Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Jak se vaří Ruská zavařenina v Gongu: Herci Arény obstáli i na obří scéně na Colours

Jak se vaří Ruská zavařenina v Gongu: Herci Arény obstáli i na obří scéně na Colours

17.7.2016 Divadlo

Uvedení Ruské zavařeniny v podání Komorní scény Aréna se pro 15. ročník festivalu Colours of Ostrava stalo přelomovou zkušeností. Jednak šlo o první inscenaci profesionálního ostravského souboru na této přehlídce a kromě toho nejmenší ostravská profesionální scéna poprvé ve své historii vstoupila do tak rozlehlého prostoru. A po zhlédnutí sobotního představení je třeba říct, že se umělci s nečekanou výzvou poprali se ctí.

Zvětšit obrázek

Podle některých kritiků je Ruská zavařenina tuzemskou inscenaci desetiletí.
Foto: Komorní scéna Aréna

O představení ostravského divadla na Colours byl pochopitelně obrovský zájem, rezervace byly vyčerpány závratnou rychlostí. Ovšem nutno dodat, že pro diváky nebyl uvolněn celý Gong, ale jen jeho dolní polovina. Přesto tady bylo na šest set hlav, což Aréna nepamatuje. Navíc si herci museli zvyknout na jednou tak větší jeviště a zejména na práci s mikroporty, přes které je slyšet jakékoliv mlasknutí nebo zasyknutí.

Téma přežité tradice, nadbytečného lpění na minulosti, otázka nastupující dravé generace, všudypřítomná korupce, rozprodávání národního bohatství, všeobecné blbství hraničící s vychytralostí. Takový je námět Ruské zavařeniny. Melancholická tragikomedie v Gongu bublala a vřela svým originálním svázáním v neobvyklém tempu. Nabídla strhující okamžiky prolnutí ve zdejším časoprostoru. Vítkovice chtě nechtě mizí a transformují se, a když Michal Čapka coby elektronický hudební mág Konstantin objeví kouzlo skutečné hudby, musí mít divák pocit, že Ruská zavařenina umí zatnout do živého. „Pryč s PC, pryč s elektronikou, není nad krásu opravdové poctivé hudby,“ buší Konstantin do bicí soupravy. No není to svým způsobem poselství k aktuální přemíře umělé hudby na zdejších scénách?

Díky velkému prostoru a portům dostala Ruská zavařenina pomalejší tempo. Protáhla se až o dvacet minut. Porty odhalily svou nevýhodu, kdy ubraly hře na plastičnosti zvuku v prostoru. V první polovině byly slyšet všemožné šelesty a sykavky. Na začátku druhé půlky jedna z hereček před nástupem na scénu prozradila, že neví, zda už má vyjít na jeviště. Prostě kouzlo nečekaného okamžiku. Před první polovinou hry řada diváků omylem opustila hlediště ještě, než nastala oficiální přestávka, zmátla je náhlá pauza a rozsvícení na chodbě.

„Oproti nám je to strašně velký prostor, strašně velký a nezvyklý. Scéna je jiná, je roztažená o spoustu metrů. Do toho byly herecké porty, na což také není nikdo zvyklý. Jelikož je to jedno z nejobtížnějších představení, jak pro herce, tak techniky v zákulisí. Bylo to poměrně obtížné, ale zvládli jsme to se ctí, nevyjímaje pár technických problémů. Byla to pro nás nová zkušenost a snad se nám na příštích Colours podaří ještě vystoupit,“ říká inspicient Lukáš Šveda.

„Co říct? Já jako muzikant jsem s portem v pohodě. Není to pro mne problém, ale přesto se mi dnes stalo, že jsem si před vstupem na jeviště přehazoval brašnu zrovna tak nešikovně, že jsem si vypnul port. Ale tak to je spíš nešťastná náhoda, jinak pokud si předem vyzkoušíte prostor, tak to není problém. My a Ruská zavařenina? Myslím, že docela dobrý. Museli jsme zpomalit, aby bylo lépe rozumět, ale mám za to, že se lidem líbila a že se bavili,“ Vladislav Georgiev, představitel vykutáleného opraváře Semjona, který nakonec získá staré rodinné sídlo pod cenou.

„Pro mě osobně velikost prostoru nějak svazující nebyla, protože mám zkušenost s velkými jevišti v rámci Shakespearovských slavností. Na co jsem si zvykat musel, bylo hraní na mikroport, kdy potom herec sám sebe slyší poněkud zkresleně a s částečnou ozvěnou. Také některé fyzické akce se musely zahrát jinak, aby se do mikroportů nenaráželo a do hlediště nešly hlasité zvukové rázy,“ říká Albert Čuba čili Rostislav, nejstarší syn Natálie, který touží prodat staré rodinné sídlo a v závěru hry spustí ohlušující explozi, protože jeho stavební firma buduje metro.

„Bylo to příjemné osvěžení, přechod z našeho komorního divadla do obrovského sálu Gongu. Diváci byli výborní, jejich reakce byly stejně vstřícné, jako když představení hrajeme doma. Dokonce, podle slov mého syna Ondry, který se na představení díval na venkovní projekci, jsme zaujali i lidi venku, takže krásný zážitek,“ dodává Marek Cisovský, představitel profesora, který umí spoustu zbytečností, třeba španělsky a nakonec rodinné sídlo prodá pod cenou opraváři Semjonovi.

„Taková nabídka se neodmítá a myslím, že na velikost Komorní scény Aréna tato zkušenost nebude mít žádný vliv,“ uzavírá ředitelka divadla Renáta Huserová.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.