Ostrava má pro mě barvu hledání, říká malíř Mirek Šnajdr a přítel Jana Balabána

Někdy před patnácti lety mě s vámi seznámil Jan Balabán, který vaše dílo velmi ctil. Kdy jste se s Balabánem vlastně potkal vy?

Bylo to během poloviny osmdesátých let, když jsme oba studovali v Olomouci, já speciální pedagogiku, Honza  anglistiku.

Jaký projev či slovní obraz z jeho úvodních řečí vás například zaujal? Podle mého jsou jeho vernisážové projevy nenahraditelné, neboť šlo spíše o eseje, často skoro o kázání.

V paměti mi utkvěla jeho schopnost vyhmátnout správné pojmenování, správnou charakteristiku. To, že jako evangelík vymyslel pro mé náboženské obrazy název Nedělní škola. Já mám katolické kořeny, a tak jsem je do té doby nazýval coby Hodina náboženství. Ale ta Nedělní škola je lepší.

Balabán uváděl řadu výstav svých přátel i v hlučínské Galerii Červený kostel, na jejíž činnost svým způsobem navazuje Galerie Wurst, v níž mimo jiné vystavujete i zmiňovaný cyklus Nedělní škola. Jak už jsem naznačil, Balabán dle mě „náhradníka“ nemá, jeho kritika chybí celé výtvarné obci na Ostravsku, ta jakoby osiřela. Jak je podle vás důležitá výtvarná teorie v současném vizuálním umění? A jakou má úroveň?

Odpověď na první otázku: Důležitá je velmi. Odpověď na druhou otázku: No comment.

Vaše výstava ve Wurstu se jmenuje Tři úrovně. To je mnohoznačný název, začal bych od toho, že jste už třetí malíř v generaci Šnajdrů. Maluje váš otec, význačný malíř Miroslav Šnajdr, maloval ale i váš děda. Není někdy poněkud frustrující potýkat se celoživotně s díly příbuzných? Podotýkám, že maluje i vaše žena Bronislava, která nedávno vystavovala v Langově domě ve Frýdku nebo v Galerii Rubrum v Přívoze.

A maluje taky můj syn Hynek. Jsme prostě malující rodina a já to beru jako fakt. Nic stresujícího na tom – většinou –  nevidím. Naopak. Převážně je to radost.

Výstava Tři úrovně se odehrává ve sklepích, na půdě i v přízemní části Galerie Wurst, což je další důvod, proč byl zvolen tento název. Co se za ním skrývá dalšího? Můžete představit ty jednotlivé úrovně.

Všechno do sebe zapadlo jako díly skládačky. Záměr kurátorů, můj výběr, velikost auta na přepravu, dispozice galerie Wurst. Všechno je tak, jak má být, což je citát z Šulíkova filmu Záhrada. Tři úrovně: Úroveň ukrytá v temném sklepení duše – úroveň ukrytá v sladkém přízemí dětství – úroveň ukrytá v našich tělech (nadzemská, půdní).

Do Hlučína na páteční dernisáž přijíždíte s olomouckými básníky Stanislavem Denkem a Mojmírem Vrbou. Svým způsobem jste skoro umělecká skupina, tak jsme vás také z pohledu z Ostravy vždy vnímali. Jak je to tedy?

My jsme více než skupina, my jsme pokrevní bratři se vším, co k tomu patří. Howgh!

Co vůbec projede hlavou malíři, když z poklidné a historické Olomouce dojede vlakem na ostravské hlavní nádraží, tedy kolem smrdící chemičky a koksovny, podivnou industriální krajinou. Jakou barvu má pro malíře Ostrava?

Barvu hledání.

*

Miroslav Šnajdr mladší: Tři úrovně. Galerie Wurst (Ostravská 11, Hlučín). Dernisáž 11. září od 18.30 hodin. Výstavu si je možno prohlédnout do 17. září po domluvě na 724 115 004.