Galakoncertu k 90. výročí Českého rozhlasu Ostrava podle očekávání kralovala Marie Rottrová

Původní plán dramaturga, scénáristy a režiséra galavečera Jana Horáka počítal s tím, že první polovina koncertu bude patřit Marii Rottrové, ve druhé pak zazní pocta legendární skupině Flamingo/Plameňáci. Nakonec se však pořadí obrátilo a obligátní vzpomínání na osobnosti spojené s Českým rozhlasem Ostrava zaznělo v první polovině.

Průvodního slova se ujal Jan Horák, který si vybral ideálního společníka.  Ostravský bard Jarek Nohavica se v roli moderátorů už mnohokrát osvědčil a jeho slovo doprovázelo celý večer. Dlužno dodat, že možná někteří trochu zalitovali, že známý písničkář zůstal celý večer „pouze“ u povídání a nezazpíval nic ze své tvorby.

V úvodu pozdravila diváky dvojice René Zavoral a Josef Podstata. Ředitelská čtyřminutovka se nesla ve znamení podpory a obdivu tomu, co Český rozhlas Ostrava v minulosti dokázal, pak už došlo na první účinkující, kterým byl Septet Plus Dalibora Kaprase. Horák s Nohavicou vedli diváky po stopách kapely Flamingo a jako vzácný host vystoupila i olomoucká legenda a zpěvák s charismatickým soulovým hlasem Jaromír Löffler, který zazpíval tři písničky.

Moderátor Jan Horák. (Foto: Lucie Nohlová)

Jako povedený se ukázal nápad sestavit provizorní kapelu z dětí původních členů Flaminga. Tak vznikla speciálně pro tento večer skupina Spirit of Flamingo, v níž se objevili Tomáš Kovalčík, Vladimír Figar, Jakub Dominik a další potomci otců zakladatelů po boku legendárního saxofonisty Rudy Březiny. Tři písničky si zazpívala další neodmyslitelná tvář Flaminga, zpěvák Petr Němec, který vizuálně ani hlasově vůbec nestárne a jeho energický projev má stále svěžest a muzikantský šmrnc.

Jan Horák před koncem první části večera představil i svou knihu, která se původně měla křtít v Gongu, ale její vydání se posunulo na příští rok. Pak už přišla chvíle té, na kterou všichni nejvíc čekali. Ostravská Lady Soul, zpěvačka Marie Rottrová ukončila oficiálně pěveckou dráhu v roce 2011 a od té doby se objevuje na pódiích jen výjimečně. Po vystoupení na festivalu Colours of Ostrava se první dáma ostravské populární hudby představila s doprovodnou kapelou i na galavečeru a ukázala, že její hlas a písně, které zpívala skutečně patří k rodinnému zlatu moravskoslezské metropole.

Vedle nestárnoucích skvostů jako jsou Řeka lásky, Lásko, voníš deštěm, Co mám, to dám, Bílý kůň a dalších hitů zpěvačka Marie Rottrová nezapomněla ani na své blízké. Zazpívala krásnou píseň Žaluzie, která pro ni napsala andělská Zuzana Navarová, zazněly také dva rytmicky šlapající duety s Petrem Němcem a písničku S tím bláznem si nic nezačínej si zazpívala také se svým baskytaristou – to když připomněla nezapomenutelného Pavla Bobka.

Marie Rottrová a Petr Němec. (Foto: Lucie Nohlová)

Marie Rottrová vstoupila na pódium v Gongu v 19 hodin a obdařila diváky, neuvěřitelným, hodinu a čtvrt dlouhým setem písní. Byla okouzlující a celý koncert odezpívala se svou pověstnou lehkostí, šarmem a s příjemnými rozpaky, když váhala, co říci. S objektivním nadhledem a roztomilou nemotorností, když vzpomínala na svou pěveckou kariéru a osobnosti, s nimiž se potkávala. Ostrava měla a má štěstí na zpěvačky s osobitým hlasem. Marie Rottrová patří vedle Věry Špinarové k osobnostem, jejichž hlas definoval dějiny ostravské populární hudby minulého půlstoletí.

A že to jsou dějiny, které rozhodně nerezaví, o tom se stačí přesvědčit třeba na loňském albu Lady Soul, které představuje její málo známé písně z různých časů a přináší svědectví o tom, že hudební kurz Ostravy, nastavený směrem k inteligentnímu soulu a poprocku s bluesovou a jazzovou příměsí, byl v mnoha ohledech nadčasový a má své nestárnoucí kouzlo.

Marie Rottrová. (Foto: Lucie Nohlová)

Marie Rottrová byla a je zpěvačkou vytříbeného hlasu, který se vyznačuje charakteristickým šelestem, měkkými a lehkými výškami a neúnavnou svěžestí. Současně tato dáma české populární hudby nikdy svou profesionalitou nedala důvod k pochybám o jejím velkém lidském formátu. Lidé v zaplněném Gongu si to uvědomili také, protože zpěvačku ocenili několikrát kolosálním potleskem vestoje.

Galavečer k výročí Českého rozhlasu Ostrava lze hodnotit jako vydařený. Výborný nápad byl přizvat k moderování Jaromíra Nohavicu, jehož pohotovost a nápady vždy vydají nějaké milé překvapení.

Jaromír Nohavica. (Foto: Lucie Nohlová)

Za úvahu stojí zvuk, který nebyl v Gongu ideální, ač zvukaři dělali, co se dalo, zpěvům bylo místy hůře rozumět a konkrétnost jednotlivých nástrojů byla rozmazaná. Také bicí se v Gongu řeší často pomocí akustických paravanů, díky kterým zní z reproduktorů kvalitněji. K zamyšlení je také fakt, proč nebyli pozváni i další podstatní muzikanti, kteří s Marií Rottrovou spolupracovali, jako například vynikající kytarista Andonis Civopulos. Ale to už je třeba otázka na další podobné akce, které se možná budou odehrávat v akusticky vhodnějším prostoru. Svůj účel galavečer splnil výborně a člověk odcházel domů s hřejivým pocitem, že je důvod být na něco hrdý.