Japonská houslistka Sayaka Shoji dvakrát uchvátila Ostravu

Sayaka Shoji není na koncertních pódiích žádným nováčkem. V 16 letech získala první místo na prestižní Paganiniho soutěži. Zahrála si s výbornými orchestry pod vedením dirigentů Vladimira  Ashkenazyho, Colina Davise a Lorina Maazela. Tentokrát se nastudování skladeb Jeana Sibelia a Antonína Dvořáka ujal šéfdirigent ostravské filharmonie Heiko Mathias Förster.

Heiko Mathias Förster při koncertu doslova zářil. (Foto: Ivan Korč)

Symfonickou báseň Finlandia velmi zajímavého skladatele Sibelia ztvárnila filharmonie s přesvědčivou energií a smysluplným gradačním pojetím. Souhra byla od úvodních sevřených akordů v žestích precizní a přesvědčivá. Förster se opět projevil jako výborný vypravěč: nepředbíhal, všímal si detailů v motivické výstavbě, ale nijak nepřeháněl jejich zdůraznění, důležitější pro něj byl celkový výsledek.

Dirigent Heiko Mathias Förster. (Foto: Ivan Korč)

Psát o Sibeliově Houslovém koncertu d moll, že patří k těm interpretačně nejnáročnějším, by bylo nošením dříví do lesa. Před Sibeliem někteří houslisté vyčítali třeba Brahmsově houslovému koncertu těžkopádnost sólového partu v mohutném orchestrálním zvuku. Přesto se tento koncert dodnes hraje a patří k nejlepším dílům. Sibeliovu koncertu přes instrumentální náročnost nikdo nic nevyčítal. Skladatel byl sám slušný houslista a rozuměl tomuto nástroji dobře. Koncert je naplněn virtuózními pasážemi, arpeggii, ale především jde po hudbě. A to jej dělá jedinečným, protože, ruku na srdce, kolik koncertů, technicky brilantních, hudebně však prachmizerných, tiše mlčí v hudebních archivech?

Houslistka Sayaka Shoji ve chvílích soustředění. (Foto: Ivan Korč)

Shoji je křehká, éterická bytost jakoby z jiného světa. Už její příchod na pódium byl roven baletnímu přitančení. Nebylo možné tušit, jak může tak subtilní, drobná žena předvést to, co potom následovalo. Její Sibelius byl mimořádně niterný. Allegro moderato zahrála Shoji s přehledem – ve vypjatých momentech, kdy levá ruka v oktávových bězích drží ve vibratu nejvyšší tóny, prokázala jistotu a nadhled. Dávala do hry všechnu svou energii a nasazení – v technicky nejnáročnějších partiích skladby byla přesvědčivá. Žádná zbytečná gesta navíc neukázala. Hrála s nesmírným nasazením a koncentrací.  Adagio di molto pojala jako doširoka rozezpívanou píseň s precizní a jemnou dynamikou, finální energické Allegro, ma non tanto s nesmírně náročným sólovým partem, který je melodicky rozklenutý po celé šíři hmatníku, zvládla obdivuhodně.

Japonská houslistka měla v Ostravě úspěch. (Foto: Ivan Korč)

Závěr patřil Antonínu Dvořákovi a jeho Šesté symfonii, která je mistrovým zralým symfonickým dílem. Provedení bylo velmi energické, žádné velké kontrasty tempové ani dynamické. Hudba plynula v radostném spěchu, v plném porozumění partituře, která je tentokrát charakteristická pohodou a melodicky průzračnými tématy bez temných odstínů. Förster se koncentroval na precizní nástupy a „vytáhl“ z orchestrálního zvuku to podstatné.

Heiko Mathias Förster během koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Filharmonie odehrála opět znamenitý koncert. A Shoji byla fantastická. Ostrava hudebně  kráčí tím správným směrem.