S Petrem Staňkem z ostravských Liveevil o novém albu, kterému pomáhal na svět frontman Waltari

Na novém albu Liveevil se producentsky podílel Kärtsy Hatakka z finských Waltari. Jak se ti s ním osobně pracovalo? Lišil se jeho přístup zásadně od toho, na co jsi zvyklý z tuzemska?

S Kärtsym se pracovalo výborně. Má toho za sebou jako hudebník opravdu hodně a je to právě on, kdo se svou kapelou Waltari jako první prorazil z finské metalové scény do světa. Jsem velmi rád, že jsme na naší novince spolupracovali právě s ním. Natáčení bylo zcela bezkonfliktní. Kärtsy není profesionální producent, ale přinášel do nahrávky své vlastní vize, hlavně co se struktury skladeb týče. Všímal si detailů a obrovsky mi pomohl se zpěvy. Rozhodoval o spoustě věcí, ale nikdy se nebránil diskuzi. Ve studiu je to velmi pracovitý člověk. Spoustu let jsem s žádným českým producentem nespolupracoval, takže to nedokážu porovnat.

Jak ovlivnil výsledný zvuk desky?

Třeba tím, že rozhodl, aby se Blacktracks míchalo ve Finsku. A také tím, že s námi strávil ve studiu spoustu času a dohlížel na průběh nahrávání. Tím, že dával podněty ke změnám ve skladbách, i tím, že sám na desce hostuje jako hudebník… Je to spousta možná malých věcí, které ale ve finále tvoří velký podíl. A jestli myslíš, že jsme celé dny špekulovali nad zvukem kytar, tak to ne. Od toho byl zvukař a my jsme jej pouze nasměrovali.

Když už jsme u toho – vy jako vaše největší inspirační zdroje uvádíte například Rammstein či Deathstars… Mají tam své místo i Waltari?

To my neuvádíme jako inspirační zdroje, ale spíše přibližujeme posluchačům, o co asi tak velmi zhruba v té naší hudbě jde. Je to opravdu jen pro představu, jestli je to slané nebo sladké, jaké vitamíny to má a tak. Víš, problém je v tom, že my sami nevíme, jak naši hudbu nazvat, a neví to očividně ani čeští hudební kritici. Když napíšeš, že hrajeme pop power metal, tak to asi nikomu nic moc neřekne. Ovlivnění Waltari? Možná v tom, kolik energie číší z jejich hudby. Určitě bych netvrdil, že bychom mohli zajímat fanoušky Waltari, ale kdo ví… Fanoušci Waltari jsou všehosměs.

V recenzi na album Blacktracks redaktor Echoes zinu píše: „Liveevil i nadále bojkotují jakýkoliv vývoj a striktně se drží totožného výraziva, s nímž kdysi přišli na svém debutu. Kromě profesionálního zvuku a produkce na své novince Blacktracks mnoho dalšího nenabídnou.“ Oponoval bys? Máš pocit, že jste se s novou deskou někam posunuli?

Původně jsme chtěli k CD přibalit i dildo jako bonus, ale pak jsme si řekli, že by nemuseli být všichni tak nadšení, a pak, jak by vypadala ta výsledná cena… No, takže nic mnoho dalšího nenabízíme. Když otevřete obal, je tam uvnitř akorát to CD. Klasika. V případě redaktora ze zmíněného zinu jsme se spletli a měli jsme možná něco přibalit. Třeba podle Davida Oberlina z anglicky psaného magazínu Soundscrape však něco přece jen nabízíme, píše o „alternativě mainstreamu alternativní scény“. Tohle je chytrý chlapec, který vidí, o co nám jde. Ano, my se snažíme dělat alternativu svým vlastním způsobem. Jestli to někdo neslyší, tak nemám čas se zabývat jeho bezpředmětnými vyjádřeními. Radši se budu věnovat vznešenějším věcem. Naše hudba určitě není pro každého. Podle mě je Blacktracks vůbec nejlepší deska, kterou jsme nahráli.

Vašeho nového alba si obecně více všímají zahraniční (obzvláště pak německá) hudební média. Čemu to přičítáte?

Náš vydavatel využívá služeb německé firmy, která se stará o rozesílání alba do tištěných magazinů a na webové stránky, kde píšou i recenze. Tato služba by měla pokrýt celou Evropu. První vlaštovky jsou právě z Německa, jsou holt nejrychlejší.

V Liveevil nedávno došlo ke změně na postu bubeníka. Můžeš čtenářům objasnit, proč se tak stalo a kdo Radka Macháčka nahradil?

Radka Macháčka nahradil David “Chuchvalec“ Najbrt z Ostravy. Na doporučení Kärtsyho jsme na nahrávání desky pozvali profesionála, a to se vyvinulo k celkové změně na postu bubeníka. Řekl jsem s těžkým srdcem Radkovi, že budeme hrát s někým jiným. Tohle je strašně nepříjemná věc, takhle měnit lidi v kapele. Navíc pokud jste kámoši a hrajete spolu třeba 10 let… Radek teď bubnuje v kapele Expelled z Hranic.

Ty, Petře, žiješ v Norsku, ale ostatní členové kapely stále setrvávají v Ostravě. Je reálně možné tento „vztah na dálku“ udržet? Jak často třeba zkoušíte?

Možné to naštěstí je. Jasně, že osobní kontakt a pravidelné zkoušení jsou svým způsobem nenahraditelné. Ale pokud nepříčetně netrváš na těchto staromódních principech nebo pravidlech „opravdové kapely“, tak se to dá zvládnout i bez pravidelných zkoušek. Technika nám to dovoluje – posíláme si nové nápady přes internet a zkoušíme pouze před koncertem. Snažím se být v Ostravě alespoň jednou za čtvrt roku a naštěstí se to daří. Máme každý svůj život a každý je zodpovědný za svou přípravu doma sám. Neomezuje to ani chod kapely, ani naše soukromé životy. Netrpíme ponorkou a vlastně se možná na sebe i víc těšíme. Vždyť konečně, spousta kapel to dnes dělá podobně.

Liveevil jsou po vizuální stránce na české poměry doslova nečeští. Na výrazné stylizaci – ať už promo fotek, videoklipů či vás samotných na koncertech – si hodně zakládáte, je to tak?

Ano, je to pro nás součástí hudebního vyjádření. Vizuální stránka byla a bude vždycky důležitá, dokud lidé používají zrak. Všichni chtějí vypadat cool. Kdo ne? Ať hraješ punk, heavy metal, sludge doom nebo hardcore, prostě u všech stylů jsou nějaké známky stylizace. My jsme se nespokojili pouze s černýma trikama a posunuli se tím dál. Baví mě to. Dává to hudbě další rozměr. Možná bych na okraj dodal, že když kapela vypadá na fotkách blbě, tak je půlka práce zahozená. To je holá pravda. Když kapelu vyfotí kamarád na schodech u zkušebny nebo na haldě, tak tohle dnes na desku nestačí, pokud to chcete posílat do zahraničí. Leda, že by ta fotka byla fakt geniální.

Lze i v tomto případě vystopovat nějakou zahraniční inspiraci?

Určitě. Inspirací je spousta. Mně se líbí, jak to dělají třeba Marilyn Manson, Kiss nebo Alice Cooper a norské nebo finské kapely.

Už za pár dní budete na dvou moravských koncertech doprovázet finské Embassy of Silence. Jak k tomuto spojení došlo?

Hráli jsme v březnu ve Finsku a pořadatelé těch vystoupení byli právě Embassy of Silence. My jim to oplácíme dvěma koncerty v Ostravě a Karviné. Přijďte se mrknout, je to moc dobrá kapela.

Kam povedou další kroky Liveevil? Na co je možné se těšit?

Chtěl bych s Liveevil zavítat do dalších českých měst. Snad se na podzim objevíme v některých klubech. Chtěli bychom natočit i další klip. Plány by byly, tak se uvidí, jestli se naplní.