S Milošem Orsonem Štědroněm o Havlovi, kterému je věnován festival Dream Factory

Do jakého žánru byste zařadil vaši hru Velvet Havel?

Do žánru muzikál – hudební divadlo. Z muzikálu to má sled písní, kterých tam je poměrně dost. Zároveň je tam i docela dost textu. Takže celek má styčné body s hudebním divadlem.

Proč jste se rozhodl pro téma Václav Havel?

Bylo to na objednávku Divadla Na zábradlí. Bral jsem to jako výzvu. Na začátku jsem se trochu zalekl, nedovedl jsem si to představit kvůli ikonizaci Václava Havla, ale když jsem našel postavu Havlova strýce Miloše, která akceleruje děj, byl to klíč k rozehrání situací a pak už to šlo.

Jak vnímáte pohled současné většinové společnosti v České republice na odkaz dramatika a exprezidenta Havla?

Já pro začátek spíše řeknu, jak se dívá na Václava Havla dnešní americká společnost, protože jsem právě přijel z Washingtonu. Bylo to pro mne velké překvapení. Oni literární, nebo chcete-li divadelní dílo Havla ani moc neznají. Ale vnímají jeho jako hrdinu. To u nás není, Havel u nás není doceněn. U nás existují dva tábory a oba mají částečně zkreslený pohled. Jeden tábor tvoří přátelé, chartisté, někdejší disidenti, a ti znají trošku jiného Havla než třeba já. Jejich pohled je zakotvený v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Druhý tábor tvoří ta část společnosti, kterou já nazývám klausovská – ta se dívá na Havla kriticky. Ten pohled je politický z obou stran a není přesný. Není dobrý. Američané jej vnímají lidsky, jako morální autoritu, jako člověka, který se nechal zavřít do vězení, ačkoliv mohl klidně emigrovat. To velice oceňují. Jenže oceňování morální stránky člověka u nás vždy vyvolává spíše pejorativní kontexty.

Co vy sám nejvíce oceňujete na osobnosti Václava Havla?

To, co Američané. Jak jsem postupně vše rozkrýval při psaní hry, tak postupně přicházelo takové komplexní zjištění. Oceňuji homogenitu jeho postoje. Možná na začátku takový nebyl, ale postupně dospěl k tomu, co lze vyjádřit slovy Za svou pravdou stát. Do konce osmdesátých let neuhnul. V devadesátých letech bych možná našel nějaké problematičtější postoje, ale ta doba byla tak problematická, že se není čemu divit.

Když vezmeme dnešní realitu, převažuje podle vás pozitivní dopad Havlovy osobnosti do dnešní tváře naší země, nebo mají pravdu kritici dnešních poměrů, když zároveň tvrdí, že za všechno může Havel?

To si určitě nemyslím, že za všechno může Havel. U mne vyznívá spíše ten pozitivní dopad. Možná se nepodařilo Havlovi najít patřičnou odezvu svých postojů v naší  společnosti z počátků devadesátých let a začátku jedenadvacátého století . Paradoxně mu více rozuměli lidé na západě a zejména v Americe. Dostal se do podobné situace jako třeba Gorbačov v Rusku.

Tak pojďme k divadlu a k vaší práci. Jste syn Miloše Štědroně, muzikologa, pedagoga, skladatele, který má mimo jiné velice blízko k oblasti lidové hudby a folklóru. Ve vaší tvorbě ale tyto žánry příliš velkou odezvu nenacházejí. Je to záměrné?

To asi ne, jakási spodní moravská nota v mé práci je. V některých mých divadelních projektech jsem občas i nějakou lidovku nebo quasi lidovku použil. Je ale pravda, že primárně folklórní inspirace teď nepoužívám.

Vy jste mimo hudbu k divadelním inscenacím napsal také operu. Co si myslíte o operním žánru? V čem je jeho budoucnost?

Zrovna se chytám na novou operu. Opera je nejvyšší divadelní forma. Kombinuje všechno, všechny složky, které patří k jevištnímu tvaru. Zároveň je tam přítomna vysoká stylizace, protože se zpívají emoce.  Operou se rozhodně zabývat budu. Ostatně nejhranějším dnešním operním skladatelem ve světě je Leoš Janáček, protože jeho hudba nese poselství emocionální, které je nejdůležitější.

Můžeme vidět zvláštní shodu s přijímáním osobnosti i tvorby Václava Havla  a Leoše Janáčka u nás a ve světě… Ale ještě se chci zeptat, zdali vám práce pro divadla nebere prostor pro vaši ryze skladatelskou činnost symfonickou či komorní?

Myslím, že ne. Právě jsem se vrátil z Ameriky z premiéry mé skladby pro kytaru a smyčcové kvarteto. Paralelně píšu i na objednávku divadelních souborů a hodně mne tento mix baví.

Na co se od vás můžeme těšit v příští sezóně?

Chystám projekt s názvem Salón Kupka o malíři Františku Kupkovi. Ale ještě nemohu prozradit, kde a kdy bude k vidění.