Foto: Česká televize
Jaké byly vaše reakce na to, že se Cesta ven stala nejlepším filmem roku?
Bylo to především velké překvapení, protože jsme do Rudolfina vůbec nekráčeli s takovou jistotou jako do Archy, kde se rozdávaly Ceny české filmové kritiky. Tam jsme si po skvělých recenzích věřili, že bychom mohli nějakou cenu dostat, i když to, že jsme obdrželi čtyři v hlavních kategoriích, bylo také velké překvapení. První radost jsme si užili na festivalu v Cannes, tu druhou na Cenách kritiky… V Rudoflinu na Českých lvech jsme si nemohli být jisti, protože dopředu byly favorizovány Díra u Hanušovic, kterou také koprodukovala Česká televize prostřednictvím mé tvůrčí producentské skupiny, a Fair Play. Cesta ven zůstala v pozadí, takže naše překvapení, že jsme získali sedm Českých lvů, a to ve všech hlavních kategoriích, bylo obrovské. Měli jsme ohromnou radost.
Do jaké míry se na Cestě ven podílela právě ostravská televize?
Nejen, že se natáčelo v Ostravě, ale film neměl velký rozpočet a producenti byli rádi, že jim Česká televize nabídla velké věcné plnění. Cestu ven tak natočili zaměstnanci ostravské televize. Celá osvětlovací technika, maskérky, kostymérky, rekvizity, stavba, dramaturgie, část produkce a také řidiči. Lidé, kteří pracují v České televizi v Ostravě, tedy představují štáb nejlepšího filmu roku. A z toho mám obrovskou radost.
Producent Miloš Lochman a Kateřina Ondřejková na předávání cen Český lev. (Foto: Daniela Dostálková)
Jak jste slavili?
Oslavy se nekonaly jenom v Rudolfinu. Spousta lidí, kteří na filmu pracovali, v našem případě Romů, kteří v něm vystupovali, pozvánku do Rudolfina nedostalo. Takže se konal ještě další večírek v kině v Donské ulici. Tam se tedy ještě konaly paralelní oslavy našeho úspěchu.
Jak vlastně vznikla spolupráce s režisérem, scénáristou a autorem námětu Petrem Václavem?
Nefunguji tak, že mi producent nabídne hotový scénář a herecké obsazení a chce jen peníze. Jak u Díry u Hanušovic, tak ještě více u Cesty ven jsem pracovala na projektu už od námětu. U Cesty ven dokonce před námětem. Záhy poté, co jsem se stala kreativním producentem, a na základě témat z mého projektu, která mě zajímala, mě někdo upozornil na to, že režisér Petr Václav přijel z Paříže, jezdí po Čechách, bydlí s Romy a že něco chystá. Sehnala jsem si jeho číslo a zavolala jsem mu. On mi řekl: „Do tří týdnů budu mít námět a ten vám pošlu.“ To jsme si ještě vykali. Vypadalo to velmi zajímavě. Scénář jsme psali společně a s Martinem Novosadem jsme jej dramaturgovali.
Spolupracovala jsi někdy na tak mimořádném projektu?
Snad jediný počin by se s tím dal srovnat, a tím byl dokument Nespatřené od Miroslava Janka, který v roce 1997 vyhrál v kategorii dokumentu na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Miloš Forman jej osobně doporučil na festival v Montrealu a následně tento dokument putoval po mnoha zahraničních festivalech a na některých sklízel ceny. Dodneška se o něj zajímají producenti ze zahraničí.
Jaké jsou tvé další plány coby kreativní producentky?
Je jich celá řada, a to jak pro kina, tak pro televizi. Momentálně mám v ruce druhou verzi nového scénáře Miroslava Krobota a Luboše Smékala, autorů Díry u Hanušovic. Pak chystáme film Staříci, což je rozvedené téma, kdy po neúspěšném procesu s prokurátorem Vašem, který byl osvobozen od politické zodpovědnosti, do Čech přijede už jako starý dědeček jeden z odsouzených, který se jej rozhodne popravit. Pak to bude třeba snímek o dobrovolných hasičích od režisérky Alice Nellis. Pro televizi pak chystáme třeba zajímavý dokument o mažoretkách z Horní Lhoty, který vzniká ve spolupráci s polskými tvůrci.
Co se týká Ostravy nebo Ostravska, uvidíme scény z tohoto regionu na obrazovkách?
Natáčíme adaptaci původně anglického seriálu Doktor Martin, který se odehrává ve Velkých Karlovicích. Je to o chirurgovi, který začne trpět hemofobií – strachem z krve. V hlavní roli hraje Mirek Donutil a ve vysílání by se to mělo objevit letos v září. Připravuji také sérii televizních filmů ve stylu Soukromých pastí nebo Nevinných lží – dva příběhy by se měly odehrávat v Ostravě.