Performer Milan Kohout žádal policii v Ostravě o registraci jako uprchlík a pak plamenně řečnil v Trojhalí

Milan Kohout je vynikající performer, který většinou vymýšlí překvapivé akce. Na minulém Malamutu před dvěma lety pronikl Kohout na zasedání ostravského zastupitelstva na Nové radnici, přihlásil se do diskuse a nabídl k privatizaci své tělo. Tento čtvrtek zase zazvonil na jednu ostravskou policejní stanici a požádal: „Mohl bych se zaregistrovat jako uprchlík?“ Policisty však notně vyvedl z míry, když dodal: „Rád bych požádal o uprchlický statut z vlastní kultury. Je mi totiž na blití z vlastní české kultury.“

Policisté prý dokonce volali na ministerstvo vnitra, zda je něco takového možné, nakonec ale Kohouta ze stanice vyhodili. „Napřed se ale vrhli na dokumentaristku akce a donutili ji vygumovat z kamery celý záznam té performance,“ vysvětlil posléze Kohout. Performer chtěl na stanici demonstrovat svoje znechucení z negativního postoje větší části české společnosti vůči běžencům. „Strašně mi vadí, že Češi běžence zavírají do táborů obehnaných žiletkovým plotem, kde mají horší podmínky než běžní kriminálníci,“ vysvětlil. To konečně v tomto týdnu připustil i ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Vystoupením Milana Kohouta měl ve čtvrtek večer v Trojhalí vyvrcholit celý festival, jeho vystoupení bylo naplánováno jako předposlední. A po něm už měl performovat jen „principál“ Malamutu Jiří Surůvka. Kohout sice do haly přinesl skládací lehátko, deku a misku, takže diváci čekali nějakou akci, umělec se ale pustil pouze do emotivního projevu. V něm příkře odsoudil současnou českou politiku vůči běžencům i xenofobní postoje značné části národa, která si v zemi uprchlíky nepřeje.

„Moje filozofie performování je, že performance musí být součástí života, tedy politiky i umění. Politika je přece i každodenní život a performeři se k ní musí vyjadřovat,“ kázal Kohout v Trojhalí. Nemohl také pochopit, proč se jiní účastníci festivalu nějak nevyjádřili k uprchlické krizi, která hýbe Evropou. Popsal také svoji nedávnou performanci, když přijel do uprchlického tábora v Bělé pod Bezdězem a požádal o dva uprchlíky, o něž by se chtěl na vlastní náklady starat. V táboře ale sklidil jen výsměch od ostrahy.

A Kohoutův projev se stupňoval: „Tahle do sebe zahleděná zemička už mě s..e! Myjeme si ruce, běžencům nepomůžeme a zavíráme je do koncentráku. Přemýšlím, že se vzdám českého občanství a nechám si jen to americké.“ V téhle souvislosti pak Kohoutovi přišel celý festival jako marnost. „Tady si děláme nějaké festivaly, svým způsobem k hovnu,“ řekl natvrdo.

Z performance Františka Kowolowského v Trojhalí. (Foto: Ivan Mottýl)

V kontextu čtvrtečního programu to byla docela výstižná řeč. Třeba performance Františka Kowolowského byla jen abstraktním tanečkem s rádoby filozofujícím apelem. U performerů je navíc problém, že když vystoupení nemá zásadní poselství, vynikne neprofesionalita celého pokusu. Kowolowski s partnerkou se totiž snažili o jakýsi balet, ten ale ve srovnání s profesionálními tanečníky působil neohrabaně. Zlatá maska, svazování se lepicí páskou, to jsou navíc v oboru už dávno vyčichlé atributy, stokrát využité.

Umění performance má řadu výkladů, ten Kohoutův apeluje na to, aby se performeři vyjadřovali k tepu doby. Každému umělci ale angažovaný projev nesedí, jak ve čtvrtek ukázala třeba Yaryna Shumska z ukrajinského Lvova v drásající lyrické scéně, kdy napřed utrhla větvičku ze stromu před Trojhalím, načež pramenem svých vlasů marně klepala na těžká železná vrata Trojhalí. Poetická ukrajinská duše tak symbolicky narazila na ruské tanky. To je ale jen subjektivní výklad, což je při performancích tohoto typu krásná možnost. Co divák, to jiné vnímání.

Milan Kohout a Jiří Surůvka jako Batman před Trojhalím. (Foto: Ivan Mottýl)

Takže shrnuto, Malamut 2015 přinesl umění ostře angažované a provokující, stejně tak ale i zadumané výtvarné performance, jindy zase spíše divadelní etudy. Někdy šlo jen o samoúčelné scénky, jindy diváky z výkonů umělců mrazilo. A to vše namíchal Jiří Surůvka, který se ve čtvrtek pozdě večer postavil sebekriticky před publikum a předvedl poslední performanci festivalu, kterou publikum nepřímo vyzval k hodnocení celého třídenního maratonu: „Chyť si svého kurátora a kopni si do svého kurátora.“ V oblečku Batmana napřed Surůvka ujížděl po Trojhalí na koloběžce, načež se postavil do branky a čekal na přímé kopy z publika.

Čtěte také: Festival Malamut začal zostra. Svlékáním performerů za bílého dne před Domem umění