Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Vydavatel Jiří Macháček: Za 15 let jsem nenašel bohatého mecenáše z Ostravy, který by přispěl na knihy

Vydavatel Jiří Macháček: Za 15 let jsem nenašel bohatého mecenáše z Ostravy, který by přispěl na knihy

7.6.2017 Obraz & Slovo

Poslední rozhovor s majitelem nakladatelství Protimluv Jiřím Macháčkem vyšel v kulturním deníku Ostravan.cz krátce před podzimním křtem povídkové knihy Jaroslava Žily Nikdo tady není. Nedlouho poté ale vážná nemoc poslala Žilu na onen svět. V rozhovoru s Jiřím Macháčkem však jen nevzpomínáme na tohoto skvělého literáta, nakladatelství Protimluv totiž chrlí jednu zajímavou knihu za druhou. A řeč přišla i na muziku a ostravské mecenáše.

Zvětšit obrázek

Ostravský vydavatel a šéfredaktor Protimluvu Jiří Macháček.
Foto: Malgorzata Lebda

Jak zasáhl vydavatele nečekaně rychlý odchod jeho autora? Jaroslav Žila čili Jaryn zemřel 12. dubna.

Hluboce mě to ranilo a říkám si, co se to letos děje, vždyť Jaryn byl letos po Hnátu Daňkovi, Ivanu Landsmannovi a básníkovi Petru Ševčíkovi už čtvrtým v řadě. V poslední době jsme byli spolu v častém kontaktu i kvůli vydání jeho souboru povídek Nikdo tady není, byl to skvělý kumpán, dobrý člověk, pro něhož bylo přátelství jasně danou a přímočarou skutečností, takže neměl rád podrazy u nikoho, ani u sebelepšího literáta. Viděl do nás všech tak jako nikdo jiný. Jestli tu byl po Honzovi Balabánovi silný literát pohybující se v celorepublikovém kontextu, pak to byl především on.

Ještě někdy v únoru si Jarda plánoval, že by rád stihl napsat alespoň malou novelu, v níž by odkryl reálná fakta o svých předcích i o současném literárním provozu v Ostravě, k němuž měl řadu ostrých výhrad. Pokud vím, stihl nadiktovat jen pár stránek, což je věčná škoda. V jeho pozůstalosti však jistě zůstaly zajímavé texty, které stojí za publikování. Nepokusíte se dát dohromady knihu dosud nepublikovaných Žilových textů?

Pokud to bude možné, tak bych u toho určitě rád byl a knihu dosud nepublikovaných textů v Protimluvu vydal. S Jarynem jsme mysleli, že toho stihne nadiktovat hodně, ale nemoc nabrala příliš velkých obrátek. Škoda. Zatím je k dispozici pár povídek, které nebyly zařazeny do souboru Nikdo tady není, což je zatím málo. A básně už Jaryn nepsal, jak říkal, považoval to za uzavřenou kapitolu.

V Ostravě teď vnímám velmi upřímnou touhu mnoha Žilových přátel sestavit jakýsi pietní sborník textů. Podobně jako tomu bylo, když po smrti Jana Balabána vyšel sborník Honzo, ahoj! Odněkud ale musí přijít vydavatelský impuls, vydal byste takový „žilovský“ sborník v Protimluvu?

Když se najde dobrý editor takového sborníku, který půjde do jeho přípravy, určitě bych se tomu nebránil a rád tomu vydavatelsky pomůžu.

Mohl by to být třeba Pavel Hruška. Život jde ale dál, literární provoz nezastaví smrt ani toho nejgeniálnějšího literáta. Právě jste vydal sbírku Zdeňka Volfa (mimochodem přítele Jaroslava Žily) s názvem Před modlitbou přiložím. Volf je z nakladatelského hlediska takový „putující autor“, knížku vydal v Hostu, Dybbuku, Petrovu i jinde, jak vznikla jeho spolupráce s Protimluvem?

Na začátku naší spolupráce stál právě Jaryn, za což jsem mu nesmírně vděčný. Chtěl, aby byl Zdeněk přítomen na ProtimluvFestu při uvedení jeho sbírky V hrudi pták v roce 2010. Od té doby jsme se několikrát potkali, silně mě zasáhla Zdeňkova kniha Chlévská lyrika s fotografiemi Jindřicha Štreita, ale v intenzivním kontaktu jsme začali být až v posledních třech letech. Zdeněk uveřejnil v Protimluvu básně z chystané sbírky, četl na Kabinetu Protimluv a pak už byl jen krůček k tomu, abychom se domluvili na vydání jeho šesté básnické sbírky k jeho šedesátinám. Žije v Brně-Tuřanech, ale jednu chvíli působil v Bruntále, pochází z Valašského Meziříčí, je s naším krajem a jeho lidmi úzce spjat. A je stejně tvrdá a nepoddajná povaha jako Jaryn, to se mi na něm moc líbí.

Jak chápete ten krásný název sbírky Před modlitbou přiložím?

Název je krásný a mnohoznačný a doufám, že krásná je i kniha sama s kresbami Petra Štěpána. Vidím v názvu apel k nám, čtenářům, že než člověk přistoupí k modlitbě, a u Zdeňka ji vnímám vždy jako akt spoluúčasti s tím druhým, tak je dobré se vnitřně „rozžhavit“ na co nejvyšší míru, rozdělat v sobě oheň a spálit všechny své nečistoty, abychom se s očištěným srdcem mohli modlit nejen za sebe, ale především za své blízké, ať už jsou živí nebo mrtví. Zdeněk je hluboce věřící, ale to vůbec neznamená, že se vyhýbá pochybám, že nebojuje s pokušením. Modlitbu, jak píše, chce „prožívat jako prohořívání“, než k ní člověk přistoupí, měl by v sobě, jeho slovy, „rozžehnout plamen“, podobně jako „madony v trní… hořící“.

Letos jste také vydal antologii proslulé slovenské literární skupiny Osamělí běžci. Poklona, je to překrásně udělaná antologie, Pavel Hruška z ní tuhle rozsáhle předčítal při přespolním běhu z Galerie Wurst do Absintového klubu Les. Jak knihu přijali samotní slovenští běžci Peter Repka a Ivan Štrpka? Bohužel, třetí z běžců Ivan Laučík už nežije.

Vstřícně. Důležité ovšem bude, jak ji přijmou čeští čtenáři, jde vůbec o první antologii této nejstarší a stále fungující slovenské básnické skupiny. Osamělí běžci takovou knihu nemají ani na Slovensku! Už proto Repka a Štrpka knihu přijali s povděkem, setkání s nimi v Ostravě a v Praze v březnu mělo dobrý ohlas. Vstřícnou reakci jsem zaznamenal třeba ze strany Petra Krále, Jonáše Hájka a dalších. Velký dík překladateli Mirku Zelinskému!

Na jakou z nedávno vydaných nebo připravovaných knih z vašeho nakladatelství ještě chcete upozornit čtenáře kulturního deníku Ostravan.cz?

Připravujeme k vydání rozsáhlý, kompozičně složitý román Čtveročas prozaika, básníka a překladatele Vladimíra Mikeše. Jde o rodinnou ságu, která sahá svým časovým záběrem až do období před první světovou válkou a končí v temných 50. letech komunistického teroru. Román bude uveden na ProtimluvFestu. Vladimír Mikeš přislíbil osobní účast. Kniha vyjde jako třetí v řadě naší nové edice Česká próza.

A co nové číslo revue Protimluv?

Nový Protimluv bude představen 15. června v rámci pravidelných Literárních čtvrtků v Domě umění. Otevírat ho bude Vít Slíva souborem básní nazvaným Slezské blesky, dále budeme publikovat texty mladé básnické skupiny Harakiri Czurakami, vzpomeneme Petra Ševčíka, Hnáta Daňka a Jaroslava Žilu. Tři nekrology v jednom čísle, to opravdu dosud nebylo… Ale abych nebyl jen u smutných událostí, jako příloha Protimluvu vychází Hledání Ester Marka Piętoně, volné pokračování úspěšné autorovy prózy Kniha Ester.

Nejste ale jen vydavatel, nýbrž i muzikant. Co chystáte?

V pátek jsme se skupinou Mamalör uvedli v klubu Parník naše nové cédéčko nazvané Pumpernakle. Mám z toho velkou radost, jde o naši druhou desku a je zázrak, že se to nakonec při našem pracovním vytížení a rodinných povinnostech povedlo. V červnu nás čeká koncert v rámci Festivalu v ulicích, teď v pátek zas hrajeme na festivalu Cirkulum. Na naše vystoupení se těším, hudba je pro mě radost i vášeň.

Vraťme se k literatuře. Vím, že jste letos plánoval vydat básnické sbírky Marka Pražáka i Milana Krupy. Bohužel, město zrovna na tyhle dvě knihy pozoruhodných místních bardů nepřispělo. Vyjdou v dalších letech? A není to trochu zvrácený systém, že kniha vychází až ve chvíli, kdy na ni přispějí veřejné zdroje?

Protimluv vydává zejména básnické tituly a kulturně-literární revue, což jsou aktivity, které se bez podpory neobejdou. Bohatého mecenáše v Ostravě, který by přispěl na knižní produkci, jsem za patnáct let existence Protimluvu zatím nenašel. Všichni raději podpoří vystoupení zahraniční hudební superhvězdy či produkci velké opery, než by přispěli na knihu skromného, místního básnického barda, jakým je třeba Marek Pražák, jehož poezie je také světová, dobrá. Doba je zvláštní a nevím, jestli pro poezii a literaturu vůbec je zrovna ideální.

Marek Pražák i Milan Krupa jsou ovšem v klidu. Krupa na sbírku dokáže počkat i několik let, vždyť je autorem této vynikající existencionální bajky: „Éter těká a brouk čeká.“ Co lze vůbec čekat od Protimluvu v dalších letech? Občas nějaký nakladatel třeba sekne se stávající značkou a založí si jinou, třeba Martin Reiner vyměnil Petrov za Druhé město. Nebo se možná chcete odstěhovat někam do lesů… Netuším, jen se ptám, kolem padesátky dělá člověk různá překvapující rozhodnutí.

Kdoví, co bude, to nikdo z nás neví… Do redakce přišly nové posily. Těší mě, že někdo jiný, mladší chce ve vydávání časopisu a knih pokračovat a spatřuje v tom smysl i v dnešní době facebooků a internetového třeštění, grantové byrokracie a technokracie. Že snad nějaká stopa zůstane. A modlím se za to, aby to těm mladším vydrželo.

Tak to se připojuji. Nakladatelství i časopis Protimluv má obdivuhodnou výdrž, a to i bez bohatých ostravských mecenášů, kteří poezií pohrdají.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.