Indierockový objev The Places: Vypadá to, že Ostrava už s námi počítá

Jak jste daleko s deskou?

Martin: V tenhle moment jsou všechny songy hotové, akorát One Silent Minute budeme nahrávat znovu a úplně jinak, protože téhle písni sluší spíše něco komornějšího. Celkově je to deset songů a deska je teď ve fázi míchačky, kdy na tom Tomáš intenzivně maká a snaží se to nějak zcelit. My jsme tam nasekali v podstatě to, co nás napadlo – šli jsme tam s jamy, které měly třeba deset minut, a on z toho vždycky vysekal tři minuty a řekl: „Takhle to bude“.

Producent má tedy jasno?

Martin: Tomáš trvá na tom, že to bude písňové album. Každá písnička tam bude za sebe, nebudou tam žádné „protahovačky“…

Jakub: Nevím proč (smích).

Jak se vám s Tomášem spolupracuje? Lidsky jste si sedli?

Martin: S Tomášem jsme si všichni sedli – vzal nás domů, pouštěl nám věci na vinylu, nabídl nám domácí medovinku od včelaře…

Andy: Já jsem o něm uvažoval trošku jako o kuchaři (možná jsem to chytl od Kittchena). My jsme mu dodali plno vajec, plno mouky, plno mléka atd. a on řekl jen: „Tohle tam nebude, tohle se zamíchá, tohle se bude takhle dlouho péct…“ A vyšlo z toho něco, co jsem v životě nejedl. Takže já jsem zatím spokojený.

Martin: Takový Pohlreich (smích). Vždycky přijde a řekne: „To by tam nemělo být, ty vole, to je moc slaný“ nebo „Jestli, ty vole, chcete být dobrá hospoda, tak tahleta jídla musí bejt dobrý!“

Andy: Jako bych ho slyšel (smích).

Proč zrovna Tomáš? Proč ne jeho známější bratr Dušan nebo konec konců kdokoliv jiný?

Martin: Já jsem už kdysi říkal, že můj sen je točit desku s Dušanem. Nakonec to ale bylo tak, že nám Tomáš nečekaně napsal na Bandzone, že se mu líbí naše demáče a jestli s ním nechceme něco zkusit ve studiu. Protože jsme poslouchali věci, na kterých pracoval předtím – třeba už zmíněného Kittchena – rozhodli jsme se, že u něj uděláme desku. Nikdy jsme se nezamýšleli nad tím, proč zrovna Tomáš. Přišlo to samo. Taky nás napadlo, že Dušan bude ještě mnohem dražší (smích).

Jak bude vypadat vizuál nového alba? Slyšela jsem, že už na něčem pracuješ, Martine…

Martin: Když už konečně točíme regulérní desku, chtěl jsem tomu udělat pořádný obal. S umělcem Markem Grygarčíkem, což je můj kamarád ze střední, jsme se rozhodli, že se na to koukneme spolu. Už jsem měl v podstatě návrh, jak by to mohlo vypadat, ale nevěděli jsme, jak s tím, tak jsme udělali leporelo, kde bude na každé stránce text a zvlášť udělaný vizuální doprovod. Titulní strana ještě není, protože mi Marek zatím neposlal finální návrh.

Ve svých písních se neustále dotýkáte městské tématiky. Čím vás tak fascinuje?

Martin: To jo, máme tam New York, máme tam Berlín… Ale není to jen o městech, je to spíš o vztazích a existenciálních problémech. Tak nějak jsme zjistili, že tohle se děje ve městech, tak jsme to vždycky do některého zaobalili. Prostě holky, kluci, vztahy, depka, tramvaje, světla… To všechno bude i v chystaném klipu.

Ke které skladbě točíte videoklip a jak bude vypadat?

Martin: Bude to klip k singlu Miracle Map, k poslechově nejméně náročné písni, co na desce máme. Točili jsme kapelní část, kde jsme všichni, a točili jsme taky exteriéry… Zrovna se to stříhá. Budeme ještě něco dotáčet, takže nevím, jak bude klip v konečné fázi vypadat. Někdy v září už by to snad mohlo být venku.

Měl klip od začátku pevně danou koncepci?

Martin: Koncepci to úplně nemělo. Chtěli jsme to pojmout tak, že to je úplně první klip, tak ať je tam hlavně vidět kapela. Točili jsme to v Akordu, o všechno jsme se postarali sami… Zjistili jsme, že bude lepší, když si to natočíme svépomocí, než abychom platili někomu za něco, co si ani nemůžeme pořádně ošéfovat.

Takže žádný režisér?

Martin: Režírovali jsme to spolu s Martinezem, naším dvorním zvukařem, technikem a hackerem (smích). Není to žádný Hollywood, ale když tomu dáme ještě dostatek času, myslím, že to bude dobré.

Jak dlouho s vámi vlastně Martinez spolupracuje?

Martin: Poprvé jsme se potkali v roce 2013 v Barráku na soutěži Break It, kde jsme se mu zalíbili. Pak nám napsal feedback a nabídl, že by s námi chtěl jezdit. Tak jsme mu dali šanci a já jsem spokojený. Je už trochu jinde než my, má zkušenosti ze zámoří…

Tomáš: Takže dává spíše šanci on nám (smích).

Martin: Spousta technických věcí s ním jde snáz.

V červnu jste v klubu Hudební bazar poprvé vystoupili s vlastní projekcí. Hodláte v tom pokračovat?

Jakub: Tak určitě. Projekce má dlouhou historii, táhne se to už tři roky, kdy jsme hráli v Cooltouru s Luno. Sestříhal jsem projekci a přinesl jsem to na Martinově laptopu. Před koncertem se ale nečekaně začaly instalovat aktualizace, takže z toho nic nebylo. Tímto děkujeme firmě Microsoft. Teď jsem vzal tu starou projekci, jen jsem ji sestříhal znovu, a použili jsme ji. Takže jestli se to za dva roky zase povede, budeme rádi (smích).

Martin: Na křest bychom projekci určitě chtěli.

Eva: Který vlastně za ty dva roky bude (smích).

Ty jsi, Tome, v kapele v podstatě nováčkem. Nějaké dojmy?

Tomáš: Už jsem roční nováček. Hraje se mi s nimi dobře, hezky jsme si sedli.

Martin: Jednou u piva říkal, že hrát s námi je něco jako dobrý sex. Nevím, kolik už jsme toho měli vypito.

Vyhovuje ti více než Ondřej (bývalý baskytarista, pozn. red.)?

Martin: Rozhodně. Jako bubeník můžu říct, že jo. Nechci rozmazávat něco, co bylo s Alfonsem, ale s ním jsem si nebyl tak jistý. S Tomášem si jistý jsem.

V ukázkách, které jsi mi, Kubo, pouštěl, slyším hodně postrockových kytar, občas nějaký shoegaze. Čím to je?

Jakub: Poslouchám hodně postrocku a pro svoje hraní si z toho beru nejvíc. Takže teď mám obrovskou radost z toho, že nám vyšel koncert s belgickou kapelou Ilydaen, což je v podstatě čistý postrock. Vždycky jsem nás chtěl posunout tímto směrem…

Evo, posunula ses hlasově od posledního EP a ovlivnil tě nějakým způsobem Tomáš?

Eva: Určitě mě ovlivnil – hlavně ve vokálech. Pak je to ale těžké skloubit s živým vystoupením, kde nikdy nebude těch deset Ev jako na desce (smích).

Jak vnímáte současnou ostravskou scénu? Cítíte se být její součástí?

Andy: Už tady nehrajeme tolik, co kdysi, chybí mi tu hudební kluby, které zanikly – třeba Boomerang, který jsem měl hodně rád. Ale jsem rád, že v Boom Cupu je letos hodně nových kapel, které neznám a na které se těším. Boom Cup je důkazem, že i tady se něco děje.

Martin: Jestli se cítíme být její součástí? Já si myslím, že jo, protože nám psali i lidi z Docku, jestli si u nich nechceme zahrát, a další… Myslím, že už se tu s námi počítá.

The Places hrají ve složení: Eva Konečná (zpěv) Jakub Vašíček (kytara) Ondřej “Andy” Dlouhý (kytara) Tomáš Žatek (baskytara) Martin Hampel (bicí)