Foto: Aleš Honus
Těžko říct, co pořadatele kulturních akcí vede k experimentování s prostorem obchodního centra, kam se chodí především nakupovat a kultura se tam prostě nehodí. Není ale žádné tajemství, že pořadatelé Folkloru bez hranic se v minulých letech trápili tím, kam úvodní program z Jiráskova náměstí v případě deště přesunout. „Jiný vhodný prostor v centru prostě není,“ říká prezidentka festivalu Kateřina Macečková a zdůrazňuje, že festival se už od svých počátků snaží jít tam, kam chodí lidé.
V každém případě je dobře, že úvod festivalu se přece jen, byť ve zkrácené podobě, odehrál alespoň v těchto podmínkách. A soubory opravdu zaujaly – zatímco úvodní část sledovala jen asi stovka lidí, ke konci produkce už nebylo na schodišti pro davy nadšeného publika téměř k hnutí.
Postupně se představily soubory z Polska, Gruzie, Indonésie a Mexika. Soubor Tradycja z polských Wilamowic představil lidovou hudbu a tradiční tance, které jsou českému publiku asi nejblíže. Asi největší a spontánní aplaus získali členové gruzínského souboru Kolkha II, který představil tanec s různými rekvizitami, mezi kterými nechyběly ani jiskřící šavle a štíty. Gruzínci v Ostravě ukázali a v následujících dnech ještě ukážou, že ceny na světových folklorních festivalech sbírají plným právem.
Exotickou podívanou poskytl divákům indonéský soubor s poněkud komplikovaným názvem Nartana Buddhaya For Warna Indonesia, který přivezl tradiční tance a písně indonéského souostroví. Závěr pak patřil mexickému souboru Saacbé, kterému se stejně jako Gruzíncům podařilo roztleskat publikum.
V následujících dnech se ke jmenovaným zahraničním souborům připojí ještě hosté z Maďarska a samozřejmě i soubory a muziky domácí provenience, především soubory z Ostravy. V úterý se festivalové dění přesune na prostranství před K-Triem v Hrabůvce a v následujících dnech také do Poruby a Mariánských Hor. Festival v pátek uzavře krojovaný průvod přes centrum města na Slezskoostraský hrad, kde bude připraven závěrečný galakoncert.



