Filharmonie vtančila do nového roku hezky svižně po dvořákovsku

Není bez zajímavosti zapátrat v paměti, co se hrálo na novoročním koncertě v loňském roce – Sukova Pohádka, Dvořákův Karneval, Janáčkův Houslový koncert a Slavického Moravské taneční fantazie. Dirigent Heiko Mathias Förster tehdy vsadil na průřez českou hudbou. Za půl roku nato se Förster stal novým šéfdirigentem Janáčkovy filharmonie a Ostrava se i díky jeho vlivu a širokému záběru stává součástí širšího kulturního spektra Evropy.

Ale nepředbíhejme. K slavnostnímu koncertnímu zahájení nového roku zákonitě náleží také slavnostní řeč. Té se ujali ředitel Janáčkovy filharmonie Jan Žemla a nový primátor města Ostravy Tomáš Macura. Žemlův projev byl dobrým slovem dobrého šéfa. Věcně zhodnotil uplynulou sezónu, vypíchl nejdůležitější body (hostování v Paříži a Číně) a projevil správnou míru hrdosti a skromné pýchy nad úspěchy orchestru, aniž by chválil sebe.

Ředitel orchestru Jan Žemla a primátor Ostravy Tomáš Macura zahájili koncert. (Foto: Ivan Korč)

Po něm si vzal slovo primátor Macura, který pojal svou řeč jako přivítání s Ostravany: všem popřál mnoho zdraví a štěstí. Sám měl naštěstí také štěstí, že se při komentování Dvořákovy hudby a filharmoniků nedopustil žádného většího faux-pas (to, že uvedl filharmoniky do nové koncertní sezóny, je možné vnímat jako víceméně ležérní přeřeknutí). Jeho projev byl vcelku milý a nevtíravý.

V závěru úvodního slova oba protagonisté slavnostně pokřtili novou publikaci vydanou k šedesátému výročí trvání Janáčkovy filharmonie v Ostravě. Pak se konečně dostal k dirigentskému pultu a Dvořákově hudbě také Stanislav Vavřínek. Hudební část večera mohla začít.

Janáčkovu filharmonii dirigoval Stanislav Vavřínek. (Foto: Ivan Korč)

Antonín Dvořák napsal dvě řady Slovanských tanců. První vznikala v době jeho raných úspěchů. Je gejzírem spontánních melodických nápadů, které se okamžitě vryjí do paměti. Janáčkova filharmonie zahrála první řadu tanců precizně do poslední notičky. Vavřínek z jejich potenciálu vyzdvihl gradační vrcholy, ale také méně důležité melodické linie jednotlivých sekcí, kterých je v tancích (díky skutečně geniální Dvořákově instrumentaci) opravdu přehršel.

Po přestávce došlo na druhou řadu schovanou pod opusovým číslem 72. To už nacházíme mistra v poněkud usedlejším věku 45 let. Po světě už proběhla zpráva o jeho genialitě a v Dvořákově tvůrčí dílně leželo celých 7 symfonií (zvláště šestá a sedmá jsou už skladby, které obstojí ve srovnání se světem), oratoria Stabat Mater, Svatá Ludmila či kantáta Svatební košile.

Na čtvrtečním koncertu filharmonie zazněly Slovanské tance. (Foto: Ivan Korč)

Proto i druhá řada Slovanských tanců je z jiného těsta. Bujarého, bezstarostného veselí je zde k slyšení už méně (však také Dvořák nakladateli Simrockovi prorokoval ono úskalí, psát hudbu „na pokračování“). Paleta orchestrálních barev, struktura melodií i celková koncepce druhých tanců jsou odlišné. Melodie jsou zadumanější a jsou více součástí tektonické výstavby, instrumentace je ještě promyšlenější, ba přímo virtuózní, hloubka některých témat (4. tanec – Dumka) si nezadá s vedlejšími tématy symfonií.

Druhou řadu zahrála Janáčkova filharmonie v ještě větším rozmachu. Přesně volená tempa, gradace a obrovský nadhled všech hudebníků byly skutečným zážitkem. Potlesk po skončení koncertu nebral konce a po trojím opakování přidali Vavřínek s filharmonií Pilky z Janáčkových Lašských tanců. Publikum pak doprovodilo hudebníky k samotnému rozloučení potleskem vestoje.

Děkovačka po novoročním koncertu filharmonie byla dlouhá a vřelá. (Foto: Ivan Korč)

Zahajovací koncert Janáčkovy filharmonie zastihl orchestr ve skvělé formě a podle všeho připravený na všechny velké hudební události, které Ostravu v tomto roce ještě čekají. Stačí jen být jejich součástí a skvělé zážitky vás jistě neminou.