Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Žhavá ocel, horníci i fitcentrum. Poslední výstava PLATO v Gongu nabízí báseň o Ostravě

Žhavá ocel, horníci i fitcentrum. Poslední výstava PLATO v Gongu nabízí báseň o Ostravě

20.10.2016 16:57 Obraz & Slovo

Co je na dnešní akci výjimečné? Tuto otázku položil na středeční vernisáži projektu německého umělce Maixe Mayera umělecký šéf Galerie PLATO Marek Pokorný. A výjimečností bylo hned několik. Především PLATO uspořádalo vůbec poslední výstavu v pronajatých prostorách vítkovického Gongu.

Zvětšit obrázek

Z videovýstavy Maixe Mayera v Gongu.
Foto: Martin Popelář

Nejpozději od května už bude Galerie PLATO vystavovat v bývalém Bauhausu a do té doby na různých a často překvapivých místech v centru Ostravy. „Mayerův projekt vznikal výhradně pro PLATO, v naší produkci, pro Ostravu,“ připomněl další výjimečnost Marek Pokorný. Projekt předního německého konceptualisty byl připravován více než rok a Mayer město prošel křížem krážem. A soudě dle výsledku, Ostravu poznal mnohem důkladněji, než ji zná kdejaký z usedlých domorodců.

Pokorný nabídl na vernisáži několik způsobů, jak Mayerovu konceptuální poctu městu vnímat a přijmout. „Je to pro diváky třeba určitý návod, jak Ostravu vnímat jinak,“ řekl. Kurátor výstavy Pavel Vančát z Prahy strávil s Maixem Mayerem v Ostravě celé týdny. „Délka návštěv se pořád prodlužovala a práce byla stále intenzivnější. Ale hlavně krásná,“ téměř dojatě zahájil kurátor vernisážový projev. Chválil dokonalý servis, který nabízela Galerie PLATO, ale především tvůrčí proces vzniku celé expozice.

_dsc2227

Zleva šéf PLATO Marek Pokorný, autor výstavy Maix Mayer a kurátor Pavel Vančát. (Foto: Martin Popelář)

„Postupovali jsme jako hledači a měli ten obrovský luxus, že jsme hledání Ostravy mohli věnovat spoustu času,“ pokračoval kurátor Vančát. O ostravské aglomeraci pak mluvil jako o nepřehledném a zároveň strašně zábavném městě. O místě plném neobvyklých nálezů a překvapení, z nichž byl nakonec „vypreparován“ celý Mayerův projekt. „Je to o vzájemném prolínání různých rovin, faktů, úvah, vlastně jde o obrazovou báseň,“ řekl. O obrazový sen.

Ale protože na vernisáž přijel autobus plný studentů z Fakulty umění Ostravské univerzity (nová speciální linka fakulta – PLATO prý teď bude pravidelně zajíždět na galerijní akce) a mládí je dravé, dvacet sluchátek, díky kterým si Mayerovo dílo užije divák v celé šíři včetně zvuku, bylo beznadějně rozebráno. Nevadilo. „Věřím, že si sem každý z vás najde cestu i v dalších dnech a v klidu si projekt užije i se sluchátky na uších,“ vyzval Marek Pokorný návštěvníky.

_dsc2272

Návštěvníci středeční vernisáže v PLATO. (Foto: Martin Popelář)

Ostravan.cz proto nyní podává jen referát o němé verzi celého projektu. Ta zvuková má přitom dvě podoby, s mužským a s ženským hlasem. Výstava potrvá do 24. prosince a příležitostně proto na těchto stránkách ještě podáme i zprávu o hlase celého konceptu. I v němé podobě ale jde o působivou ostravskou koláž. O obrazovou báseň, jejíž verše se promítají hned na třech velkoformátových plátnech ve dvoraně PLATO. Básně lze číst mimoběžně i v těsných souvislostech. Herci, s nimiž Maix Mayer pracoval, procházejí z plátna na plátno, ale návštěvník se nemusí nutně soustředit na všechny tři obrazovky zároveň.

Kurátor Pavel Vančát nepřeháněl, když řekl, že jde o obrazový sen. O nový pohled na Ostravu, kterého už ostravskými reáliemi znuděný domorodec ani není schopen.

*

ocel, pražce, rez a tuny betonu

ostravské mosty přes Ostravici
trochu balet, trochu Titanic
trochu schovávaná, trochu zrcadlo
tajné obřady za zavřenými dveřmi Polského domu

ostravske-mosty-polsky-dum

karbon, krystalické mřížky
dcera angolského studenta z Vysoké školy báňské
krabatý asfalt, kanálové mříže
a rychle do fitcentra
dokud se radost nepromění v plech

krystalicka-mrizka-vsb

v Ostravě na ostří nože
s polibkem v parku, v průjezdu
v páternosteru, ale pořád ve městě ostrých hran

fitcentrum-park

kurva nepičuj a vypadni
odejdi jako nahý smích na struskovou haldu
nebo někam k Ostravici
žhavé ingoty
a život pořád válcovaný za studena

ocel-strih-ulice

Snímky: Ivan Mottýl (4x)

Ostrava v podání německého konceptualisty Maixe Mayera tepe trochu jinak, než jak ji někdy vidí místní básníci. Není bílá, není černá, nežije se v ní jen od pangejtu k pangejtu. Mayer dal výstavě název Barosphere 2 (poznámky o městě, dělníkovi a dítěti). Není to Ferdiš Duša, ale spíše Skupina 42. Poetismus vítězí nad skepsí a Ostravě je v tomhle projektu přiřknuta naděje. Je to vydařené rozloučení Galerie PLATO s vítkovickým Gongem.

*

Maix Mayer: Barosphere 2 (poznámky o městě, dělníkovi a dítěti). Galerie PLATO, dvorana Gongu, do 24. prosince 2016.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.