Foto: Archiv
Výstup na ostravskou haldu Ema nebo na méně známou haldu u bývalého Dolu Vítězný únor v Přívoze, to je pro každého místního patriota téměř povinnost. Básník Hyrhorij Semenčuk nás ale pozve na haldy v uhelném revíru, který trpí nesmyslnou válkou – na ukrajinský Donbas. A s nadsázkou navrhuje, že když se na tamní haldy vysází marihuana čili ganja, možná by se dalším bojům podařilo zabránit.
Semenčuka představujeme v naší závěrečné Ukrajinské chvilce poezie. Básník je totiž posledním z autorů, který v sobotu v klubu Atlantik zakončí Měsíc autorského čtení. Na bilanci ostravské části největšího středoevropského literárního festivalu, který se koná v pěti městech naráz (Brno, Ostrava, Košice, Lvov, Vratislav) je asi brzo, v každém případě to byla pro milovníky literatury jedinečná možnost poznat národní literaturu, o které se v Česku mnoho neví.
A kromě naslouchání autorské tvorbě měli i mimořádnou příležitost uslyšet širokou škálu názorů na ukrajinsko-ruskou válku. Někdy i dost překvapivých. „Jako jeden z mála ukrajinských publicistů už více než deset let ve svých článcích tvrdím, že Ukrajina se má proruského východu zbavit, třeba na základě svobodně uspořádaného referenda. To se ale nepodařilo a vypukla válka, která je pro mě něčím mnohem horším, než se smířit se ztrátou těchto území, kde většina obyvatel navždy zůstane proruská. Takzvaná integrita Ukrajiny v dnešních oficiálních hranicích podle mě vůbec nestojí za ty hektolitry prolévané krve,“ dozvěděl se třeba autor tohoto textu od ukrajinské publicisty Olexsandra Bojčenka, nekompromisního kritika společnosti.
HRYHORIJ SEMENČUK: DONBASS DRUM’N’BASS
DŽIHÁD
vnitřní Dagestán
končí vnitřním Tálibánem
nebo nějakým jiným teroristickým uskupením těla
a když noc usedá jako pták nad autobahnem,
já lapám pusou kyslík, vidím přicházet voly a debily,
sbíhají se alkoholici z okolních chat,
za nimi jdou ženy a děti…
Ukrajina – to není EU, je to spíš vnitřní džihád,
kde na hnoji skrz sračky prorůstají květy,
když jsem tě spatřil v prosinci,
mé srdce přestávalo bít co půl hodiny…
brzy přijde jaro s ňadry a se srdci,
neveselými koktejly, šumivými víny,
plastové nádobí i my, také plastikoví
pozveme všechny: celou tuhle veselou chasu
to nebude thriller, to bude fantastika
a kalina bude růst, jako křídla pegasova,
když už tedy režíruji tenhle trhák,
kde herci jsou špatní a hrají bez honorářů,
hlavní je neupadat a nezoufat
protože všude kolem je spousta šmelinářů,
protože přicházíš den co den a srdce mi umlká,
jako když v televizi ukazují arabský chalífát,
všechno mizí, stírá se a uniká –
Dagestán, Tálibán, džihád…
cítím nyní každé zde přítomné
srdce tak
že dokud se můžu dívat na tebe
mám svůj padák,
protože teď můžu přijít a říct:
včera se mi o tobě zase zdálo,
pak dlouho čekat na odpověď, mlčky stát…
a srdce neumlklo, i když umlkalo…
*
Kolik nasládlého a kostkovaného je ve slově „Vlast“.
tím spíš, když jde o Ukrajinu a o nás – její traumatizované děti.
Hlasitě jsme se ptali: „Mámo, mámo, a kde je náš táta?“
táta čichal lepidlo a dával všem napřesdržku.
Zcela tu chybí typická část tragiky,
tam kde šlo o domácí násilí a krev na parketách
teď jsou jiné problémy: globální válka a světová krize,
absence revoluce, nehledě na přítomnost bajonetů.
Je zde nedostatek silných hlav, trpkých rtů a horkých hrudí.
Je zde moc starších bratrů – tihle nás v dětství mučili.
Museli jsme mlčky poslouchat, v koutě, na zastávce, mezi lidmi.
A modlit se, aby se za postřehy nerozdávaly pokuty.
*
DONBASS DRUM’N’BASS
Šeptal jí do pravého ucha:
Odvezu tě do Donbasu na haldy.
Konečně najdu sebe, budu banditou,
a ty, miláčku, budeš pěstovat ganju…
Dorazí kluci, kámoši z dětství,
založíme proletářský band ve stylu punk.
Uděláme z Donbasu kolébku státnictví a ukrajinství!
Mezi nahráváním písní budeme loupit banky…
Zřídíme vlak ‚Mariupol–Verchovina‘.
Ať je v něm uhlí, ganja z hald, lidi též…
Ať celá velká rodina od otce k synovi jako jediní
hrají jazz, čtou rap, vydělávají cash!
Živým přenosem zaplníme nekonečnost…
Byli bychom slyšet po celé zemi…
Přidej se, takoví jak ty jsou v menšině…
a možná je jich většina? … rozbíjejme tuto skálu? Co je ve skále?
Skákej na místě až do dubna.
Nepojedeme nikam, všechno je to velká haluz…
ale bylo by to hustý osázet celý Donbas
ganjou…“