Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Loutkoherec Martin Legerski: Když je volná chvíle, prchám z Ostravy do Beskyd

Loutkoherec Martin Legerski: Když je volná chvíle, prchám z Ostravy do Beskyd

2.7.2015 Divadlo

Loutkoherec Martin Legerski, člen souboru Divadla loutek v Ostravě, hraje v řadě inscenací a mezi jeho nejvýraznější role poslední doby  patří titulní postava učitele národů Jana Amose Komenského v inscenaci Hodina Komenského. Legerski pochází z Orlové a s divadlem začínal už ve škole. Posléze absolvoval DAMU a do Ostravy přišel za svým třetím angažmá v roce 2006, po začátcích v pražské Ypsilonce a Divadle Minor.

Zvětšit obrázek

Martin Legerski při jednom ze svých úniků z města.
Foto: Archiv Martina Legerského

Vaše cesta k oboru byla přímočará?

K divadlu jsem se dostal na škole v Bohumíně, vyhráli jsme několik celostátních kol. Byla to forma divadla poezie a jedna inscenace vznikla například podle textů kapely Metallica. Vypadalo to trošku i jako kritika společnosti, psal se rok 1988. Pak mě přemluvili kamarádi k přijímačkám na DAMU – zkoušel jsem činohru, ale nakonec jsem se dostal na obor alternativní a loutkové divadlo a jsem tomu rád.

Jak se vám hraje postava Komenského?

Mám tu postavu rád, i když je to spíše učitel, který o Komenském učí. Snažil jsem se vždy jako on – být vzdělaný, informovaný, mít přehled. Člověk by to měl mít srovnáno ve vlastní hlavě, aby se nenechal zblbnout. Jak říkám právě v divadelním představení:  „Komenský chtěl, aby lidé byli lepší, pak by bylo i méně válek.“

A co váš vztah k Ostravě, jak se k ní máte?

Nikdy jsem se necítil jako Ostravák, spíše jako člověk z celého tohoto regionu. Počátkem devadesátých let jsem však z této rmutné lokality utekl do Prahy a byl jsem tomu rád. Měl jsem tehdy dost toho nadávání a negativismu kamkoliv člověk přišel.

A dnes?

Už je to přece jenom lepší. Tehdy mi připadlo, že ani pár divadel v centru nepřebije atmosféru města, která mi připadla bídná a nízká. Když jsem se sem vrátil, tak jsem zjistil, že je to v mnohém jiné – lepší a pozitivnější. V Ostravě už to není tak dekadentní jako dříve.

Ostrava se proměnila k lepšímu?

Ano, ale v současnosti podle mě zase  ztrácí. Není se čemu divit, že jsme nezískali titul Evropské hlavní město kultury, na rozdíl od Plzně. Není možno argumentovat tím, že máme nejvíce divadel na počet obyvatel, kulturu taky dělá  místo – to, jak to tady vypadá, jak kulturní jsou lidé obecně  a nejen to promile, které navštěvuje kulturní akce. Pak se opravdu  není čemu divit, že jsme město kultury nevyhráli. Kultura není jenom skutečnost, že se udělá koncert nebo divadlo, ale je to celkově o lidech.

Zdá se, že město Ostrava není příliš šálek vaší kávy…

Nejsem městský typ. Když je volná chvíle, tak  vyrážím aspoň do Beskyd. Právě tyto hory jsou pro Ostravu a pro mne požehnáním, člověk může z města pohodlně a rychle vypadnout.

Bydlíte na periferii Ostravy u vítkovického nádraží. Jsou tam jen čtyři paneláky a hřbitov, takže docela klid. Vítkovické nádraží se mělo likvidovat, jak to tam vypadá?

Slyšel jsem, že se mělo bourat, prozatím tam již v okolí není slam, ale jinak to vypadá pořád jako místo pro bezdomovce a potulné alkoholiky. Když jsem se do Vítkovic nastěhoval, tak tam stavěly mezinárodní rychlíky. Přišel jsem z práce, a když bylo volno, sedl jsem na vlak, který jel třeba až do Bánské Bystrice, nebo zde stavěly i přímé spoje do Prahy. Dnes už tam staví jen osobáky a kamkoliv jedete, musíte přestupovat.

Napadá vás nějaké využití?

Ne, ale vždy je podle mne lepší něco spravit a využít, než rovnou zbourat.

Role Komenského souvisí i s vaším pohledem na společnost, jak o ní smýšlíte?

Vidím v ní jisté odosobnění, účelově se devalvují  hodnoty, aby lidé nevěděli, čí jsou a která bije – nejlépe, aby vše mělo stejnou hodnotu. Člověk by neměl přijímat automatismy, nechat se příliš ovlivňovat. Měl by používat kritické myšlení, což je mnohdy nepohodlné. Jednodušší je  přejmout názory zvenčí. Má to psychologické pozadí – když člověk zjistí, že nejde s proudem, domnívá se, že jej to může ohrozit, ohrozit naplňování jeho sobeckých cílů. Tak to bylo i v minulém režimu a dnes je to stejné. A v davu je přece tak teploučko…  Nic z velkých problémů dnešní doby se nevyřeší, pokud lidé nezačnou samostatně myslet, i když se to nehodí. Lidé se diví, když se stane něco zlého, a neuvědomují si, proč k tomu došlo.

Komenský a vy, jde to dohromady?

Nedávno jsem přemýšlel, co by se s ním stalo, kdyby nemusel emigrovat. Zdalipak by byl tak významnou osobností. Inertní doba nemotivuje, kdyby nemusel zažít různá dramata, jak by to s ním bylo? Když lidé nemají protivenství, tak ve své tvorbě často stagnují. Komenský a já? Vždy jsem se cítil jako ten poutník z Labyrintu světa. Není žádná sranda žít tady a brýle mámení dávno někde zahozené.

Budete takto uvažovat i o prázdninách, které Komenský údajně zavedl, pokud pro vás nějaké nastanou?

Prázdniny, to je jako neděle nebo i církevní svátky. Vše by mělo vést k určitému zamyšlení a zklidnění bez horečné  činnosti pro obživu. Prázdniny jsou k tomu, aby mohl člověk nahlédnout věci v jiném světle. V srpnu se mi po divadle zase začne stýskat, ale je to náročná práce (možná to někoho překvapí, že nejen psychicky, ale i fyzicky), takže si  rád odpočinu

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.