Dům umění v Ostravě po roce opět zaplavila architektura. Irská, bolivijská i ostravská

Ale i výhrady jsou stejné jako minulý rok. Musí se galerie věnovat prezentaci soukromých architektonických studií celé dva měsíce? A v takové míře? Plány, snímky případně modely totiž v Domě umění představují totéž, co architektonické kanceláře mohou prezentovat na svých webových stránkách. Ani na obrazovce sebelepšího počítače, ani v galerii, totiž není šance dostat se na dotek k originálu, tedy k samotné stavbě takříkajíc in situ. Čili k architektonické realizaci v místě, kde byla postavena.

Z výstavy projekční kanceláře McCullough Mulvin Architects. (Foto: I. Mottý)

Představené realizace architektonické kanceláře McCullough Mulvin Architects z Dublinu v největším sále Domu umění proto zůstávají jen něčím jako pohlednicemi. Jsou to momentky z cest, při nichž lze narazit na unikátní stavby, o kterých se nám v Ostravě jen sní, ale jsou to pořád jen reprodukce. Bez atmosféry, bez vůně omítek, bez genia loci.

Jistě, v podobném duchu lze zpochybnit třeba i v Domě umění  na léto připravovanou výstavu malíře Daniela Balabána a argumentovat, že také on přece většinu svých obrazů dávno vystavil na svých webových stránkách. Tak proč mu, probůh, ještě pořádat výstavu v Galerii výtvarného umění? Odpovídat na tenhle hloupý argument ale snad není třeba. Malířský originál na stěně je prostě stejným zážitkem, jako když se milovník umění postaví před parléřovské kněžiště katedrály sv. Víta v Praze. Anebo si v reálu prohlédne současnou architekturu města Santa Cruz de la Sierra v Bolívii, protože právě jí je věnován prostřední sál v přízemí ostravského Domu umění.

Z výstavy věnované otci a synu Kupelwieserovým v Domě umění. (Foto: Ivan Mottýl)

Poklonu si však zaslouží nová výstava v patře Domu umění. Projekt připomínající malíře Leopolda Kupelwiesera a jeho syna Paula, ředitele Vítkovických železáren, je skvělým medailonkem, který rozšiřuje dosavadní znalosti Ostraváků o těchto osobnostech. Je to klasická muzejní expozice, která nadchne regionální badatele i řadové obyvatele města. A děti potěší parník ve vitríně.

Jak už jsme ale v kulturním deníku Ostravan.cz psali v minulých dnech, výstava mohla být přece pojata šířeji. Právě za šéfování Paula Kupelwiesera pozoroval sociální podmínky ve vítkovických hutích básník Petr Bezruč, jenž podmínky místních dělníků přirovnával k peklu. A kdo třeba četl Zolův román Germinal, ten si takové sociální peklo, běžné v 19. století po celé Evropě, dovede i živě představit.

Kurátorky výstavy věnované Leopoldovi Kupelwieserovi před jeho obrazem. (Foto: Aleš Honus)

Duben a květen v Domě umění je už tradičně překvapivou výhybkou z běžného výstavního rytmu. Možná, že i pozitivní, pouze autor tohoto textu ji nedokáže náležitě ocenit. Na vernisáž přišly davy a se zaujetím nad vystavenými snímky básnily, jak by takové stavby jako v bolívijském městě Santa Cruz de la Sierra slušely Ostravě.

*

Leopold a Paul Kupelwieser, Umění – průmysl – architektura.
McCullough Mulvin Architects – Laboratoř přírody. Geologie/Biologie.
Fernández de Córdova & Roda – Casas, současná architektura ve městě Santa Cruz de la Sierra v Bolívii.

Všechny tři výstavy jsou v Domě umění v Ostravě k vidění do 5. června.