Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Druhé album DIV I DED potvrzuje, že ve Frýdku-Místku se dobré hudbě skutečně daří

Druhé album DIV I DED potvrzuje, že ve Frýdku-Místku se dobré hudbě skutečně daří

26.4.2017 Hudba

Frýdek-Místek se v poslední době stává městem hudby. Pěkným důkazem je smršť nových nahrávek, které zdejší kapely vydávají v těchto týdnech a které si zaslouží pozornost. Jednou z nich je bezesporu druhé album kapely DIV I DED nazvané Transformation.

Zvětšit obrázek

Frýdecko-místecká kapela Div I Ded je jedním z objevů posledních let.
Foto: Monika Paprskářová (Mona Ray)

Není opravdu mnoho měst této velikosti, která by se mohla chlubit takovou líhní talentů a hudebních překvapení jako Frýdek-Místek. Prouza, David Stypka & Bandjeez, Downbelow, René Souček, Plyš, Noise Parade, Behind The Door, Tomáš Kočko, Dolls In The Factory. Toto jsou jména, o nichž se nejvíce mluví nebo píše.

A aby toho nebylo málo, snad každý občan Frýdku-Místku je právem hrdý na „ten jejich“ Sweetsen Fest. A kdyby Frýdek-Místek omýval Pacifik a pršelo by tam šest dní v týdnu, tak by se snad musel jmenovat Seattle. Ano, je to nadsázka, ale vychází z prostého nadšení, že kousek od Ostravy, která jakoby v poslední době ztrácela hudební invenci, se dělá hudba na plný plyn.

Kapela DIV I DED druhou deskou Transformation znovu rozčeřila vody řeky Ostravice. Už první album Born To Sleep (2014) se setkalo s velkou odezvou a DIV I DED se stali dokonce objevem roku výročních cen Vinyla.

Transformation v sobě nese úděl druhé desky, na kterou fanoušci čekali tři roky. Slovy kapely je Transformation o „způsobu hledání, jak žít, a postupné přeměně osobnosti.“ Tato přeměna se ale týká i kapely a jejich zvuku. Nová zpěvačka Veronika Janošková (Veea) této transformaci výrazně napomohla. Její hlas se od původní zpěvačky Viktorie Marksové liší svou křehkostí a jemností. Vyvolává ve mně představu baru z Twin Peaks a tam smutně stojící Julee Cruise.

Produkce se od minulého alba Born To Sleep moc nezměnila, přibylo snad více prostoru a rytmika se doslova topí v ostatních nástrojích a zvucích, které připomínají šum kosmu.

Úvodní skladba Wasted je perfektním otvírákem. Rozbalí celé album chytlavým kytarovým riffem a téměř skočnou náladou. Everywhere around us empty mind/And your eyes? They’re blind/Its wasted time.

Texty a hudba na desce tvoří dva zdánlivě odlišné světy, ale právě toto je magie, která přitahuje posluchače k tomuto žánru.

Open The Door a Glittering Island se předhánějí, která z těchto písní má silnější melodii. Glittering Island mě hned na první poslech bavila svým úvodem s klavírem a akustickou kytarou, úvod i se slokou může klidně zaznít v reklamním spotu se spokojeným podnikatelem, který právě nasedá do svého nového vozu! Ovšem pak se píseň vydá trochu jiným směrem, a tam to kapele sluší.

V prvních pěti skladbách se DIV I DED dobrovolně nechám zatáhnout do lucidního snění, aby mě z něj vytrhla pecka Belief. Druhá tvář DIV I DED je temnější a divočejší. Modulovaný mužský vokál a jeho „crystalline“ je změna, přicházející v pravou chvíli a na pravém místě.

Weeping Nights a Misanthrope pak ženou celou nahrávku do divokého závěru. V duchu kapel 80. let se v závoji efektů ozývá vokál basisty Ciglera a přehlušuje jej zvuková masa ve znamení lo-fi. Misanthrope se jeho zpěv prolíná s Veronikou Janoškovou a deska nabírá poslední dech. Závěrečná Locked je opět výletem mezi vesmírné zvuky a mezi hvězdokupy:

I am a child
full of light
As if I was reborn
Like an angel in the snow 

still glowing
all that grief
all the anger
all that burned in fire 

which purified me
I’m not guilty now 

I found myself

Katarzi v textu podtrhává pompézní hudba, u které se zavřenýma očima spatříte kosmickou loď Icarus2, připravenou k vypuštění atomové bomby na Slunce. Jen ve filmu Sunshine se o tento soundtrack postarali britští Underworld…

Došlo k transformaci člověka i kapely. Nástroje se přelévají v dynamických vlnách, hall je spolehlivě aplikován na vše, co se na albu šustne pod dohledem Filipa Helštýna, ketrý se postaral o mix, recording a produkci. Jakkoli rozumím a snažím se pochopit Helštýnův záměr, je produkce určitě citlivé místo celé nahrávky. Je určitě obdivuhodné dotáhnout svou vizi a představu o lo-fi zvuku k dokonalému výsledku, můžeme-li to tak nazvat.

Jen si myslím, že je to pro DIV I DED trochu málo. Ale v případě lepšího zvuku by se vlastně stalo co? Kapela by ztratila punc shoegazingu? Určitě ne.

I tak se Transformation určitě zapíše do srdcí fandů shoegazu, dream popu a jiných indie odvětví. Skladby Open The Door či Wasted jsou opravdovými hity, které oživí tuto scénu na dlouhou dobu.

Po poslechu celého alba nesčetněkrát si bez přehánění umím představit DIV I DED po boku kapel jako je například No Joy z legendární stáje Sub Pop.

Tomáš Rossi | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.